Cop
Lætitia Colombani
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/373873/bmid_cop-3aV-373873.jpg
5
967
967
Tři ženy žijící ve třech různých světadílech, tři osudy: Indka, která patří k nejnižší společenské vrstvě – Italka, jež zdědí rodinnou firmu – Kanaďanka, která má skvělou kariéru v právnické firmě. Všechny tři spojuje touha po důstojném životě. Nikdy se spolu nesetkají, nevědí o sobě; a přesto se mezi nimi vytvoří intimní pouto – symbolické pouto vzpoury proti nepřízni osudu.... celý text
Přidat komentář
Jaká ironie, v půlce se člověk obává, že to nedopadne dobře, a když přijde konec, tak je zklamán, jaký je to happyend...
Tato témata mám raději podaná syrověji a víc do hloubky, toto bylo poněkud plytké a odtažité.
Moc pěkná knížka, tři ženy ze třech kontinentů a jejich příběhy, nikdy se nepotkají a přitom mají hodně společného.
"Wow... páni...," přesně taková byla moje reakce, když jsem dočetla tuto knihu, poté už jsem jen tiše seděla a přemýšlela o životních příbězích těchto tří neuvěřitelně silných a inspirativních žen.
Kniha Cop je opravdu úžasná, nejen že se čte jedním dechem, ale pojednává o zásadních tématech jako je jsou lidská práva, rovnost, náboženská a rasová tolerance, diskriminace a postavení žen, což je dle mého názoru nejen stále aktuální a hlavně potřebné.
Trvale se zařadila mezi ty nejlepší knihy, jaké jsem v životě četla a na které nikdy nezapomenu. :-)))
Takže pokud vás tato problematika alespoň trochu zajímá, pevně věřím, že budete Cop milovat. :-)
Velmi zdařilá kniha o třech ženách ,které se musí poprat se svou životní situací a najít cestu ven, ze zaběhlého života. Konec knihy a propletení příběhu do copu dává knize velký rozměr. Život žen a chudiny v Indii mě šokoval a dostával mě vytáček. Jedna z nejlepších Odeonek, které jsem četl.
Povedená Odeonka, jen co je pravda :-) Tenká knížka, tzv. jednohubka, ale rozhodně to není poznat na kvalitě, kniha se skvěle čte, jednotlivé ženské postavy jsou parádně vykresleny a autorka si s dílčími příběhy opravdu hezky vyhrála. Moc se mi líbilo vzájemné propletení na závěr, které bylo reálné a nenásilné. Příběhy jsou silné, určitě knížku s klidným svědomím můžu doporučit, každopádně se jedná o hodně feministickou věc, takže pro všechny knížka není :-)
Skvělé příběhy. Nabité energií a přes ty neradostné osudy i obdivuhodnou silou všech tří protagonistek. Střídání příběhů po kapitolách udržuje napětí, jejich propojení je velice jemné a nápadité. A nakonec z knihy o hrůzách a starostech září optimismus. Rozhodně doporučuji!
"Kdo plave mezi žraloky, neměl by krvácet".
Opravdu krásný, lidský příběh, věnovaný statečným ženám. Ani se nechce věřit, že je to prvotina paní Colombani. Tři ženy, tři hrdinky které jsou příslušnicemi stejné generace, ale z různých kontinentů, se rozhodly, že se už nenechají smýkat osudem a nechtějí se chovat tak, jak to po nich vyžaduje okolí příp. tradice, snaží se vymanit ze stereotypů a být samy sebou. Není to feministický román, je to velice citlivý, zajímavý a čtivý příběh žen, jejichž život se na konci symbolicky propojí.
Indickou sběračku výkalů, italskou parukářku a kanadskou právničku od sebe dělí tisíce kilometrů. A spojují je vlasy, ze kterých autorka s úctou ke každé hrdince splétá globálně srozumitelný cop o vzdoru vůči předsudkům, které mají v odlišném sociálním prostředí různou podobou. Kniha je napsaná stručně a věcně. Bez přílišného patosu nabízí řešení z naprosto zoufalé situace na tři způsoby.
Umně spletený cop ze tří příběhů žen z různých kontinentů a odlišných společenských vrstev. Ženy se ocitají ve zdánlivě bezvýchodné situaci, cestu ven nalézají zejména díky své nezdolnosti. Budu se držet třech pramenů copu a své hodnocení vyjádřim třemi slovy: krásné, povzbudivé, jímavé.
Hvězd dávám pět.
Nejvíc mne zaujal příběh Indky, která patří k nejnižší kastě tkzv. nedotýkatelných.
