Boží blud

03.08.2015

Rabor: Zkus tuhle :-) https://cs.wikipedia.org/wiki/Jediismus

03.08.2015

Když jsem jako malý kluk ukázal prstem na nějaké ošklivé židovské dítě, tak mě maminka plácla přes ruku a řekla mi, že se neukazuje. A já se zastyděl nejenom proto, že se neukazuje, ale taky protože jsem si uvědomil, že ten kluk za to nemúže, jelikož se jako ošklivý, proradný a lakotný žid přece už narodil. Dawkins mi touto knihou ovšem otevřel oči a vysvětlil, že se nerodí malý kristusáci, žiďáci nebo muslimáci, ale prostě jen děti a jejich náboženská indoktrinace zpúsobená rodiči i tlakem společnosti je strašlivé zlo. Jenže umíte si vúbec představit jak by to vypadalo, kdyby takové děti dostaly výchovu a vzdělání oproštěné od náboženství a teprve v dospělosti se mohly svobodně rozhodnout?! Vždyť by pak v boha skoro nikdo nevěřil a světem by se začaly šířit takové nesmysly, jako že moje praprapratetička byla opice a země je kulatá! Proto navzdory své ateistické výchově jsem se rozhodl jít opačným směrem a stát se věřícím. Uvažoval jsem nad židovstvím, ale bál jsem se, že by to obnášelo obřízku a já bych svou úžasnou předkožku nedal ani za expres do sedmého nebe. Vybral jsem si Islám, jednak protože je čím dál více populární a taky korán byl v knihkupectví skoro o polovinu levnější než bible. Svoje nanebevstoupení (odpálení sebevražedné bomby) jsem chtěl uskutečnit u nás v albertu, kde se ve frontě u pokladny schází púlka prahy. Všechno to ale zhatilo jedno pitomé dogma. Alláh řekl, že prdel si máme utírat pouze levou rukou, levá je nečistá (úplně si představuji, jak sestoupil z nebes před Muhammada, který se hrabal v prdeli oběma rukama, a pravil „už se na to nemúžu dívat, od teď jen levou“) a jelikož mám svúj styl (pravou rukou, jednou nahoru, jednou dolú a vyleštit) musel bych kvúli tomu úplně překopat svoje zvyky a to je příliš. Takže jsem zase bezvěrec a hledám nějakou víru, se kterou mě nebudou rozdělovat taková hluboká morální a filozofická dilemata.

(Následující citace je ze článku, který mě ke knize přivedl, celý je někde na technet.cz (idnes))
"Založil jste organizaci - charitu - pro propagaci vědy….Prý jste měl se založením svého spolku potíže"
"Šlo jen o to, že v Británii a asi i v dalších zemích má náboženská organizace snazší cestu k daňovým úlevám. Stačí říct, že jste náboženská organizace, a snadno proplujete celým procesem. Já dostal celkem pozoruhodný dopis od britské komise, kde mě žádali, abych vysvětlil, čím je věda společnosti prospěšná. To mi vyrazilo dech."

13.07.2015

Ne, že bych se vším souhlasila, ale i tak považuji za vynikající knihu

04.05.2015

Silná káva. I pro mě, přesvědčeného ateistu. To ale nic nemění na tom, že v drtivé většině s Dawkinsovými názory souhlasím, jen asi nejsem tak kategoricky odmítavý co se týče úlohy náboženství v dějinách lidstva. Vzhledem k tomu, že různé náboženské představy nás provází už od pravěku, řekl bych, že je prostě takový způsob uvažování s naším druhem spojený ať se nám to líbí nebo ne. Jelikož se nás po tisíciletí víra v různých podobách drží jako klíště, v něčem nám asi prospěšná bude. Dawkins ji vidí jako vedlejší důsledek nějaké evoluční změny, který tak nějak hypertrofoval do rozměrů, v nichž víc škodí než prospívá. Přitom analyzuje nejrůznější a někdy trochu překombinované možnosti jak náboženství vlastně vzniklo. Mně se to zdá prostší: řekl bych – vědom si své laické nezpůsobilosti - , že náboženství se zjednodušeně řečeno objevilo ve chvíli, kdy jsme si začali uvědomovat smrt (ve srovnání s ostatními druhy je to náš dost nepříjemný bonus k původnímu pudu sebezáchovy). Náboženství je podle mě jen obrana proti strachu z vlastní konečnosti.

