Byli jsme tu vždycky
Filip Titlbach
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489801/mid_byli-jsme-tu-vzdycky-rH3-489801.jpg
5
295
62
Třináct výjimečně důvěrných a otevřených rozhovorů o queer současnosti. „Jednou jsem se zeptal mámy, co bude dělat, až budu dospělej a přivedu domů manžela s dětmi. Na to mi řekla, že doufá, že ona už nebude naživu,“ vzpomíná třiadvacetiletý Kryštof. Queer lidé se po celém světě stávají předmětem kulturních válek a politických bojů. Novinář a moderátor Filip Titlbach jim poskytl příležitost promluvit o svých životech i nesnázích, kterým musí čelit, ve třinácti výjimečně důvěrných rozhovorech.... celý text
Přidat komentář
Moc dobře a čtivě napsaná kniha obsahující rozhovory s různými queer lidmi. O jejich pohledu na svět a pohledu světa na ně.
O knize jsem se dozvěděla náhodou, hned jsem si jí koupila a přečetla jedním dechem. Pozitivní je její otevřenost, člověk se z rozhovorů dozví mnoho o LGBTQ+. Mimo jiné smekám před Filipem Titlbachem, je to Pan novinář, a má odvahu.
Knížka přináší spoustu užitečných informací i poučenému čtenáři, který se o téma dlouhodobě zajímá. Leccos nazírá nově, a přitom seriózně a bez náznaku bulvarizace. Trochu mě jen mrzí, že mezi respondenty nejsou kromě Františka Bloudka zastoupeni starší lidé, kteří se se svou jinakostí museli vyrovnávat v době socialismu - vždyť už název "Byli jsme tu vždycky" by tomu krásně nahrával. Bloudkův příběh např. mohl být doplněn příběhem lesbické ženy. Velice zajímavý by mohl být pohled někoho, kdo před rokem 1989 emigroval, a měl tudíž možnost porovnat život LGBT lidí u nás a na Západě. Přes tuto drobnou výhradu (nebo spíš podnět pro příště?) pokládám knížku za důležitou a potřebnou.
Chtěla jsem napsat sáhodlouhý komentář, ale vlastně tu už bylo všechno řečeno. Upřímně jen doufám, že kniha dostane nějakou cenu.
„K tomu, aby v tobě (coming out) proběhl, se musíš naučit mluvit sám se sebou, neustále se pozorovat a vnímat své okolí. To tě zákonitě nutí k empatii, schopnosti komunikace, kritického myšlení, tedy de facto emoční a sociální inteligenci. Prostě a jasně, to šťourání se v sobě velmi často pomáhá k tomu, abys byl schopen rozumět ostatním lidem, rozumět tomu, co se v nich asi odehrává, a to pak následně reflektovat.“
Stejně jako u mnoha podobných knih si i zde můžeme asi právem povzdechnout, že ke čtenářům, kteří by si ji potřebovali přečíst nejvíc, se nedostane. Že je to vlastně přesvědčování přesvědčených. Ale svůj velký význam má kniha i v takto vymezeném prostoru své působnosti. Nejen tím, že nabízí povzbuzení a orientační body pro hledající queer osoby (což ze své hetero pozice nedokážu potvrdit, ale umím si dobře představit, že v tomto svém poslání funguje), ale i pro svět mimo LGBTQ prostředí. Prostě je tady mezi námi jako dobré svědectví a jako jeden z dílků, které snad pomůžou k tomu, aby náš svět byl trochu tolerantnější – a tím pádem snesitelnější – místo k žití.
Třináctka rozhovorů mi přinesla řadu nových vědomostí a rozšířila můj slovník, díky za to. Ale hlavní klad sborníku nebyl, při vší úctě a chvále, v jeho informační hodnotě. Tím nejpodstatnějším je blízkost, kterou kniha vytváří. Lidé, patřící do skupin, na které často aplikujeme naše různá negativní předporozumění, jsou zde – ve velké většině – vykresleni jako stejní lidé, jako jsme my. Jako lidé, kteří, stejně jako my, chtějí milovat a cítit se milovaní, obdarovávat sebou své okolí a rozpoznávat svoji důstojnost v očích druhých. Jako lidé, se kterými bychom rádi byli přátelé, sousedé, kolegové. Myslím, že i řadu liberálně orientovaných čtenářů může toto setkání s nimi posunout od trochu odcizeného „toleruju menšiny, protože vím, že je to správné“ k opravdovějšímu pochopení a spolu-prožívání. Do té míry, do jaké je to možné.
