Ani Eva, ani Adam
Amélie Nothomb
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49793/bmid_ani-eva-ani-adam-csy-49793.jpg
4
83
19
Jedna z nejznámějších současných francouzsky píšících spisovatelek, která sama vyrůstala jako dcera belgického diplomata v Japonsku, se nyní v milostném příběhu inspirovaném vlastním životem vrací do země svého dětství a popisuje zrod lásky mezi jednadvacetiletou učitelkou francouzštiny a jejím dvacetiletým japonským žákem. Dobře zná tamější prostředí a dokáže ho také přiblížit čtenářům. Román byl nominován na několik cen a autorka za něj získala cenu francouzských novinářů Prix de Flore.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Mladá frontaOriginální název:
Ni ďÈve ni ďAdam , 2007
více info...
Přidat komentář
Při čtení na mě dýchla japonská atmosféra, kterou jsem doposud poznala skrze příběhy Haruki Murakamiho. Je vidět, že autorka využila autobiografické prvky, že v zemi někdy byla. Stejně jako u Kyseliny sírové je příběh netradiční, nevšední. Od spousty jiných autorů by se mi vyprávění nelíbilo, tady jsem nemohla přestat číst. Rozhodně si v nejbližší době musím přečíst další autorčina díla a v její tvorbě se dovzdělat.
Kdysi bych literární jednohubku, jako je tato, pohrdavě vrátil do poličky. Ovšem, nouze naučila Dalibora housti. Dlouhých eposů je habakuk, ale jedinou chvályhodnou ctností jejich autorů zůstává píle.
Amélie Nothomb leží na opačné straně spektra. Výjimečný talent promarněný v prázdnotě existence. I když procestovala celý svět, přijde mi, že středobodem vesmíru zůstala ona sama.
Zatímco jiní zjišťují s postupujícím věkem, jak nepatrní jsou proti světu, Amélie žádný takový objev neučinila. Naštěstí umí skončit dříve, než začne čtenáře nudit.
Maně se mi vybavuje Murakami a jeho Bezbarvý Cukuru Tazaki. I když bych kdykoliv dal přednost Amélii a jejímu ztvárnění Japonska, nemůžu neuznat, že Murakamiho díla nechávají na jazyku pachuť, kdežto Amélie vklouzne a zmizí.
Svým způsobem je Amélia něco jako gejša. Navýsost kultivovaná a vzdělaná společnice, která vás zabaví na večer a ráno na ni zapomenete. Žádné vulgární tělesné požitky. Naopak, místy na vás vykoukne řada předsudků, které byste u mladé literátky nečekali.
Scéna v lázních na ostrově Sado je toho důkazem. Božský markýz by se divil, v jaké souvislosti si na něho Amélie vzpomněla. I když Belgičanka, přišlo mi, že Nietzscheho německý práskající styl ji vyhovuje více než de Sadeova pochmurná syrovost. Nakonec, sama se nazývá Zarathustrou, ať už tím myslí cokoliv.
Kdybych měl cokoliv Amélii vytknout, pak nic. Kdyby bylo více takových jako ona, obvinil bych ji z mělké pomíjívosti. Ale protože knihovny plní pilní hlupáci, rád se spokojím s povrchní křehkou vílou.
Leč zatřepte prsty a víla je v prachu!
*********
À propos, pokud hledáte podobný styl, včetně sebestředné idealizace sebe a celé země, doporučuji Watching the English od Katky Foxové. Dozvíte se zde, proč jsou Angličané nejzdvořilejší národ na světě, snad až po Japoncích.
Zde podáno ich-formou, která by v seriózní antropologické publikaci zaznít neměla, ale celou tu snůšku činí podstatně snesitelnější a čtivější.
Inu, ne nadarmo se jim nadává do perfidního Albionu.
Knížka mě mile překvapila. Byla velmi čtivá. Autorka, Amélie, miluje Japonsko. Jeji vztah s tokijcem a jejich soužití bylo zajímavé. Ale takovýto konec jsem tak trochu čekala. Ale úplný závěr byl až dojemný.
Určitě si ještě nějakou knihu autorky přečtu.
Moc se mi líbily výlety Amélie do hor.
Tyhle náhody mám ráda. Zkrátka to, jakým způsobem si vás určitá kniha najde. V tomhle případě je to kniha vyřazená z fondu knihovny. Jméno autorky mi vyvolalo dávné vzpomínky na film Strach a chvění, tak jsem si řekla, že to nebude špatné...
.