Našlo by se i pár dalších míst, kde bych s Dawkinsem polemizoval. Jeho nekritický obdiv k všemocnosti vědy a hlavně k ideálu „pokroku“ tak úplně nesdílím. Jinde halasně brojí proti náboženské indoktrinaci dětí ze strany nejen školství ale hlavně rodičů (neexistuje katolické dítě ani muslimské dítě, ale dítě křesťanských nebo muslimských rodičů – naprosto souhlasím) a prosazuje pro dítě možnost vlastní volby. Já říkám ano, nevnucovat dětem vlastní víru (jak to ale provést ve společnostech, kde je právě takové jednání v příkrém rozporu s morálním kodexem?), ale jelikož svobodná vůle je iluze (naše nejoblíbenější), to dítě se stejně úplně nestranně rozhodnout nemůže. A ještě: nadřazenost západní morálky nad jinými kulturami. Dawkins kulturní diverzitu nezavrhuje, ale v oblasti náboženství by ji nejradši zadupal do země. Nebudu se pouštět do detailů, ale problém míry tolerance mezi kulturami je aspoň pro mě velmi rozporuplný a těžko řešitelný. Dawkins v něm má ale docela jasno a já se s jeho jednoznačným pohledem úplně neztotožňuju.

Nicméně v hlavních rysech s jeho rozborem fenoménu náboženství souhlasím a stojím určitě na jeho straně barikády. Skvělý byl třeba oddíl, kde se sžíravým vtipem na několika příkladech zlikvidoval možnost brát kompletní text Bible jako závazný morální vzor (tedy pokud nejste sadista nebo krvelačný diktátor). Přesto jsem byl zvědavý na kriticky se tvářící doslov, protože Dawkinsův někdy až povýšenecký tón si o nějaké dobře mířené klepnutí přes prsty sám říká. Bohužel komentář Filipa Jaroše je všechno možné jen ne dobře mířený. To spíš bezzubý, vágní, nesoudržný a pro Dawkinsovy vývody zcela neškodný. Takový by smetl několika slovy. A s tím kratším od Stanislava Komárka (proč vůbec dva podobně laděné doslovy?) je to podobné.

Nepopírám, že kniha Boží blud hladí můj světonázor hodně po srsti. To ale neznamená, že se vším, co je v ní psáno, souhlasím. Autor je velmi přesvědčivý, ale papouška ve mně neprobouzí. A věřím, že pokud by měl být Dawkins prorokem nové „vědecké“ víry, jak mu mnozí podsouvají, za moje „odchylky od dogmatu“ by mě pravděpodobně za kacíře neprohlásil.

Omlouvám se za tak dlouhý komentář, ale mohl být ještě podstatně delší.

Musím se pousmát nad tím, jak tuto knihu může někdo nazvat kvalitní vědeckou prací. Jedná se spíše o filisofický spis na téma náboženství a ateismus. Autor si však neodpoští, ke škodě knihy, osobní invektivy a bezdůvodné napadání druhé strany. Cituji: „Vy i já jsme samozřejmě dost inteligentní a vzdělaní na to, abychom náboženství potřebovali. Ale obyčejní lidé, hoi polloi, orwellovští proléti, huxleyovské tupé delty a epsilony náboženství potřebují." Takto si já vědeckou práci nepředstavuji. Autor zde čtenáři ponouká vlastní vidění světa pod rouškou, my jsme ti chytří a správní a zároveň uráží a napadá druhou stranu.

