U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423/bmid_u-reky-piedra-jsem-usedla-a-plakala-hYU-423.jpg
4
1143
123
A dne sedmého... série
1. díl >
Další z románů známého brazilského autora, publikovaný v Brazílii v roce 1994, vypráví příběh, v němž se prolínají fiktivní postavy – irská představitelka kultu „wicca“, novodobé severoamerické „valkýry“, mladá španělská dvojice.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
Na Margem do Rio Piedra Eu Sentei e Chorei , 1994
více info...
Přidat komentář
U řeky Piedra jsem usedla a plakala je tak trochu rozporuplná kniha. Nemůžu popřít, že mě řada z těchto povětšinou náboženských témat nezaujala. Jedná se většinou o podstatě velké matky, tedy ženském prvku Boha, nebo o lásce a samozřejmě také o naplnění vlastního života a cestě za svými sny. Kromě zamyšlení se nad těmito a dalšími tématy kniha popisuje osudy mladé ženy, která do svého života nechává vstoupit změnu a i když je sama přesvědčena spíše o opaku postupně přebírá vládu nad svým osudem.
Během četby jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že toho rozumování je snad trochu moc, že by snad knize neuškodilo o pár stránek méně a přesto by původní sdělení zůstalo zcela zachováno. I tak se ale určitě jedná o zajímavé dílo, které má co říci asi každému čtenáři.
Podle mého názoru asi nejlepší kniha od Coelha. Moc jsem od ní neočekávala, ale velice překvapila, jak pomalý příběhem, tak hloubkou. Myslím, že zaujme především ženy.
Tato kniha je druhou knihou, kterou jsem od Coelho četla. Musím říct, že se mi moc líbila, i když druhá část mi chvílemi přišla "táhlá". Podle hodnocení zde jsem toho příliš neočekávala, ale byla jsem mile překvapená. Autor vám musí zřejmě "sednout".
Zatím moje nejoblíbenější Coelhova kniha. Zmiňovaná "hra na toho druhého" na str. 59 se stala mým osobním mottem.
Kniha, kterou vedu v seznamu oblíbených, ke které se ráda vracím a se spoustou věcí z ní souzním. Ano, ne každý tuto knihu zkousne, sama za sebe si myslím, že je třeba číst pomaleji než jiný román - i když, toto bych až zas příliš románem nenazývala...
Paulo Coelho má rozhodně lepší knížky. S Piedrou jsem se nedokázala úplně ztotožnit, chvílemi jsem nechápala její chování (třeba v závěru knihy). Myšlenky hezké jako vždy, jen by mi lépe seděly k jinému příběhu. Na můj vkus také už trochu moc náboženské tématiky.
Příběh mě moc nezaujal a kniha pro mě nebyla tolik čtivá. Přesto oceňuji její filozofický nádech a uměleckou hodnotu.
Asi to není úplně četba pro mě. Celou knížku jsem ty duchovní pochody hlavních hrdinů moc nechápala, a to se zrovna nepovažuju za úplně nevěřící. Hlavní hrdinové nesympatičtí, konec divný. Vlastně celá ta kniha je divná.
Krásná knížka, asi jsem byla ve správném rozpoložení a v situaci, kdy mi sedla. Přečetla jsem jí za jeden den. Je to k přemýšlení, hodně duchovní a žádná oddechovka, ostatně jako všechny Coelhovy knížky. Našla jsem si tam spoustu věcí, které mě oslovily.
Pro člověka, který už má za sebou něco odžité je to příběh, kdy může moudře kývat hlavou nebo naopak běsnit nad malicherností.
Jedna z knih, která ukazuje člověku, že by měl dělat to, co mu radí srdce (ostatně jako všechny Coelhovy knihy). Možná trochu těžce stravitelná kniha pro ty, co opovrhují jakoukoliv vírou. Jinak velmi dobře napsané dílo, které mě ani jednou nenudilo, ba dokonce třikrát dohnalo k slzám... Celou dobu máte pocit, že se to bude ubírat nějakým směrem a nemůžete se zbavit tísnivého pocitu, že všechno špatně skončí...
Jak už bylo řečeno mnohokrát. Pěkná kniha, ovšem ne pro každého. Buď ji budete milovat, nebo vám bude zcela lhostejná. Nic mezi tím.
ďalší babský román s náboženskou mystikou, ak teda myšlienka že boh mohol byť aj žena je ešte mystika.... tento motív sa mimo iné prelína viacerými jeho dielami... Ale keďže nie som promujúca študentka, teda ani cieľová skupina, .... snáď mi to raz pomôže pochopiť moje deti, alebo si aspoň dať pozor, aby to nečítali mesiac pred štátnicami.
Pro mě naprosto nejkrásnější kniha. Plno věci ze života, v mnoha situacích jsem se našla.
Kniha byla zajímavá a četla se docela rychle. Ze začátku mi přišla docela nudná, ale vydržela jsem to a pak mě to chytlo. Nedoporučila bych ji však všem. Je pěkná, ale ne pro každého.
Kniha není rozhodně špatná, je to moje čtvrtá kniha od tohoto autora. Je to takové odpočinkové čtení, které nutí se zamyslet nejen nad osudy postav ale i nad sebou samým.
Přestože v ní bylo pár zajímavých myšlenek, tato kniha se mi od Coelha líbila nejméně.
Štítky knihy
brazilská literatura feminismus náboženský fanatismus utrpení mystika
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Další z řady v podstatě zbytečných knih nepochopitelně přeceňovaného autora. Triviální pravdy (které všichni víme, aniž bychom je nutně museli pojmenovávat) opět zformulované do pseudofilozofických myšlenek tvořících nudný, utahaný příběh. Jedním slovem: PLYTKÉ.
Jednu * dávám vlastně jen z toho důvodu, že jsem knihu dočetla...(což považuji spíše za svůj, nežli autorův, výkon)