Cesta
Pjér la Šé'z (p)
Začneme-li se duchovně probouzet, nebudeme zpočátku své duchovní cestě rozumět; ještě obtížnější pak bude naše vnímání někomu sdělit.
Přidat komentář
Začalo to velmi slibně a v průběhu příběhu bylo několik velmi silných míst. Ta možná nastavila má očekávání příliš vysoko, takže jsem pak měl pocit, že závěru něco chybělo. Smysl některých epizod, zejména Mostu do neznáma, zůstal neobjasněn. Trochu tedy mám problém s hodnocením - jako v případě ostatních Pjérových knih ta kniha se prostě dost vymyká běžnému standardu, nejen obsahem, ale i designem (duhové stránky), takže se mi bezprostředně po jejím dočtení vlastně těžko posuzuje, nakolik mne obohatila. Možná hodnocení s odstupem času zvýším na 5 hvězd :-)
Knihy pana Pjéra miluji, ani tato kniha nezklamala a četla se oproti jeho jiným knihám velmi jednoduše, hřejivě.... :) Ráda se k ní vrátím.
Moje švagrová se této knihy zbavovala, že je to děsná ezop.čovina, tak jsem se jí ujala. A vůbec toho nelituji. Kniha se mi velmi líbila, příběh byl čtivý a přitom v něm bylo tolik věcí k zamyšlení...
Cesta není kniha pro každého. Podle mého názoru je pro hledající, kteří jsou v začátcích své vlastní cesty. Dostat se mi do rukou zhruba o desetiletí dřív, byla bych úplně paf. Na druhou stranu musím říct, že i teď jsem pořád docela dost unešená - myšlenky v knize jsou nadčasově platné a je až k neuvěření, že knížku Pjér sepsal už na začátku devadesátých let (číst jí v té době, jako mladá cácorka, nepochopila bych) ... Načasování je asi ze všeho nejdůležitější - v téhle naší současné divné koronadobě vás knížka rozhodně do klidu nehodí, ba naopak - uvědomíte si, jak jdeme úplně proti veškerým popisovaným zásadám otevření se druhým lidem, proti zásadám osobní svobody a bezpodmínečné lásky... Kde jsou doby, kdy se neznámí lidé k sobě snažili spíš přibližovat, namísto "můžete si udržovat dvoumetrový odstup?"... Ale jiskřička naděje je vždycky, změnit to můžeme jen a jen my sami....
Jsem vděčná, že se ke mně kniha dostala. V době vydání předběhla dobu. Obrovská motivace k přemýšlení. Nelze přečíst pouze jednou.
Je hodně zajímavé číst dnes tuhle knihu (2018) a vědět, že je ze začátku devadesátých let. A to je na ní to nejzajímavější. Že už v té době to Pjér měl takhle srovnaný.
Cesta prostě a jednodušek klade otázku po svobodě. Pro mě, jako pro ještěra narozeného po revoluci, má pojem svobody a vážení sí svobody až nepochopitelné rozměry, i přes všechnu snahu dějepisného školního nalívacího aparátu. Nohejl však představuje nalezení skutečné osobní vnitřní svobody v nesvobodném hyperrealitním světě, kde je vše řízeno z měsíce, světu vládnou rockefellerové a těm zas reptiliáni a nakonec jsme teda všichni tak trochu ještěři uzavření do vaječných pouzder vlastní disciplinací vůči nesmyslným pravidlům všech a nikoho. No a pak je tu duch a hovno. A trpaslíci a mosty někam kamsi, a naši dědečkové a celá tahle banda jede s jedním naslouchajícím francouzem vlakem do Prahy.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Den svatého Ignora aneb Léčivý román |
| 2011 | Cesta |
| 2019 | Zmrdztvýchvstání |
| 2015 | Psychologie souhlasu |
| 2015 | Indián - Zpráva o archetypu |
V knihovně jsem si řekla, že se podívám, jaké žluté knihy do Výzvy bych našla v odděleních, která jsou pro mě přijatelná. Hmm, Pjér, a píše o svém stavu po revoluci? Cesta ubíhala příjemně, i když mi postupně stránky trochu jalovatěly.
A obrázky? Když se podíváte na ty kaňky poprvé, ani vás nezaujmou, ale napodruhé vás možná ohromí, jako mě. Jejich rozstříhání geniálně zapadá do příběhu.
Ale proč lidi zuřivě zaškrtávají a píší do půjčených knih? Místy vyryté poznámky, jinde vygumované i s barvou stránky.