25.03.2015

Tak trochu mi to připomíná nahrazení jedné víry tou druhou......

18.01.2015

Kvalitná vedecká práca na tému ateizmus, boh, náboženstvo...prečo nemôže existovať boh ? prečo je náboženstvo a viera škodlivá ? prečo je v ľudstvu zakorenený strach a láska k bohu ?
Všetko toto autor bravúrne vysvetľuje moderným jazykom vedy...v knihe je veľmi veľa odkazov aby si čitateľ mohol priamo overiť tvrdenia autora.
Čo mne dala osobne kniha ? obávam sa,že nič...nie je to ale nič v zmysle,že som nič nedozvedel..to naopak...kniha je studnica vedeckých a historických článkov na tému prečo je nesprávne a nelogické veriť a podliehať bohu ( bohom ).
Nedala mi preto nič, lebo ja sám som po celý svoj život ateista....človek ktorý nechápe vieru....človek ktorému je ľúto ako stupídne a primitívne je viera..boh a všetko to okolo smiešne...krvavo...povrchne aplikované do našej spoločnosti, ktorá by bola omnoho ďalej vo vývoji ak by sme nemali túto brzdu..túto kovovú guľu na nohách...koľko storočí nám vzal náboženský fanatizmus....koľko milión obetí stál tento tmársky , bludársky omyl ľudskej rasy...tisíce rokov prešľapujeme na mieste .... vedieme zhubné vojny medzi sektami...klanmi ...blbcami ...vrahmi a vyznávačmi nadprirodzených síl ktoré rozoštvali celú planétu do žabomyších vojen v mene " mierumilovného a nekonečne spravodlivého " boha !!! Kým nepochopíme,že svet..vesmír je KOMBINÁCIA FYZIKY A CHÉMIE.....nepohneme sa z miesta a ostaneme v košiari nevedomosti, vojen, násilia...ako tie tupé ovce ktoré žerú a serú len na presne vyhradenom mieste ktoré im určí ich " pastier "..... nevediac čo je za ohradou...nevediac nič o svete bez " pastierov a oviec "

Ked k nám prišli misionári, My Afričania sme mali zem a oni bibliu.
Učili nás,že počas modlitby máme mať zatvorené oči.
Ked sme otvorili oči,tak misionári mali zem a a my bibliu.

03.11.2014

#2/2
Kreacionisté jsou schopni tvrdit, že obsah vědeckých článků jsou úmyslné lži na podporu evoluce, ať už jde o kosti Australopiteků nebo biologické experimenty. Že články vyvracející biologickou evoluci jsou biology cenzurovány. Jsou schopni tvrdit, ze to co je ve vedeckych clancich, jsou umyslne lzi na podporu evoluce, at uz jde o kosti predku cloveka nebo biologicke experimenty. Ze clanky vyvracejici evoluci jsou biology cenzurovany. Používají obrat "believe in evolution", jakoby evoluce byla víra a nazývají evoluci ideologií, přirovnávajíc jí k fašismu. Kreacionisté v ČR prakticky nejsou, v ČR se proti němu ozývají katolíci, kterým by vůbec neměl vadit (jelikož Vatikán s evolucí problém nemá).

Bez uchopení těchto faktů nemůžeme pochopit, proč je knížka tak kontroverzní. Vlastně ještě jeden faktor. Patří k dobrým mravům nehodnotit víru jiných lidí. Ptám se proč? Proč nemůžeme říkat pravdu, celou pravdu a nic než pravdu? Měli bychom obětovat pravdu kvůli tomu, že jistí lidé se cítí dotčeni tím, co tvrdíme? Jestliže je král nahý, proč musíme mlčet? Věřící si osobují právo morálně nás odsoudit, když se vědecky zabýváme vírou a morálkou. V některých bodech středověk neskončil. Dnes vás sice neupálí, ale považují vás za morální zvíře, když jim vědeckým experimentem podkopáváte jejich víru. Co je důležitější, poznání nebo konformismus. Pro Dawkinse to první.

