Barák
Alžběta Bublanová
Jak moc známe své blízké? Denně je potkáváme, bydlíme s nimi pod jednou střechou, a myslíme si, že o nich víme všechno. „Barák“ je vyprávěn stárnoucí vdovou, která pozoruje své sousedy, kteří na rozdíl od ní prožívají své životy. Působí jako přízrak, co se plouží z domu do obchodu a zpět, jinak vysedává u otevřeného okna činžovního domu. Její stereotyp nahlodá událost, která se dotkne přímo jí a ona prochází proměnou a nachází v sobě opět ženu. Osud zamíchá i se životem její dcery alkoholičky a jednoho z nájemníků tak, že je těžko říct, jak moc můžeme druhé poznat či pochopit.... celý text
Přidat komentář
Pohled na svět starší ženy.. zajímavý. Nenadchne, neurazí, ale přinutí k zamyšlení nad stylem života..
Zvláštní, zvláštní, zvláštní.. ne úplně špatné a ne úplně dobré. Takové zhuštěné, plné emocí a pocitů, deprese a nadějí a vše se to pořád točí a vrací. Víra a naděje a zároveň bezmoc něco a někoho ovlivnit, když o to dotyčný snad ani nestojí. Kniha mi nepřišla úplně špatná, ale taková smutná, proto se k ní vracet víc nebudu. Čekala jsem asi něco jiného, přesto si myslím, že autorka nepíše špatně, jen mi téma úplně nesedlo. Za mě 3,5*.
(10/20)
Tato kniha je v podstatě pohledem do duše stárnoucí ženy, která celý svůj život upnula ke sledování dění okolo ní. Sledujeme její myšlenky, pocity a vybájené příběhy o dalších obyvatelích domu, ve kterém žije. Což je zajímavé, ale také těžké na čtení. S hlavní hrdinkou jsem se nedokázala ztotožnit, kvůli několika generačnímu rozdílu. V určitých částech jsem ji ale chápala a soucítila s ní. Hlavně v částech s její dcerou.
I přesto jak je kniha tenká, obsahuje silné myšlenky a rozhodně není lehká na čtení. Myslím ale, že stojí za to.
Celé vyprávění je napsáno přímo a bez jakýkoliv příkras, díky čemuž působí o to silněji. A i když se jedná o knihu, která má bezmála sto šedesát stran, tak jsem ji četla docela dlouho. Nejspíš to bylo tématem, které je jako stvořené k zamyšlení nad spoustou věcí. Jednou z nich jsou i myšlenky na to, kdy se život změní natolik, že začneme přemýšlet nad tím, že jsme jej promeškali a ujel nám vlak.
Výborné, autorka je poměrně mladá, přesto se jí podařilo vcítit do duše stárnoucí ženy.
Pro mě moc příjemné překvapení.Myslim že velmi dobře autorka vystihla pocit stárnoucí ženy a jejího okolí.Teším se na její další knihy.
Novinka od české autorky Alžběty Bublanové je taková sonda do duše jedné důchodkyně, která se cítí osaměle a pozoruje velmi pečlivě svět okolo sebe… Více v recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Štítky knihy
pro ženy psychologické romány senioři matky a dcery sousedské vztahy stárnutí české romány
Autorovy další knížky
| 2016 |  V Tichu |
| 2020 | Ti, kterým se narodíš |
| 2021 | Život s panikou |
| 2022 | Pozůstalí |
| 2019 | Barák |
Tak tahle knížka mě mile překvapila.
Nebylo to ani tolik o ději jako spíš o myšlenkách hlavní hrdinky a vůbec o myšlenkách o stáří. Celkově je to takové zajímavé téma. Stáří.
První strany pro mě byly trochu složitější. V jednom odstavci se hlavní postava dotkla několika témat, překypovalo to tu asociacemi a paralelami. Ale pak to ustalo. Nebo jsem si zvykla?
V textu by mohlo být méně často slovo "fakt". Taktéž by nebylo od věci, kdyby si nakladatelství našlo nějakého korektora. Překlepů tam bylo požehnaně. A občas tam byl i maličko zvláštní slovosled.
Z některých dlouhých souvětí mohly být dialogy. Minimálně pro lepší srozumitelnost.
Dcera hlavní postavy byla někdy na proplesk. Skoro čtyřicetiletá žena a chová se jako puberťačka. Ale i tací lidé určitě existují.
Ve výsledku se mi kniha líbila. Četla se dobře, příběh docela plynul. Především ale musím ještě jednou vypíchnout ty úvahy nad stářím. Pozoruhodné.