A hleďme, ono to bylo vynikající. Příběh autorky o jejím pobytu v Japonsku je jakousi druhou stranou Strachu a chvění - stranou osobní, vztahovou, milostnou. Autorka zde otevřeně s cynismem a vysokým literárním umem líčí vztah a později zasnoubení s Japoncem. A k tomu spoustu drobných i větších zážitků z japonské kultury. Nečekejte však nějaké "turistické" hodnocení a kulturní odlišnosti. Amélie N. v Japonsku žila jako dítě a později dospívala v jiných asijských zemích. Její "pokročilý" vhled do japonské kultury společně s literárním nadáním dělá knihu opravdu zajímavou a také vtipnou. Další knihy od autorky už mám v merku, protože tohle bylo velmi příjemné překvapení. Povinnost pro všechny japonofily :D
To bylo tak jiné! Hodně chytré a poutavé čtení o tak vzdáleném žití. Konec mě trochu rosekal a jsem z toho popíchnutá, ale ten neotřelý zážitek za to stál!
"Po přečtení knihy STRACH A CHVĚNÍ by mohl vzniknout dojem, že jako dospělá jsem byla v Japonsku nejhroznější ze všech zaměstnanců. Z knihy ANI EVA, ANI ADAM se čtenář dozví, že v téže době a na tomtéž místě jsem byla snoubenkou velmi zvláštního Tokijce." - Amélie Nothombová
STRACH A CHVĚNÍ mě uchvátilo a ANI EVA, ANI ADAM mě přímo fascinovalo. Opětovné nahlédnutí do nám často nepochopitelné japonské kultury, tentokrát o něco osobnější. Mám další velmi oblíbenou spisovatelku...
Asi jsem špatně pochopila anotaci a tak jsem měla od knížky jiné očekávání. Myslela jsem, že je o vztahu dvou lidí, jejichž kulturní rozdílnosti nepřejí jejich vztahu. Ale ono je to jinak. Jeden miluje a druhý má "jen" rád. Amélie mi nebyla moc sympatická, působí na mě dost frackovitě, arogantně a "vychcaně". Celá knížka je jen o tom, jak jejich vztah vznikl, jak probíhal a jak dopadl. Nahlédnutí do japonské kultury je skromné, i protože hlavní hrdina není ani tak typický japonec. Nevím, co tím chtěla autorka vlastně říct a předat, prostě popsala část svého života, ale já v tom další přínos nad rámec tohoto nevidím. Knihu jsem četla v rámci výzvy a váhám, zda-li si přečíst ještě něco od této autorky, přestože mě původně velmi lákal i její titul Strach a chvění.
Strach a chvění zbožňuji, proto jsem toužila vědět, co bylo před a po Améliině neslavném působení ve firmě Yumimoto, což mi tato kniha umožnila. Je to sonda do neobvyklého partnerského vztahu, protkaná zajímavými myšlenkami a úvahami.
Na „podivnosti“ tohoto svazku měla parodoxně větší podíl evropská Amélie než její japonský protějšek. Je také vidět, že ačkoli se Amélie v Japonsku narodila a cítila se s touto zemí nějakým způsobem spojená, nebyla často schopná do ní plně proniknout a rozklíčovat nástrahy tamější společnosti.
Amélie je výrazná osobnost, která vyniká svou „jinakostí“ i podle evropských měřítek (natož v úzkoprsé japonské společnosti), proto nelze očekávat, že se podřídí konvencím a očekáváním rodiny a okolí, když to sama cítí jinak.
Milá knížka, co se přečte za jeden večer, ale hlubší stopy v duši nezanechá. Aspoň u mě ne. Nejvíc mě bavily výlety do hor.
Zajímavé čtení o různých kulturách. Člověk se leccos dozví i o Japoncích. Hlavní hrdinka mi též nebyla sympatická, ale to mi ani tak nevadilo, nicméně člověk se s ní nemohl moc ztotožnit.
Neviem či mám radšej Nothombovej knihy, ktorých dej je čistou fikciou, alebo tie s autobiografickými prvkami, akou je aj táto konkrétna, ale s určitosťou viem povedať, že jedny i druhé na mňa pôsobia neodolateľne podmanivo. Kým tie fiktívne vynikajú ohromnou Améliinou fantáziou, v autobiografických sa zas naplno prejavuje výnimočnosť jej osoby. Svoju nebojácnosť, nepokoj, ktorý ju poháňa, energiu, ktorá z nej priam tryská, šarm, osobné čaro – celú tú zvláštnosť svojej osobnosti s ľahkosťou a humorom pretavuje do kníh. Ani Eva, Ani Adam nie je typickým príbehom o romantickej láske, je to skôr kniha o koi, teda náklonnosti. Láska v nej však zohráva kľúčovú úlohu. Amélie vyjadruje svoju vrúcnu lásku k Japonsku, k tejto zemi a jej ľudu, svoj úprimný obdiv k ich tradíciám, zvykom, kultúre. Krásny pohľad na Japonsko očami jednej neobyčajnej Belgičanky.