Boží blud - knížka unaveného člověka, jako vystřiženého z Murphyho zákonů. Jakkoliv jednoduše argumentuje (a všimněte si, že mnohé recenze ho za jednoduchost odsuzují), jeho oponenti nechápou, protože nechtějí pochopit. Dawkins uvádí záznam z jedné talkshow, asi 20minutové diskuse. S moderátorkou nelze rozumně argumentovat, a celou diskusi končí slovy: "A já vám říkám, otevřete oči a uvidíte milujícího Boha, který stvořil každého z nás." Blahoslavení chudí duchem, neboť jim patří království nebeské.

Když se někdo zeptá, čemu věřím, odpovídám bonmotem: Věřím, že nesmím věřit. U téhhe knížky bych ale rád věřil, že jí nikdo nepojme stejně jako Bibli a v její jménu nepůjde aby ohněm a mečem šířil svou pravdu. Fanatiků je v každé společnosti dost. Nečtěte jí, abyste si potvrdili vlastní postoj, ale hledejte chyby v argumentaci, případně jak lze uvedenou argumentaci zjednodušit. Pojďme vést boj proti fanatismu perem a veršem.

03.11.2014

#1/2
Pozice Dawkinse je v nevzdělané americké společnosti podobná, jako když se v ČR někdo hrdě hlásí k rusofilům a žádá připojení k Ruské federaci. Pro menšinu blázen, pro většinu nebezpečný člověk, kterého ale legálně nemohou zlikvidovat. Ve středověku se za herezi upalovalo. Dnes jsou v silně věřících krajích lidé exkomunikováni, podobně jako se to stalo Komenskému a dalším (vyjma Afghánistánu, Pákistánu...). Boží blud ukazuje přemýšlivým lidem, že jsou normální, i když jim jejich okolí tvrdí opak. Že považovat zdravý rozum za základ pochopení světa není mentální vada. Že žijí ve zvráceném světě, kde mocní plijí na ty, kdož opustí víru. Že nemusí mlčet, i když vždycky se pouze mlčelo, modlilo a pracovalo.

Knížka samotná je bez větších faktických chyb, obsahově zajímavá pouze když se zajímáte o náboženství. Trochu matematické logiky, trochu evoluční biologie, ale především velké množství příkladů zhoubného vlivu ideologií na fungování společnosti. A v argumentech si Dawkins skutečně nebere nejmenší servítky.

V různých recezních bylo knížce vytýkáno, že se zaobírá pouze monoteistickými náboženstvími. Proč by se ale zabývala něčím, co se zaobírá duchovnem, a ne vědou? Vemte si východní náboženství, kolik z nich útočí na vědu? Nebo co takhle animistická náboženství? Vědu za svého rivala považuje judaismus, křesťanství a islám. Proč by měl autor bránit pozici vědy vůči víře, která se o ni nezajíma?

Z toho také vyplývá velké nepochopení argumentů mezi humanitně založenými čtenáři a recenzenty. Dva matematici se pokaždé dohodnou, že uvedený důkaz je formálně správný (jinak ani správný být z hlediska logiky být nemůže). Jestliže dáte důkaz např. dvěma filosofům, většinou se na důkaze neshodnou. Vědci proti humanitně orientovanému čtenáři používají slovo "důkaz" v jiném kontextu, z čehož plyne mnoho nedorozumění, zejména v okamžiku když se něco dotýká mých pocitů. I v níže uvedených komentářích najdete několik těchto případů. Z argumentace se stává obhajoba, kdy cílem není nalézt pravdu, ale uspokojit svůj vlastní pocit pomsty. Argumenty pak jdou stranou a humanitně založení obviňují člověka přírodovědně vzdělaného, že nerozumí... pak používají jediný argument, argument ad hominem (tj. namísto protiargumentů útočí, urážejí autora). Typickým příkladem jsou důkazy existence Boha. Dále, která jiná překladová knížka ma 40 strán Doslovu? Která knížka má Doslov Doslovu? Není to vlastně od humanitně zaměřených uznání? Mně z tohoto plyne, že knížka je buď výjimečně dobrá, nebo výjimečně špatná, každopádně výjimečná.

