Agónie
Jan Mrkvička
Sedm dní života člověka, který se probudil s předtuchou své smrti. Jak se zbývajícím časem naloží? Prostě vyjde zelenou brankou ven. Muže, který nikdy nic velkého nedokázal, ženou pořád dál otázky po smyslu života spolu se stíny minulosti. V agónii je i vnější svět, a tak se hrdina propadá hlouběji do nejistoty, ztrácí pevné body, které jeho životu dávaly řád. Jeho cesta je méně a méně reálná, stejně jako místa, kterými prochází. Snad se v jeho agónii pokřivuje všechno kolem, možná jen procitá a začíná vnímat, co se se světem děje už dávno.... celý text
Přidat komentář
Moc se mi líbila. Úžasná kniha, která člověka nutí přemýšlet. Jakmile ji otevřete, nepůjde odložit. Každou chvíli nějaký zajímavý zvrat. Vylíčení naší budoucnosti mi přišlo trefně realistické, i když pesimistické. Jde jen o takový nákres, co by se mohlo stát a kam možná směřujeme. Zaujala mě i ta rovina mezilidských vztahů, i ty působí hodně uvěřitelně. Je to fantazie, která vás pobaví, ale má i takový ten přesah k vážnému zamyšlení. Rozhodně to stojí za přečtení.
Zajímavá a dobře napsaná kniha. Dost tedy temná, což jsem čekal a byl to důvod, proč jsem si dával načas, než jsem ji otevřel. Ale musím říct, že je to celkově čtivé a některé myšlenky opravdu dobře vyjádřené. Mně osobně se třeba líbil popis teorie kondicionálů, který se objevuje ke konci. A i další věci, co si člověk tak nějak myslí, jsou v knížce vystiženy s nebývalou přesností a současně lehkostí. Za mne určitě stojí za přečtení.
Agónie… kniha, kterou není snadné hodnotit. Vznikla díky crowdfundingu na Pointě, kde se o ní píše jako o filozofické novele „o hledání odpuštění, o touze být součástí velkého příběhu, o průchodu vagínou ven do světa, který přestává držet pohromadě.“ Sám autor, který jinak pracuje pro Člověka v tísni, o sobě píše, že „texty dopředu nepromýšlí“ a „jeho novely jsou zatím krátké a zahuštěné, aby se vešly do našeho času.“
Hledám slova, jimiž bych nejlépe postihla své dojmy, a stále se mi vrací myšlenka na logiku snu. Přičtěte k tomu ještě ten fakt, že Jan Mrkvička své příběhy nebuduje dopředu – proto novela působí spíše jako koláž neucelených střípků, jež občas (podobně jako ten svět v první citaci) dohromady tak úplně nedrží a spíš se čtenáři před očima drolí.
Bylo vidět i zjevnou snahu postihnout tu řadu velmi závažných a důležitých problémů, s nimiž se náš svět potýká. Narazíte tu na katastrofický stav naší planety, vědomí vlastní konečnosti, sociální vyloučení a obchod s chudobou, úskalí náboženského fanatismu i zneužitelnosti dat, které o sobě vypouštíme do online prostoru. Obsáhnout to vše na necelé stovce stran je podle mě nemožné a tady to navíc pluje v oné snové atmosféře, čímž se to vše stává spíš jen jakousi satirou nebo karikaturou oněch reálných a opravdu tíživých problémů.
Nějak se mi to nedařilo dobře čtenářsky uchopit a nepomohla tomu ani spisovatelská obratnost Jana Mrkvičky, který mě občas překvapil velmi nečekaným a zároveň opravdu zajímavým slovním obratem. Je to velmi podivné čtení a onu podivnost ještě podtrhují temné ilustrace samotného autora. A přiznám se, že mě taky napadlo, co asi vzniklo dřív, jestli samotný příběh, nebo ony temné ilustrace? Já osobně sázím spíš na tu druhou možnost…
Agónie
Není vlastně kniha analýzou našeho současného světa pár minut před zánikem civilizace?