„Sebevražda patří obecně u mladých lidí k jednomu z nejčastějších důvodů úmrtí. Je to formativní období, kdy začínáš objevovat sám sebe, svoji sexualitu a identitu, svoji vztahovost k dalším lidem. To je náročné pro každého. Když k tomu ale ještě přimícháš jed homofobie, může to být pro někoho neúnosné. Když tyhle překážky odstraníme, můžeme mnoha lidem v podstatě zachránit život.“
Číst si o těžkostech respondentů v jejich soužití s běžným světem bylo místy dost bolestivé samo o sobě. Ale se zvláštní trpkostí, a i hněvem, jsem přijímal pasáže, ve kterých se jako hlavní záporný prvek objevovala katolická církev. Jsem praktikují katolík, takže vidět, jak moje společenství přináší do světa krutost, nepochopení a odmítání... No, těžko se s tím sžívám a smiřuji. A těžko to chápu. Mně osobně moje křesťanská konverze přivedla právě ke zcitlivění vůči všem různě opomíjeným a přehlíženým. A evangelijní zvěst čtu mimo jiné jako zprávu o přednostní lásce a péči pro všechny ty, kteří jsou na periferii společnosti, ve všech významech toho pojmu. Tak bych si přál, aby moji konzervativní bratři ve víře byli konzervativní ještě víc a ve svém hledání kořenů křesťanství došli až k samotnému zdroji, Ježíši Kristu, a jeho nepodmiňující lásce ke všem. A aby tak dokázali vidět, že opravdu všichni jsme byli stvořeni jako milované a chtěné Boží děti.
Nebudu lhát, jsem z této knihy otevírající queer témata nadšený. Rozpomněl jsem se jak jsem kdysi dávno šel v Manchesteru po proslulé Canal Street a viděl jsem komunitu otevřených lidí, jenž si museli přes coming out, lynčování maloměsta, předsudky a vlastní přiznání vyšlapat trnitou cestu až mezi stejně smýšlející. Jsem zastáncem názoru žij a nechej žít, aneb respektuji tvůj osobní prostor a očekávám to stejné na oplátku, aneb profit oboustrané tolerance. Věci, které stále zpracovávám (snažím se pochopit without being jugemental) jsou trans lidi a otázka binarity (protože je to nelehké pochopit, když se tak necítíte). Když jsem však před třemi lety v Edinburghu narazil na první trans osobu, byl jsem překvapivě zvědav a nadšen. Pomohla mi v lecčem tahle kniha, která je strukturována, tak, aby nám celou skupinu otevřela z hlediska psychologického a historického, představila reálie popkultury, či zneužití komunity v politice, obchodu, či pochopit těch spoustu nových termínů, aby bylo jasné, co je fluidní člověk zač.
Já mám bohužel ve svém okolí známého v mém věku (pod 30), jenž má ročního syna. Veřejně říká, že pokud se jeho syn stane "buzerantem", tak to z něho vymlátí. Člověk by řekl, že je to ojedinělé téma, ale před týdnem mi poslal náhodný dopisovatel (z Ruska) obrázky upřednostňující white supremacy, podle jehož slov jsou LGBTQ degradací společnosti a "nenormální". Nad tím zůstává rozum stát, takhle ospravedlňovat vlastní pochyby a strach. Já, mám chuť jít sexuálním menšinám vstříc, mrknout se z povzdálí na Prague Pride, či nemám problém podepsat petici, aby na naší pedagogické fakultě dostali nebinární jeden blbej záchod pro sebe. Né všemu rozumím, ale jsem vstřícný ...nepohoršuje mě to - je to obohacení společnosti a v budoucnosti to bude zcela běžné ať se to někomu líbí, nebo ne. Ostrakizovat lidi za to, že se drží ve společnosti za ruku je postavený na hlavu, však i já sám jsem jednomu klukovi nevinou pusu párkrát dal - co to o mě vypovídá, dělá to ze mě někoho méněceného?
Velice potřebná kniha. Více takových knih. Zdá se, že naše společnost, stále trpí předsudky a nesnášenlivostí, vůči LGBT lidem a je mi z toho smutno. Dokud to tak bude a dokud bude mít část naší společnosti pocit, že má právo určovat, jak mají druzí žít svůj život, je velice důležité, dát takovým knihám prostor. Věřím, že tato kniha nebude od Filipa poslední a ještě nějaký ten literární počin spáchá.
Skvělý výběr respondentů/respondentek, skvělé otázky. Tuhle knihu vnímám jako nesmírně důležitou a klidně bych ji zařadila mezi povinnou literaturu do škol. A to nejen pro studenty! Čtenářům se totiž dostane vícero úhlů pohledu na LGBT komunitu, můžou se s ní identifikovat, porozumět jí. Navíc je zpracovaná tak, aby byla srozumitelná úplně pro všechny.
Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih roku! Ta krásná obálka už je jen třešničkou na dortu.
Moc povedená kniha, která citlivě popisuje každodenní útrapy lidí odlišné orientace. Mrzí mě, že si knihu přečtou spíš lidé, kteří jsou k odlišným lidem otevření. Bylo by skvělé, kdyby se dostala i mezi masové čtenáře
Skvělý počin, přísun faktických informací i osobních zkušeností. Teď jen aby si to přečetli všichni...