Zatímco tato skupina je většinová v ČR, v USA a islámských krajinách musí čelit vědci druhé skupině. Lidem, kteří věří v nadřazenost víry nad faktami. Jsou to náboženští fundamentalisté a kreacionisté. Proti Dawkinsovi oponenti používají snad všechny logické klamy (seznam např. Koukolík, Vzpoura deprivantů) aby obrátili Dawkinsova tvrzení tak, jak potřebují. Například tvrdí, že samotná evoluce, nebo i věda jsou náboženstvím, a tak si věda nemůže narokovat, že ona určuje, co je pravda. Nebo, že evoluci uvěří, až opice porodí lidské dítě. Zkuste proti poslednému tvrzení argumentovat vy. Nebo můj oblíbený argument: Jak to, že neexistuje přechodový článek mezi rybou (fish) a hvězdicí (starfish)? Tak, a teď argumentujte. Dawkins si stěžuje, o kolik by byla argumentace snažší, kdyby se oponenti ve škole naučili alespoň úplné základy biologie.

09.09.2014

Velmi poučná kniha psaná ovšem především pro Americké čtenáře, kde je situace ohledně náboženství ještě mnohem horší než v Evropě. Přesto však její vydání v českém jazyce velmi oceňuji, ujasnil jsem si některé Dawkinsovy postoje a také některé věci z evoluční teorie. Co se týče kritiky náboženství, tak má Dawkins dle mého názoru naprostou pravdu a je skvělé to co si myslím i já číst od významného evolučního biologa, váha jeho hlasu snad může některé agnostiky nebo nefanatické věřící přesvědčit. Nemyslím si tedy, že by šlo o přesvědčování přesvědčených. A i pokud ano, tak knihu hodnotím velmi kladně, vzhledem k tomu, že je psána i pro zvednutí sebevědomí ateistů.
Co mi na českém vydání hodně vadí jsou nesmyslné až nepravdivé poznámky recenzenta a vskutku hloupý doslov od téhož člověka. Zajímalo by mne v kolika náboženských knihách je doslov ateisty, který to celé relativizuje. Ale co bych v Česku čekal... Samozřejmě to není Dawkinsova chyba a proto dávám nejvyšší možné hodnocení.

04.09.2014

Podle mého názoru výborná kniha. Samozřejmě že pan Dawkins jako všichni ostatní občas rád přehání, ostatně nejde o vědeckou publikaci ale o knihu, která má posloužit širší veřejnosti. Protože v otázkách Boží existence mám jasno už dávno, četl jsem knihu spíš ze zvědavosti, abych se dozvěděl zase něco nového. Kniha je rozdělena do několika kapitol které jsou více či méně zajímavé. Například kapitoly o tom, odkud se vzalo náboženství a jestli může Bůh poskytovat útěchu a jiné mně osobně přišly poučné, protože v tomto oboru nejsem vzdělán. Knihu neberu jako dogma a už vůbec si nemyslím, že věda je nové náboženství a že by pan Dawkins, ať vědomě či nevědomě, vytvářel nový kult. Tomu se mohu opravdu jenom zasmát. Ono to asi opravdu bude o inteligenici a o vzdělání...
Inteligentní člověk se u knihy pobaví a něco nového se dozví. Pochopení základních myšlenek, které se nám pan Dawkins snaží sdělit, není těžké a není potřeba proti nim brojit.
Závěrečný komentář pana Komárka považuji za poněkud nešťastný, protože jeho cílem není ani knihu uzavřít, ani doplnit, ale zkrátka a dobře popřít. Vydejte něco svého k tomuto tématu pane Komárku. Knihu Boží blud nepovažuji za dogmatickou, nemám problém odlišit pasáže, před kterými nás pan Komárek varuje a se základnímy principy knihy se ztotožňuji.
A jeden z těchto principů je ten, že věda (ach jo, pořád ta věda) a náboženství si nejsou rovnocenné, proto nemohou stát při srovnání vedle sebe, ani nemohou mít v moderním světě stejná práva a privilegia. Proto mi komentář pana Komárka přijde opravdu zcestný. A ano, situace v Čechách a v USA je jiná, ovšem nevím, jak to s touto knihou souvisí, podle mě nijak.

