Caligula
Albert Camus
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/142187/bmid_caligula-4uV-142187.jpg
4
74
11
Postava šíleného římského císaře Caliguly, která se objevuje v mnoha literárních zpracováních, nabývá ve slavném Camusově dramatu nečekaných podob. Jeho Caligula vnímá nedostatky světa kolem sebe a bouří se proti nim. Na absurditu, kterou silně vnímá, reaguje smrtícími hrátkami, chce změnit svět a šíří kolem sebe smrt. Vyprovokuje vzpouru, a přestože se jí do poslední chvíle vysmívá, stane se její obětí.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2012 , ArturOriginální název:
Caligula , 1938
více info...
Přidat komentář
Ok, Camusův Caligula. Dostáváme se k němu v momentě, kdy ztratil svou sestru Drusillu, se kterou měl hardcore incestní vztah. Co z Caliguly udělalo ikonického bad boye mezi všemi římskými císařy pro Camuse není až tak atraktivní nebo zásadní, jako spíš použít Caligulovu nechvalně známou, a současně jaksi nejasně dochovanou, vládu jako motiv k popisování svých existenciálních myšlenek, je tu motiv samoty, nesmyslnosti a absurdity lidského života, ale taky motiv hledání jisté absolutní svobody, která řídí Caligulovy kroky. A když jste císař, můžete tak nějak všechno... a řekl bych to takhle, Caligula se tu nachází hned po smrti sestry, jakoby tohle bylo spouštěčem, na křižovatce... a rozhodne se jít všemi směry a stejně tak všemi směry to i obhajuje (třeba scéna s vypitím jedu mě upřímně rozesmála, protože, co na to máte říct, když pro někoho pravidla prostě neplatí? Caligula: "Anyways..."). Jeho vláda se začne potýkat velice brzy s problémy a za necelé čtyři roky téhle tyranie, kde opravdu nejde o "malé věci" se Řím nachází lidově řečeno "v hajzlu" i se svými akvadukty. Spiknutí je jen otázkou času, klasický římský ending, jakbysmet, ale bavilo mě to asi víc, než mě obvykle Camus baví, většinou na něj moc nalazený nejsem, ale tohle je holt velmi atraktivní námět.
Rozhlasová hra s Janem Hájkem špičková. Dílo a jeho vyznění za mě silně neetické. Přetavení vlastní existenciální úzkosti v přitakání tyranu, vrahovi a šílenci v jednom, vybaveném pro potřeby této hry pronikavou inteligencí a neprůstřelnou logikou. Jediný Chaerea nepůsobí při rozmluvě s prudce inteligentním Caligulou jako úplný pitomec.
Camusův Caligula není blázen. Naopak: není DOST šílený. Po smrti zbožňované ženy si uvědomí, že nic na světě nemá smysl; nic není veliké, věčné nebo hluboké; dokonce i truchlení omrzí. Po tomto otřesu zahajuje vzpouru proti realitě. Mění pojetí vlády a stává se „filosofem na trůně“, jenže ne onoho druhu jako Hadrián nebo Marcus Aurelius. Ne, Caligula filosofuje popravčí sekerou.
Jeho činy jsou bezpochyby kruté, a přece někdy prozrazují smysl pro humor. Tušíme za nimi nikoli tyrana od přirozenosti, nýbrž zoufalého člověka, ke své smůle mimořádně nadaného. Navíc člověka, který má svým způsobem, nepříliš lichotivým pro tento svět, pravdu. Jak říká, nelze být šťastný a logický zároveň. Caligulova filosofie je zajímavá, ačkoli s ní sám autor — podle poznámky připojené za hrou — tak docela nesouhlasí. K jejímu pochopení mi nicméně ještě něco chybí; myslím, že by mi pomohlo přečíst si Camusovy filosofické knihy a pak se ke „Caligulovi“ vrátit.
Kromě císaře samotného sledujeme, jak se vyvíjí vztah jeho blízkých k němu. Lze být „věrný“ tomu, kdo prodělal bytostnou změnu, takže si není věrný ani on sám? Každá z osob — otrok Helikón, básník Scipio, Caligulova milenka Caesonie, voják a filosof Chaerea — řeší dilema po svém. Scény mezi císařem a Chaereou + Scipionem patří k těm nejsilnějším, s kterými jsem se v dramatice setkala. — Camusův „Caligula“ je mistrovské dílo. Kniha s přirozenými dialogy, živými postavami a poselstvím, které člověka nenechá v klidu. Přemýšlím nad ní už měsíc, a to je přesně to, co od umění chci. 100/100
•••••
CALIGULA: Tak mi alespoň řekni, o čem [ta báseň] je.