Kdysi jsme měla zafixováno asi ze spojení s mírumilovným Mahatma Gandím, že Indové jsou mírumilovný národ, ale z omylu mne krutě vyvedla už kniha "Křehká rovnováha" od Rohintoma Mistryho. Tuto knihu (Křehká rovnováha) vřele doporučuji, patří k nejlepším, které jsme četla, bohužel se už nedá koupit...
Leč útlá, tak výkonná!! Myslím samozřejmě tuto knihu :-). Dala jsem jí za jedno odpoledne na jeden zátah. Tři ženy, tři osudy, kde je vidět rozlišný postoj k životním hodnotám a člověku jako takovému, k ženám konkrétně.
Bohužel je to obraz situací, které jsou modelové jak v Indii (to je fakt masakr :-(((( ), Kanadě (model ženské kariéristky) a Sicílie (zažité letité hodnoty a tradice). To všechno si o to více uvědomíte, když ty story můžete srovnávat a ptáte se, jestli se opravdu tohle děje současně a v téhle době???? Ano, děje :-(!!!! (stejně Indickej příběh chytnul za city nejvíc :-(!!!!)
Myšlenka a nápad na zpracování originální a hezky zpracovány!!!
Cop za mě nemá hluchých míst, hezky to "odsejpalo", byl čtivý a pošlu ho dál ke své 16ti leté dceři, ať ví, jak se máme fajn :-). Takže je jasné, že DOPORUČUJI!!!!
PS, je to tak na 4,5 hvězdy :-). .takže hustěji a větší kapky, Lætitia Colombani!!!
Kniha mě zaujala hlavně absencí přímé řeči, takové vyprávění jsem četla poprvé. Musím říct, že možná i díky tomu děj plynul tak rychle. Příběhy mě rázem zaujaly všechny tři a všem třem hrdinkám jsem fandila, aby se jim jejich "vzpoura" proti nepřízni osudu vydařila. Konečné propojení příběhů, které spolu zdánlivě nesouvisí mě velmi mile potěšilo a kupodivu mi ani nevadil otevřený konec, který jinak moc nemusím, jelikož kniha vyzněla velmi nadějně.
Knihu není možné odložit, i když jsem při čtení měla chvilky, kdy jsem se bála pokračovat. Krásná kniha o ženské síle a odhodlání žít své svobodné a opravdové životy. Myslím, že po přečtení kus téhle energie přeskočilo i na mě :-)
Vidět pohromadě uskupeny životy tří žen žijících naprosto odlišné životy v naprosto odlišných podmínkách bylo kolikrát zdrcující. Problémy, které každá z nich řešila, by se zajisté daly nazvat existenciálními. Je jen na vás, se kterou hrdinkou budete více sympatizovat, budete ale neustále balancovat na hranici mezi odporem, soucitem a porozuměním.
Vynikajuca. Aka som rada, ze zijem, kde zijem a nie napríklad v Indii. O nadeji, o tom, nepoddat sa, o boji za lepsi zivot. Krasna kniha.
Poklad.
Hluboce lidský příběh plný bolesti i naděje bez přílišného patosu a citového vydírání.
Tři ženy, tři příběhy, jeden svět.
Epilog:
"(...) Své dílo věnuji ženám
spojeným těmi vlasy
jak dlouhým vláknem duší.
Milujícím, doufajícím, matkám,
jež stokrát padnou a zas vstanou,
ohnou se, ale nepodlehnou.
Znám jejich boj.
Sdílím s nimi slzy i úsměvy.
Každá je tak trochu mnou."
Lidské, napsané s empatií a přitom bez sentimentu...
"Touha po svobodě a vůle nevzdat se tváří v tvář nepřízni osudu je transkontinentální, univerzální ..."
Indie, Sicílie, kanadský Montreal a tři ženy - Smita, Giulia a Sarah a jejich boj - za lepší život pro své dítě, za záchranu rodinného podniku, boj s nemocí...
Nevidím to jako feministický román - ty ženy prostě zůstaly v rozhodném okamžiku osamoceny, a nakonec Giulia i Sarah mají v pozadí pomocnou mužskou ruku..
A na konci nastává jejich symbolické spojení - netušená vzájemná výpomoc.
Doporučím.
Cop
Tomuto sa hovorí prvotina ako lusk! Chcela som si prečítať iba jednu kapitolu, skončila som o 3 hodiny neskôr s celou knihou. Postavy uveriteľné, sympatické, každý sa stotožní s nejakou ich časťou a počínaním, dej napreduje, ostatné postavy len doplňujú akoby vnútorné myšlienky postavy. Týmto štýlom by som zvládla aj 500 stranovú knihu, kde by bolo všetko ešte viac rozpísané, ale necelých 200 strán úplne postačili pre vývoj deja. Takže, za mňa palec nahor!