10.05.2014

Má-li imaginárního přítele jeden člověk, je to šílenec. Má-li stejného imaginárního přítele víc lidí, říká se tomu náboženství. Čím je daná skupina lidí vzdělanější, tím méně se mezi nimi vyskytuje věřících. Autor bourá předsudky a klade si otázku, proč jsme schopni diskutovat o víře politické, o tom, jestli slyšet hlasy je či není normální, ale už ne o víře náboženské (pokusím se tě přesvědčit, proč tvé levicové/pravicové (nehodící se škrtněte) vyznání je "špatné", ale tvé vyznání náboženské respektuji, i když v Boha nevěřím.). Dává argumenty ateistům i lidem, kteří jsou sice formálně členy církve, ale mají pochybnosti, leč bojí se přihlásit se k "nevíře". Kritizuje slepý dogmatismus, který vede mj. k tomu, že se stále někde vyučuje kreacionistická teorie jako hlavní teorie vzniku světa, ačkoliv věda dávno potvrdila teorii evoluční. Nebrání se považovat téma existence Boha za vědeckou teorii, ovšem tvrdí, že žádné vědecké důkazy jeho existence nejsou k dispozici. Připouští sice, že v budoucnu možná budeme na takové výši, že tu existenci dokážeme, ale sám se přiklání k tomu, že existence Boha je nepravděpodobná.

Richard Dawkins naprosto striktně odmítá všechny formy božství, ale sám si na Boha( zajímavého) začal směle hrát. Navíc za nasilím,diskriminací, nenávistí a ignoranstvím nestojí nikdy Bůh ( žádný),ale vždycky člověk. Tohle je druhý extrém a mezi tím nic. Navíc už v Příběhu předka jsem měla dojem že se až příliš často opakoval, věty natahoval, člověk dávno věděl co tím myslí, ale on přece tuší že " mluví s hlupáky", kteří s ním musí souhlasit neboť jiné alternativy nemají. Podle mě by moh klidně titul nést název Lidský blud. Protože za vším hledej člověka, a jenom jeho. Věty často končí v takové té bílé krajině bez pořádného vysvětlení, ovšem to je asi v pořádku. Celkově to na mě působí taky trošku jako " litanie", ale dost dobře rozumím že člověk nemá kapacitu na vše přijít během několika století, několika desítek let atd. a tak své poznání nemůže smrsknout náhle a způsobně do několika knih jenom proto že si to usilovně přeje. Osobně si myslím že by historie nevypadala až tak jinak kdyby nebylo náboženství, jen by se tomu říkalo jinak.

Boží Blud je velmi dobrá ateistická kniha o různých náboženstvích. Název perfektně sedí a je i dobře marketingově zvolen. Křesťan zaplesá nad fundamentální kritikou islámu, muslim zajásá nad sžíravou kritikou křesťanství. Ateista se zbaví neopodstatněných pozitivních předsudků o jakémkoliv náboženství. Věřící nepřesvědčí, nevěřící si prohloubí svůj názor. Povyk který na internetu okolo této knihy věřící různého typu vykonali mne na tuto knihu upozornil a byl pro mne "garancí" kvality. Proto jsem si knihu koupil a je opravdu dobře napsaná.

