Cesty na Sibiř - 1. díl
Martin Ryšavý
https://www.databazeknih.cz/img/books/80_/8034/bmid_cesty-na-sibir-1-dil-IPH-8034.jpg
4
85
15
Hrdinou Cest na Sibiř je mladík toužící stát se „mužem s vlastnostmi“; rezignuje proto na vědeckou kariéru i rodinný život a vydává se na dalekou pouť, v jejíž zdánlivě chaotické trajektorii pozvolna rozpoznává logiku hlubšího řádu. Martin Ryšavý představuje tápavě křivolakou životní cestu svého hrdiny věcným, na první pohled neefektně „tradičním“ stylem, který je ve skutečnosti důmyslnou fabulační kompozicí spjatou účelně uměřeným jazykem. Cesty na Sibiř tak můžeme vnímat jako vývojový román, v němž se „formovaným subjektem“ stává především sám styl a žánr vyprávění: kniha, kterou lze číst jako cestopis, jako milostný příběh, nebo třeba i jako dokument o současných životních podmínkách na ruském Dálném Východě, se ve svém celku stává „klasickou“ románovou skladbou o smyslu lidské touhy po dosažení duchovních jistot.... celý text
Přidat komentář
Tento díl má pokračování, které se mi líbilo víc. Autor mi byl dost dlouho protivný svými pro mě dost nepochopitelnými manévry v milostných vztazích a nejasnosti v motivacích cestování a jejich přílišném rozebírání, takže jsem tyto části četla dost zběžně. Zajímavější pasáže, ve kterých popisuje reálie sibiřského prostředí, jsou dost děsivé, zvláště v kontextu současné války na Ukrajině. Totální devastace tohoto národa alkoholem moc nadějí nedává. Vykořeněnost severského národa, kterou po sobě nechali bolševici a stále přežívající socialistické myšlení, propaganda a potoky levného alkoholu jsou dost nebezpečný mix, a přestože se autor setkával především s venkovským obyvatelstvem, těch pár městských osob to nijak nevylepšilo, naopak. Prostě si to přečtěte a uvidíte sami.
Zajímavá směs faktografického cestopisu a románové autobiografie. Čtenář se může jen dohadovat, co z vyprávění je fikce a co reálné zážitky. Ale když se podíváme na Ryšavého dokumentární filmy, o kterých je tu řeč (Duše v muzeu v prvním a Afoňka už nechce pást soby ve druhém díle) a které jsou dohledatelné na youtube, dá se z nich odvodit, že míra fabulace nebude nijak velká. Předpokládám, že se bude týkat především hořkého románku s Anželou, jinak to vypadá, že nám autor předkládá svoje autentické zážitky. Mnohé postavy se objevují ve zmíněných filmech a je zajímavé konfrontovat je dodatečně s jejich literárním vykreslením. Škoda, že se do filmu nedostala ona samozvaná ochranitelka tradic, která Ryšavému vynadala v autobuse, na tu bych byl zvědavý. Jde vlastně o takový neukončený bildungsroman, v němž se autor poznává a vnitřně vyzrává prostřednictvím svých pobytů na Sibiři, kde se pokouší zmapovat mimo jiné současný stav zdejšího šamanismu. Cením si hlavně upřímnosti a otevřenosti, s níž popisuje jak alkoholem a civilizační beznadějí poznamenané sibiřské reálie, tak svoje vlastní poklesky.
Nemám ve zvyku psát komentáře, ale mnoho jsem jich přečetl. Tento považuji za malou splátku svého dluhu. Tato kniha mi mimořádně sedla, přímo mě nadchla. Přestože od přečtení již uběhly zhruba dva roky, zážitky z četby tohoto i druhého dílu, jsou stále jako živé. Je napsaná tak, že vzbuzuje chuť se tím směrem také vydat i přes riziko peripetií, které popisuje. Alespoň jsem si popisovaná místa našel na internetových mapách a našel jsem i pár fotografií z místního prostředí. Prostě moc jsem si to užil.