Opět další pěkná kniha od Amelie Nothombové. Díky ní jsem se dozvěděla zase něco nového o Japonsku. Líbí se mi ta ironie a svěží styl, jakým Amelie píše, určitě se přečtu i další knihy.
Velice krásná kniha o budování vztahu Amélie a Rinriho a porozumění si navzájem. Přečetla jsem ji jedním dechem a byla jsem z ní opravdu nadšená! Více než několikrát jsem se v Amélii poznala a velmi jsem jejím nerozhodným situacím rozuměla. Líbí se mi její osobitost a láska k sobě samé, jejím posvátnostem a srdcovkám. Je velmi pěkné, když je můžete sdílet s někým, koho máte rádi, ale nikdo je nedokáže ocenit tak, jako vy sami. Nikomu nepřipadají tak dokonalé, jako vám samotným.
Rozdíly v kulturách a individualitě lidí jiných národností jsou tak veliké, že se podle mého názoru nedá žít s člověkem z cizí země. Z vlastní zkušenosti to vím a s Amélií souhlasím. Je to strhující čtení a tato kniha patří mezi mé nejoblíbenější!
Volné pokračování Strachu a chvění, o něco méně svěží, ale o to více blízké a osobní.
Mám ráda všechny knihy, co jsem zatím četla od této autorky, vždy se těším na další, nevím jak to dělá :)
Veľmi dobré! Príjemné čítanie o samotnej autorke, ktorá sa vracia do Japonsky, začína doučovať FJ a zblíži sa so svojím žiakom...ukazuje nám kus japonskej kultúry a stret s inou kultúrou prináša zaujímavé a vtipné situácie :-) Amélie vie veľmi dobre, ako upútať čitateľa.
Amelie nezklamala. Autobiografický příběh jejího návratu do milovaného Japonska, její nečekané milostné vzplanutí k Japonci a vlastně popis života a zdejší společnosti na počátku 90. let minulého století. Knihu přes mírně pomalejší rozjezd nakonec jsem přečetl běhel jednoho večera. Překvapivě i značně humorně napsaná. Dějem se odehrává před knihou Strach a chvění.
Láska mezi evropankou a japoncem- střet dvou odlišných mentalit a kultur. Velmi zajímavé čtení.
Štítky knihy
Japonsko láska belgická literatura učitel a žák milostné vztahy diplomaté zakázaná láska
Autorovy další knížky
| 2004 |  Strach a chvění |
| 2001 | Vrahova hygiena |
| 2012 | Životopis hladu |
| 2011 | Kyselina sírová |
| 2007 | Antikrista |
Kniha Ani Eva, ani Adam je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 114x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 22x |
| Chystám se číst | 36x |
| Chci si koupit | 5x |
90% - "Tvůj otec mi dal honosný dárek. Jak mu to oplatím?"
"Když mu něco dáš, věnuje ti ještě větší dar."
"Tak co mám dělat?"
"Nic."
V poutavém vyprávění dlouhém tak akorát na jeden večer přivádí autorka čtenáře do Japonska, kam těsně po dvacítce na přelomu 80. a 90. let 20. století přijela s úmyslem dostudovat, usadit se a začít tam pracovat. Ta země pro ni není neznámá - kdysi se tam jako dcera diplomatů narodila, a i když ji v pěti letech opustila, nikdy ji neopustila láska k Japonsku, jeho kultuře a zvyklostem místních lidí. A ta je cítit doslova z každé stránky - ať už čteme o Améliině vztahu s mladým Japoncem ze zámožné rodiny Rinrim, prostřednictvím kterého se podíváme jak pod pokličku tradičního rodinného života jeho rodičů (a bláznivých leč stále uctívaných prarodičů), tak i do okruhu jeho kamarádů vrstevníků, kterým je to tradiční japonské už tak nějak mnohem víc jedno - nebo o jejím vztahu k japonské přírodě (prožitek při výstupu na Fuji, noc ve vánici). Autorka umí čtenáře vtáhnout do svých pocitů, a snad proto mi místy bylo líto, že jsou některé pasáže tak uspěchané. Bavilo mě to a klidně bych si s japonskými specialitami (tedy kromě těch mrskajících se ryb a chobotnic) naložila i mnohem víc dalších podrobností.