Další knihu kterou jsem nedávno četl - Bůh je malý od Christophera Hitchinse také doporučuji. Je méně o evoluci a logických důkazech Boha zato více o bolesti a utrpení které náboženství různého typu za sebou zanechaly.

Také bych si rád přečetl knihu Konec víry od Sama Harrise, ale zatím není český překlad. Možná je tato kniha pro prudérní české poměry až moc ateistická, Sam zde má např. zajímavou myšlenku, že by mohlo být etické zabít autora přikázání v Pentateuchu navádějící židy ke genocidě Kanaanských obyvatel včetně malých dětí.

Pachatelé podobných válečných zločinů jako Jozue by byli v naší moderní době postaveni před mezinárodní soud.

Už když si přečtěte tento článek, tak na to dostanete docela dobrý názor.
http://veres.blog.idnes.cz/c/238122/Bozi-blud-jak-cesti-krestane-podrazili-profesora-z-Oxfordu.html

Edit:
Bohužel článek již není k dispozici.

30.06.2013

Třebaže je to kniha plná primitivních sofismat a nekritické protináboženské propagandy, představuje výborný materiál pro studium duchovního postoje charakterizovaného sebepotvrzující ideologickou předpojatostí. Přivedla mě k četbě vybraných kapitol z Velké sovětské encyklopedie i dalších marxistických textů a podobnost těchto do sebe uzavřených způsobů myšlení hrdých na vlastní omezenost, jak to ve své programové naivitě formuluje marxismus, mi doslova vyrazila dech.
Jinak přínos pana Dawkinse ke studiu náboženských fenoménů je nulový a relevantní filosofické argumentace se nedočkáme. Tvrzení typu: Nic než produkt přirozeného výběru neexistuje a pokud něco takového existuje, pak je to produkt přirozeného výběru, není zrovna přesvědčivé. Opravdu nevidím rozdíl mezi náboženským fundamentalismem a touto stejně nevyvratitelnou a stejně mystickou vírou, které se dnes bohužel také říká věda.

10.06.2013

Extrémně důležitá kniha, která by měla být povinnou četbou na všech školách, především v Americe. Náboženství přináší bolest, nenávist, násilí, ignoranství a diskriminaci. Jsem velice vděčný za to, že jsem se narodil v zemi, kde je náboženství v menšině a má na můj život minimální vliv. Rodiče jsou ateisti, kteří mi však jejich volbu nikdy nenutili a nechali mě udělat si vlastní názor.

Dawkins v knížce využívá logiky, vědeckých faktů, matematických modelů, fyzikálních teorií a evolučních principů ve své argumentaci proti náboženství a mistrně reaguje na klasické protiargumenty těch, co koncept náboženství podporují.

Pokud už ateisti/agnostici jste, tahle knížka vám dodá argumenty pro případnou budoucí diskuzi, ve které budete chtít artikulovat svůj názor. Pokud jste na hraně, možná vám tahle kniha pomůže přehoupnout se na stranu ateismu. Pokud jste věřící, přečtěte si prosím tuto knihu s otevřenou myslí a snad to ve vás vyvolá určité pochyby nebo otázky.

Nemám sebemenší pochyby o tom, že svět bez náboženství by byl lepší než ten s ním. Šiřte poselství této knihy, kam jen to jde. V 21. století pro náboženství už není místo. Lidstvo tuto berličku nepotřebuje.