Velice dobře napsaný cestopis. Jen těžko si lze představit neskutečnou rozlehlost Sibiře. Popis způsobu života na ruských vesnicích na konci světa je šokující a naprosto zničí jakékoliv představy o romantickém životě v divočině.
Cesty na Sibiř... či do hlubin autorovy duše. Knihu jsem četla dlouho a dlouho nad ní přemýšlela. Při čtení jsem kolísala mezi nadšením (které se většinou dostavovalo při popisu cesty, konkrétního místa, lidského osudu či ruského naturelu) a nepochopením (vztahy, holky ruské i české, nestálost filmovaného tématu...). Velkým otazníkem zůstává autorův vztah k šamanství. Kniha je tak trochu podobná jako autorovy cesty - hup sem, hup tam, útěk tam, útěk zpět. Martin Ryšavý drží v rukou silné téma, ale proklouzává mu mezi prsty a tak nějak se tříští mezi mnoho nesourodých myšlenek, lidí, vztahů a cest. Škoda, že dává tak velký prostor popisům toho, co řekly jeho přítelkyně a co měly na sobě... tyto odstavce by mohl věnovat převyprávění dalšího osudu člověka nebo mýtu, které mu jde dobře.
A absenci nějaké dějové linie, vysvětlení nebo spojovacího prvku cítím i ve výsledném dokumentu Sibiř - duše v muzeu, o jehož vzniku vypráví podstatná část knihy. (https://www.youtube.com/watch?v=PbjaOEL4WOw)
Nejvíce mě z knihy zaujala úvodní zprostředkovaná báseň lovce z Věrchojanských hor...
"Ty, šťastné ráno, a ty, dobrý západe,
jiskřivé kameny na dětských dlaních,
můj sobe bělostný s černavým parožím,
s radostným srdcem,
kde jste?
S bílými sněhy a vysokým nebem,
s nesmírnou tundrou a smělými lidmi,
kde je má země?
Svědomí, čest, naděje, sny,
nůž, puška, moje doba, kořist?
Kde je ten krutý a dobrý,
strašný a upřimný svět?
Nic, vůbec nic už tu není...
A ani já už tu nejsem."
A asi tento svět se vydal hledat autor, což je úkol naprosto nemožný. Co se mu však nedá upřít je upřimnost a neidealizovaný pohled na sebe, cestování i Sibiř samotnou.
Krásný román. Nikdy jsem nečetl jinou knihu, kde by se tak nádherně prolínaly a doplňovaly vrstvy cestopisu, milostného vztahu, vyprávění o hledání sama sebe a dalších rovin, které teď neumím pojmenovat.
Vše opravdové, autentické, působivé.
Pro mě byla kniha obzvlášť silná i proto, že i já jsem byl několikrát na různých místech v Rusku a i já jsem se tam zapletl s místní dívkou. Naštěstí se serióznější než s tou z románu.
Mrzí mě, že zde v databázi knih není záznam i o druhém díle. Ten je také skvělý, i když smutnější a také bych ho hodnotil pěti hvězdičkami.
Jak se zde již píše Autor odvedl vynikající práci. Na to jak objemné je to dílo se velice hezky čte a člověk je rázem u konce a
těší se na další pokračování. Myslím si , že čtivost tohoto díla je především v tom , že Pan spisovatel popisuje své zážitky a své uvažování naprosto věrohodně a nezkresleně. Tím čtenáře vtáhne do děje a ten knihu nečte , ale prožívá.....
Nejlepší český román desetiletí. Obdivuji autora za odvahu a upřímnost. A schopnost předat svou zkušenost se světem i sebou samým bez příkras a přitom poutavě. A Sibiř? Od přečtení knihy mám dojem, že už jsem tam byl.
Cesty na Sibiř sú vo všetkých ohľadoch zaujímavou knihou. Ani cestopis, ani denník, ani etnografická štúdia, ani Utrpenie mladého Werthera. A súčasne z každého kúsok.
