Adelheid

Milostný příběh s nadčasovým významem. Tragický a svým způsobem nezdravý erotický vztah dvou lidí, kteří si jsou cizí národnostně, společensky, svým nejvnitřnějším založením i neřešitelným rozporem dobové situace. Hlavním hrdinou je voják západní armády, který se v úloze správce majetku po zavřeném nacistovi zamiluje do jeh... celý text

Milostný příběh s nadčasovým významem. Tragický a svým způsobem nezdravý erotický vztah dvou lidí, kteří si jsou cizí národnostně, společensky, svým nejvnitřnějším založením i neřešitelným rozporem dobové situace. Hlavním hrdinou je voják západní armády, který se v úloze správce majetku po zavřeném nacistovi zamiluje do jeho dcery Adelheid. Tato žena je však vnitřně silnější, přijímá jeho dvoření, avšak ve skutečnosti jej nenávidí a podle této nenávisti také v kritickém okamžiku jedná. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/55_/5552/adelheid.jpg 4.1151
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (12)

Přidat komentář
BobanHo
11. března

Jednoznačně plný počet hvězd. Ke skvělému podání obrazu českého pohraničí autor nepotřebuje 400 stran textu. Jediná myšlenka zde znamená víc, než tři stránky popisu. Prostě dokonalé.
Chápu Viktora, chápu Adelheid - jejich krátké protnutí nemohlo v září 1945 dopadnout jinak. Osudu prostě někdy nejde poručit.

tounnie
23.12.2016

Je to něco úplně jiného. Psát o Němce jako o chuděře, co musí posluhovat vítězům a ještě přihlížet, jak se v domě jejího mrtvého otce válí nepřítel? Poblázněný Viktor, který zažil hrůzy války a přesto se probůh zamiluje do Němky? Ještě vcelku obyčejné a nijak výrazné ženy?
Za mě něco, co v téhle době jen tak nevycházelo (pokud ne, opravte mne prosím). Příběh na mě působil dost silně, možná právě pro jiný pohled na druhou stranu, na Adelheid. Kniha je jedním velkým milostným příběhem, který je již od začátku odsouzen k záhubě. A vlastně to bylo asi poprvé, co mi bylo tak moc líto zhrzeného muže. S Viktorem jsem soucítila od začátku až do samotného konce ...

Weiler
10.11.2016

„Proč,“ zeptá se sám sebe na konci knihy Viktor. To protože jsi hlupák, ty vole. Protože všechno, co si pokládal za dobrý úmysly, vyvěralo ze sobectví. A taky z neporozumění, které je zapříčiněno něčím víc, než jen jazykovou bariérou. Je to zároveň hořce vtipné, neboť Viktor a Adelheid jsou vlastně téměř totožnými postavami – oba vykořenění, oba mající ke své minulosti pouto, které jen těžko zmizí. To jen u Adelheid je to vykořenění očividnější a to pouto pokrevní. Setkání s Viktorem a události, které nastanou, se zdají být už jenom jako poslední urážka. A myslím, že tady se Kȍrner snažil ukázat, že i velká vnitřní síla dokáže v krajních situacích dohnat ke slabošským činům.

Edona
06.12.2015

Nepříliš známe válečné dílo, které na mě však velice zapůsobilo svou melancholií a tragičností.

Elodie
30.10.2015

"Byl tu v bezpečném tichu, jak si přece vždy přál, uzavřený před okolním světem, už ho nevyruší ani hlas, ani dech nikoho z lidí. A tehdy se k němu s tím nesmírným klidem horské noci proplížila dobře uzamknutými dveřmi a pevně zabedněnými okenicemi tolik známá, jediná a tak blízká přítelkyně: osamělost." ....a bylo to jasné

f.enjoy69
15.04.2015

Poprvé mě kniha moc nenadchla, ale po dvouleté přestávce byl dojem mnohem lepší. Krásná knížka o lidské povaze, vztazích a osudech v poválečné éře... Člověka až zamrazí. :-)

lucie.8
21.06.2014

Zajímavý příběh, ale nezaujal mě styl psaní. Hodně popisu nedůležitých věcí (pole).

makovec.h
24.02.2014

Kratka a dobre citelna kniha, ktera postupne svou jednoduchosti vtahne do deje a tezko dovoli se odpoutat od pribehu a na konec poradne prekvapi.

hanoule
18.06.2013

Sice relativně krátka, ale pro mě velice hluboká kniha, do které jsem se naprosto vžila.

Zuzvil
30.06.2012

knihu jsem ze začátku četla hodně na sílu, nemohla jsem se čtenářsky připoutat, ale konec byl rozhodně zajímavý.

saaa
24.01.2012

Pro mě až moc stručné a tak nějak mě ani konec nepřekvapil, čekala jsem trošku více...četla jsem na doporučení profesorky Češtiny..

Vojta
28.09.2011

Ponurý příběh. Dočetl jsem ho v Den české státnosti, což je tedy mírně ironické. Češi v této novele sice brání svou státnost, ovšem když už je po válce a na bezbranných Němcích. Do této poválečné atmosféry přijíždí hlavní hrdina, aby svou melancholií a lhostejností ke všemu ještě více zhoršil situaci. Brzy se stane velmi neoblíbeným, jak u Čechů, tak u Němců. Na chvíli mu svitne naděje, když se zamiluje do Adelheid, své služky a bývalé obyvatelky statku, který spravuje. Tato šance na lepší život je však brzy zmařena, jak jinak. Setkali se na špatném místě a ve špatné době, a proto nemohou být svoji, otřepané téma, které je však zpracováno velmi umně.
Mám slabost pro dílá s takovouto porcí těžké melancholie. Často se totiž setkávám s díly, která jsou přehnaně optimistická, jako by snad autoři neznali svět nebo se snažili zalíbit svým čtenářům. Jakoby to všichni byli nějaký blbý hipíci. Nic proti optimismu, ale někdy není na místě.