30.05.2013

Dawkins je bezesporu zajímavý člověk (implikuje pozitivum i negativum). Jako spisovatel (tohoto díla) už to neplatí. Boží blud je o mnoho spíše Dawkinsův blud. Vezměte hrst demagogie, notnou dávku ignorance, poctivou tendenčnost, čistokrevnou a priori zaujatost, děsivou neobjektivitu, ukázkové záměrné zamlčování, elitní sektářské sklony, velkou neznalost (notně obsažena v ignoranci), troufalou nesoudnost, drzost a urážky, zatřepejte - zamíchejte ... a máte Dawkinsův blud v celé své kráse (tam, kde o kráse nelze mluvit). Skutečně nerozumím, proč má tolik lidí tendenci komentovat či snad erudovaně promlouvat do témat, do kterých nevidí a kterým nerozumí... na místo kladení otázek. Dawkins mi připomíná popeláře, který fušuje biologovi Dawkinsova typu do řemesla a ještě se při tom dušuje, jaký je on sám vědátor. Ať je v biologii, to ano, bravo, ale náboženství... filozofie... teologie?! Dawkins předvádí jízdu par excellence napříč svou neznalostí a svádí všechny ty, kteří jsou na tom stejně či podobně. Je to vskutku bravurní a přesvědčivý manipulátor. Mě ovšem děsí ta nanicovatost a hloupost (co jiného to je), kterou prezentuje ve své knize (či spíš manifestu?) a mnozí mu za jeho výkon navíc nadšeně tleskají. O tom, kde všude Dawkins plave (či spíše se topí) se dočtete kupříkladu v "Dawkins pod mikroskopem" od nakladatelství CDK, popř. v doslovu knihy samotné, netřeba se o tomto na tomto místě rozepisovat. Možná to celé shrnu jedním nepovedeným příměrem: Dawkins je jako ten, který popisuje (a ve výsledku tlachá o) 4D prostoru, aniž by ho předtím vůbec poznal... Smutné. A zakončím to autorem převzatým výrokem, který naň sedí jak jak cosi na hrnec: "Jak můžeme být tak chytří a tak hloupí zároveň?" Jednu hvězdičku dávám za autorův entusiasmus.

02.04.2013

Výborná argumentačná pomôcka pri častých konfrontáciách s veriacimi. Dawkinsová zanietenosť ako hnacia sila, ktorý cez "pevné" steny zaužívaných katolíckych názorov prefrčí a rozmetá ich na franforce. Skúmať, či je jeho vedecká argumentácia založená na férových premenných (ako jej je vytýkané), alebo nie, tu nie je podstatné, pretože samotná úvaha o možnosti takéhoto výskumu dáva náboženstvu smrteľne absurdné headshoty. Taktiež porovnávať ortodoxný neodarwinizmus a fundamentálne kresťanstvo ako dva totožné protipóly (ako to robí Stanislav Komárek v doslove) a prirovnávať ich k morským obludám je nečestné. Kým jedna obluda má armádu približne 2.1 miliardy veriacich, ktorých činy ničia iné náboženstvá a hmotné statky neveriacich (viď američania a potratové kliniky, sväté vojny atď) a je ochotná aj spáchať hromadné harakiri, armáda druhej nikoho nezabíja, nestavia si chrámy, nepotrebuje rituály a pripustí aj inú pravdu ak bude dokázaná.
Aj keď forma predkladania informácií môže byť často zanietená, nemusíme Dawkinsovi prisudzovať akýsi postulát vodcu ateistov, či ako "proroka" ako napísal v druhom doslove Stanislav Komárek. Nevidím nikde v uliciach jeho vlajky, chrámy, či propagandu s veľkými bilboardami "Darwin vás miluje!" ako to robia veriace ovečky. Dawkinsoví prívrženci mi nezvonia pri dverách, aby som ho prijal do svojho života, a nenútia ma kúpiť si jeho knižku.
A ešte slovko k doslovu: kým liberálnemu Česku by sa mohla zdať takáto názorová preklamácia násilná, kresťanské Slovensko by ju potrebovalo ako soľ. Takúto vášnivosť by dosiahol každí pri strávenom čase názorovej konfrontácie s cirkevnou obcou a jej dogmami, takže aj keď Dawkinsovi je pripisovaná nálepka "anti-teistu" myslím, že jeho "onkologický" vývoj je ospravedlniteľný a som rad, že niekto ako on existuje (a dá sa aj dokázať! :)