SCIPIO (stále napjatě a jakoby s lítostí): Mluvím v ní...
CALIGULA: No, a dál?
SCIPIO: Ne, já nevím...
CALIGULA: Zkus to...
SCIPIO: Mluvím v ní o souznění mezi zemí...
CALIGULA (ho přeruší zaujatým tónem): ... mezi zemí a nohou člověka.
SCIPIO (je překvapený, zaváhá, pak pokračuje): Ano, zhruba tak...
CALIGULA: Pokračuj.
SCIPIO: ... a taky o linii římských pahorků a o tom prchavém a proměnlivém klidu, který přináší soumrak...
CALIGULA: O křiku jiřiček na zelenavé obloze.
SCIPIO (trochu se zapomene): Ano, taky.
CALIGULA: A?
SCIPIO: A o tom krátkém okamžiku, kdy se obloha dosud plná zlata zprudka promění a v jediném okamžiku nám předvede svou druhou tvář, nasycenou třpytivými hvězdami.
CALIGULA: O té vůni par, stromů a vody, která stoupá vzhůru do noci.
SCIPIO: ...Cvrkot cikád a záchvěvy teplého vzduchu, psi, hrkot posledních povozů, hlasy farmářů...
CALIGULA: ...A cesty utápějící se ve stínu řečníků a olivovníků...
SCIPIO: Ano, ano. Tohle všechno! Ale jak to ty můžeš znát?
CALIGULA (přitiskne Scipiona k sobě): Nevím. Snad že máme oba rádi stejné pravdy.
Caligula se neúspěšně pokouší změnit svou situaci prostřednicvím politické moci ... To je mi nějaké povědomé :-)
Briskné dialógy, zdanlivo nelogické a kruté činy a celková stavba pripomínajúca antickú drámu. V tom zmysle je koniec pre niekoho katarziou a pre iných katastrofou. Zaujímavé dielo klasickej svetovej literatúry.
Citáty, ktoré ma zaujali:
„Ostatně, uvidíte, že sestoupit na spoločenském žebříčku je mnohem snazší, než se po něm vyšplhat vzhůru.“
„Člověk je vždycky svobodný na úkor někoho jiného.“
„Hlavní je, že si může vybrat.“
„V každém případě má větší cenu stanovit taxu za hřích, než vymáhat počestnost, jak se to dělává
v republikánských systémech.“
„V tvém životě není nic podobného slzám, nějaké tiché útočiště?“
„Přece jen je.“
„A co tedy?“
„Opovržení.“
„A pro mě je tak snadné zabíjet , protože je pro mě tak nesnadné umřít.“
„Do historie s tebou, Caligulo, do historie s tebou.“
bylo to rychlé příjemné čtení; potom co mu zemře jeho milovaná sestra Drusilla, Calligula začíná mít strach ze všedních věci, chce se vzepřít osudu, být svobodný a logický zároveň vědomě páchá sebe-vraždu chce aby ho všichni nenáviděli a usilovali o jeho život, aby konečně měl pokoj... popravuje, mučí, rouhá se a to jenom proto aby mohl řídit svůj vlastní život. Nakonec ve svých posledních okamžicích si je uživá... Vysmívá se a ví že smrt se již blíží.... je to zajímavá příjemná četba, smutná, tragikomedická a ukazuje zajímavy pohled na kontroverzního císaře
Caligula mě nepřestává fascinovat. Po shlédnutí divadelního představení v Plzni v hlavní roli s Martinem Stránským jsem si musela přečíst i psanou formu a určitě se k ní budu vracet.
Štítky knihy
francouzská literatura Caligula, římský císař, 12–41 římští císařové císaři
Kniha Caligula je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 107x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 10x |
| Chystám se číst | 54x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 1x |
Audio ČRo: Geniální propojení antického vrcholu s myšlenkami existencionalismu v praxi. Skvěle napojeno a odvyprávěno. Navíc s dobrou režií až neuvěřitelně děsivé.