Faktografické informácie zo Sibíre, "sveta medzi tradičnými démonmi a alkoholizmom" boli pre mňa v mnohom nové a veľmi zaujímavé. Nečakal som že je ten svet, po takmer storočí socialistickej prevýchovy stále taký odlišný. No ťažisko knihy nespočívalo v tomto. Kniha sa ku mne dostala zrejme z správnom období (ako píše escritor nižšie, v "kríze stredného veku"). Mnoho z toho, čo autor zo svojho života na stránkach tohto románu rozpitváva, hovorilo presne ku mne. Našiel som mnoho pre mňa zaujímavých podnetov a tém na rozmýšľanie.
Som skutočne rád, že som knižku objavil a prelúskal, je tu ale jedno veľké ale. A to ohromný rozsah. Kniha má síce len 616 strán, ale tie strany sú veľké, husto popísané a text nie je veľmi členený. Rátam, že normálnych strán by bolo tak 900 - 1000. Rozumiem, že vtesnať 13 rokov života do útlej brožúry nejde, navyše skutočne každý odstavec mal pointu a nič tam nebolo naviac. Ale vzhľadom na to, že dielo nemalo klasickú románovú štruktúru, nijaké stupňujúce sa napätie, šlo mi to niekedy ťažko. Nie čítanie, to bolo skvelé, ale prinútiť sa, aby som sa do čítania vôbec pustil. V každom prípade pred autorom klobúk dolu za ohromný kopec roboty a odvahu toľko o sebe a svojich blízkych dať na verejnosť.
Docist tuhle knizku byla pro me narocna prace kvuli svoji delce a chybejicimu dejovemu oblouku. Co me vzdy primelo pokracovat ve cteni, byla schopnost autora trefne pojmenovat nastale situace a humor v ramci popisu malych kazdodennich udalosti. Hlavni hrdina, ktery me nejdriv poradne stval, se postupne stava snesitelnejsim az je nadobro sympatickym clovekem. Behem tech cest zda se vyzral. Nevim, jestlich bych se do knizky pustil znova, protoze cestujicimu cloveku neprinasi tolik noveho. Neco na ni ale je.
Opravdu zvláštní knížka. Je psána tak, jako když vám někdo vypráví příběhy a říká i to, co se mu zrovna honí hlavou. Alespoň mě to tak vyznělo, opravdově, nepřikrášleně, prostě. Často jsem se smála, přemýšlela, nudila, věřila, a protože je knížka minimálně členěná, honila mě číst dál a dál.
druhý díl: pokud vás nebaví plkání s Anželou, vynechte prvních 50 stránek, a klidně i ty v Jakutsku. Ale život u kočovníků byl popsán krásně. Teď si půjdu přečíst, co o tomto tématu napsala Jévočka :-)
Pokud má někdo zrovna krizi středního věku, doporučuju přečíst. Taky pokud v životě stále tápate, běháte odezdi ke zdi a nevíte, jestli to, co děláte, má smysl nebo cestuje do dálek, abyste utekli nepovedené realitě. V tomhle myslím Martin Ryšavý může hodně podpořit, protože kniha hlavně popisuje to, jak tohle období prožíval on.
Obdivuju, že napsal své niterné pocity a přiznal se ke své rozervanosti, a taky že příběh je alespoň pravdivý narozdíl od příběhů českých etnologů popisující stejné téma :-)
prostě mě baví...nesmělá smělost, sobí stáda, cizí slova i kultura, nadhled, humor, sebekritika
Štítky knihy
milostné romány Sibiř Dálný východ Magnesia Litera české romány
Autorovy další knížky
| 2008 |  Cesty na Sibiř - 1. díl |
| 2010 | Vrač |
| 2011 |  Cesty na Sibiř |
| 2001 | Lesní chodci |
| 2021 | Tundra a smrt |
Kniha Cesty na Sibiř - 1. díl je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 104x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 25x |
| Chystám se číst | 81x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 3x |
Tohle se mi moc líbilo. Mužský hrdina, daleký sever, lehká ironie i nadhled. Vše hezky zapadalo do sebe a kniha mi zajistila příjemné chvíle.