Některé rozhovory mě dokázaly strašně dojmout a našel jsem se v nich, což byl dle mého i částečně Filipův záměr. Je zde široké spektrum lidí a hlavně nejde o nic fiktivního, za každý příběhem a rozhovorem najdeme opravdového člověka. Nic bych nekrátil a ani nepřidával, ideální délka, velice by mě potěšilo i pokračování s dalšími rozhovory. Tuhle knížku by měl číst opravdu každej, ať jste dítě nebo dospělý, neboť tyhle rozhovory dokáží snad otevřít oči i tomu největšímu homofobovi i všem, kteří neustále všude plivou jedy. Ale hlavně určitě dokáží pomoci spoustě lidem, protože v tom nejsme sami. Díky Filipe za to, co děláš a pokračuj v tom dál. Děkuju!
Jako rozšíření povědomí o různých vrstvách a (ne)možnostech queer společnosti je kniha skvělým zdrojem. Přes rozhovory konkrétních osob o jejich vlastním uvědomění, k rozhovorům o historických pramenech, náboženství, stereotypizaci v médiích, atd. Souhlasím s tím, co je psáno už v úvodu knihy, že se jedná o nekončící boj. Osobně to vidím spíše jako úkol, neustále tato témata komunikovat a objasňovat, protože vnášet dané vědomosti do naší společnosti vyžaduje aktivitu a odvahu. Těší mne, že u mladších generací jsou queer vztahy stále častěji brány na úrovni naprosto normálního soužití.
PS: Jedinou kapitolou, kterou jsme nepřečetl je drag. Jednoduše mě vůbec nezajímá...
Výborná kniha Filipa Titlbacha. Rozhovory na téma queer, trans, nebinárnost, drag queen, AIDS, ale také o historii, manželství pro všechny, aktivismu a popkultuře. Doporučená četba pro všechny.
Mě vlastně fascinuje jedna věc. To, že i dnes, v 21. století, 30 let po revoluci, se tu vůbec musí někdo obhajovat ohledně své orientace. Nebo nedejbože někomu vysvětlovat, že se necítí dobře ve svém těle. Je to smutný.
Filip Titlbach, novinář Deníku N, dal dohromady knížku plnou rozhovorů o queer lidech. Vždy z jiného pohledu. Psycholog, právnička, aktivista i drag queen, nebinární, trans i historička. Pro mě spousta nových informací.
Jen mi z toho čtení bylo nějak smutno. Když čtete, jak chtějí žít prostě jen normální život. Mít stejný práva jako ostatní. Mít stejné možnosti. Nevysvětlovat pořád svá rozhodnutí, které nikdo z nich neudělal jen tak pro nic za nic..
Neříkám, že nemám ve vnímání queer lidi neduhy, to vůbec. Nejsem ještě asi úplně schopná uchopit nebinární lidi, spíš mi přijde, že do té nebinarity je dotlačuje společnost, jak pořád určuje nějaký klasický genderový role, které máme plnit.
Ale pokud by za mnou jedno z mých dětí někdy přišlo s tím, že jsou gay, přišlo by mi to naprosto normální. Nějak mě nenapadá, proč bych s tím měla mít problém. A nechápu, že je to pro spoustu rodičů noční můra. Důležité přece je, aby lidi byli šťastní a spokojení. Ne aby splňovali nějaké parametry, které tu nastavila konzervativní společnost.
Knihu moc doporučuju. A budu doufat, že si ji možná přečtou i ti, kteří by si ji jinak nepřečetli.
Co bych za to dal, kdybych si tuhle knihu mohl přečíst v 15 letech... Filip Titlbach zde píše o tématech, která jsou mu blízká a je to znát. Skvělý výběr osobností, fantastické otázky. Jsem si jistý, že v budoucnu se na tuto knihu budeme dívat jako na milník české žurnalistiky. Nejlepší rozhovory jsou podle mě koncentrovány v první půlce knihy (Trans, Bůh nebo HIV), ale snad z každého rozhovoru jsem si něco odnesl. Oceňuji, že se tu otevírají témata, která jsou tabuizovaná nejen v české společnosti jako takové, ale i mezi queer lidmi. Témata, o kterých se stále příliš nemluví, nebo se o nich mluví takovým způsobem, že má potom většinová společnost pocit, že je ohrožována jakousi duhovou ideologií. Zde je ale vše tak jak má být - citlivé, srozumitelné, nenucené. Špičková práce.
A mimochodem taky krásná symbolická obálka.
Na knihu jsem byla hodně zvědavá,,a překvapila mě jak zpracováním,tak rozhovory,tématy,otevřeností,,,Knihu by si měl přečíst každý,,každý má své trapení,starosti,myšlenky...Kniha má zajímavou ružovou obálku,plná fotek,popisku,bočních psaných vysvětlivek..moc se povedla,,
Byli jsme tu vždycky
Děkuji za tuto knihu. V komentářích už je toho hodně, těžko něco doplňovat. Bylo by dobré, kdyby se kniha dostala k co největšímu počtu čtenářů, nejen mladých, ale ke starší generaci a také na venkov. Velmi mě zaujal právní pohled a zdrženlivost našich státních orgánů. Např. sňatek stejnopohlavních párů by jim usnadnil celkovou situaci, např. při onemocnění a hospitalizaci, ale i v dalších aspektech života.