Bohyň
Tadeusz Konwicki
Příběh osudové epizody v životě autorovy babičky Heleny Konwické, zasazený na litevský venkov období ruských represí po povstání z r. 1863, patří k nejlepším dílům známého polského prozaika. Konwickému se v něm podařilo skloubit tragické milostné vzplanutí třicetileté hrdinky k židovskému mladíku Eliášovi s mistrným vystižením dobové únavy a sugestivními popisy divokého přírodního rámce celého příběhu. Autorova imaginativní rekonstrukce osudů kraje vlastního dětství a ženy, kterou sám nepoznal a již se snaží dostihnout „přes prostor předtuchy, přes jezera tužeb, přes hustou mlhu nejistoty“, zůstává ve čtenářově paměti jako živý obraz dávno minulého, a přece znepokojivě hmatatelného světa.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2004 , PasekaOriginální název:
Bohiń , 1987
více info...
Přidat komentář
Rodinná tajemství ožívající ve smyšlené rekonstrukci osudových měsíců v životě nepoznané babičky. Osamělé dny "ve vyhnanství" na pustnoucím statku, snová atmosféra, plná neblahých předtuch, vidin a hmatatelného napětí ... z bouřky, co nepřichází, z vynořujících se stínů potlačeného protiruského povstání, z excitované rozpolcenosti staré panny Heleny, která se probouzí do svých třicátých narozenin jako do začátku nekonečné prázdnoty nenaplněného života. Nostalgická, lyrická jednohubka.
Příběh je takový nesoudržný. Nedrží úplně tvar. Jsou tam mista která úplně zpívají a pak to autor najednou otupil. Helen mi přišla chvilku opravdová a chvilku úplně nesmyslná. Ne že by v knize byly napsány nesmysly to ne, to vlastně vůbec ne, ale někde je toho málo a někde příliš.
Prostředí je popsáno nádherně, citově, vypjatě a vrcholně, ale potom to vzdy pod něčím uklouzne. 3,5 * /5 ..
Možná příběh vycházel ze skutečnosti, ale jednání postav pro mě bylo nepochopitelné a hlavní milostná linka neuvěřitelná. Lyrická stránka díla však byla o mnoho příjemnější.
Krásný jazyk knihy mě uchvátil, stejně jako podivně dusná atmosféra zdánlivé nehybnosti s náznaky blížící se pohromy. A ty vedlejší postavy - syn Puškina a otec Džugašviliho. Hvězdu jsem ubrala kvůli konci, chápu, proč je takový, ale chybělo mi vysvětlení ohledně života autorova otce.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Bohyň |
| 1992 | Malá apokalypsa |
| 1978 |  Černá kronika lásky |
| 1965 |  Němý snář |
| 1951 | Na stavbě |
Kniha je napsaná krásným jazykem a má velmi silnou dusnou atmosféru, kde je mnohé nevyřčené, ale přitom velmi hmatatelné. Oceňovala jsem i autorovu hru se jmény. Jediné, co mi do celé mozaiky nesedlo, byla postava Eliáše Širy. Skoro jsem měla pocit, že to byla jen Helenina představa, ale kde by se pak vzal pan spisovatel?