40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2923
2923
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Trochu jsem v knize postrádala nějaké fotky a mapu trasy, po které se Ladislav vydal. Místo nich je kniha bohatě ilustrovaná, díky čemuž jsem si knihu také přidala do výzvy jako knihu, jejíž obálka se mi nelíbí:-)...Nicméně obsah knihy mě bavil, je to vtipně napsáno a není to úplně typický cestopis. Dalšímu dílku mladého cestovatele se vyhýbat nebudu.
Ačkoliv se mi obálka knihy moc nelíbí (čtenářská výzva), tak její obsah je naprosto skvělý. Dobře se to čte, knížka vás rozveselí, povzbudí, nenáročné čtení, u kterého si uvědomíte, že si můžete každý den užívat zivota, a nedělat si starosti o to, co bude zítra.
Do čtení této knihy jsem se pustila, protože mě velice pobavil stand up Ladislava Zibury. Zhlédla jsem jeho tři vystoupení a moc jsem se nasmála. Stand up o putování do Jeruzaléma jsem ještě neviděla, ale láká mě. Přestože si myslím, že představení je zábavnější, i tak se mi kniha líbila. Jediné co mi chybělo, byly fotografie. Jinak se kniha velmi dobře čte, je neuvěřitelné, jaké měl Ladislav štěstí na lidi a to mě těší. Tato kniha se skvěle hodí na léto a já se těším na další Láďovo putování.
První cestopis, který jsem kdy zhltla jako nic a to cestopisy fakt moc nemusím.. Smysl pro humor v téhle knize mi sedl, takže jsem se i pobavila.
Ze současných cestovatelů mám nejraději Dominiku Gawliczkovou. Nejnověji jsem ale dočetla knihu o cestě Tureckem a Izraelem od mediálně mnohem známějšího mladého světoběžníka Ladislava Zibury. Dojmy byly – na rozdíl od vyprávění Dominiky – rozporuplné. Ladislav napsal knihu krátce po dvacítce a je to znát. Jeho styl cestování pěšky, bez zásob jídla, bez peněz (jeho vychvalování vlastní spořivosti je zpočátku docela vtipné, časem se ale ukazuje, že je to spíš obsese než perla charakteru) a bez mapy je svérázný a snadněji realizovatelný – pokud je člověk chlap. Ladislav oproti Dominice vůbec neřeší hygienu ani bezpečnost, nechá se krmit lidmi, na které narazí, spí pod širákem a nic neřeší. Čtenář to nemá chuť napodobit, jen tu bezstarostnost mu chvílemi závidí.
Negativem knihy je, že Ladislav převelice lpí na své pěstované sebeironii a bohužel i na filozofování, které by bylo úsměvné, pokud by se jednalo jen o přemoudřelé názory mladého kluka, pronášené u piva, a ne o úvahy, které čte velmi široký okruh čtenářů. Škoda, že Ládík nemá ve svém širokospektrálním nadhledu místo i pro špetku sebereflexe, která by mu pošeptala, že ve dvaadvaceti je člověk na pronášení moudrostí, které prezentuje jako všeobecně platné a správné, přeci jen trochu mladý. Ani graficky mě kniha neoslnila, zvlášť když v textu autor básní, co hezkého kde vyfotil, a v knize jsou jen malůvky.
Ládíka miluju, jeho styl humoru je mi blízký, a protože jsem ve věku jeho matky a moje děti takě křižují svět všemi směry, mám pochopení a obdivuji dnešní mládež, jak neohroženě se chopila otevřených možností. Tato kniha se mi z jeho všech knih - poslední jsem ještě nečetla, ale už ji mám doma připravenou - líbila nejvíc. A vždy jsem zvědavá na to, jak někdo popisuje místa mně známá. Jeruzalém jsem navštívila také, i když ne pěšky, nikdy na něj nezapomenu.
První kniha skvělé série. V ní autor ještě klade velký důraz na poutnický aspekt cesty, v dalších dílech už tento tak silný není. Přesto je však tato kniha svěží, vtipná a rozhodně stojí za přečtení.
"Ládíkův" humor mám moc ráda stejně jako jeho filozofické úvahy, způsob uvažování, schopnost překonávat sám sebe a snahu vidět kolem sebe hlavně to dobré. Putování mě osobně neláká, ale díky Ziburovým krásně lidským a autentickým popisům mám pocit, jako kdybych šla kousek s ním.
Veselá a zábavná kniha, díky které jsem měla možnost nahlédnout do jiných kultur z pohledu mladého cestovatele. Určitě to není poslední kniha, kterou jsem od autora četla.
Rozhodně zajímavé počteníčko. Velmi ráda jsem s Ladislavem ušla 40 dní v karanténě. I přestože cestopisy nebudou mým šálkem čaje, čtení mne moc bavilo a místy jsem se hlasitě smála.
Můj asi první cestopis, příjemné čtení, prima zajímavosti, milý pohled na svět a lidi, bez zbytečné přezíravosti
Milá knížka, která pohladí. Člověk se zasměje a krásně si odpočine. Kdo čeká klasický cestopis, bude zklamaný. Já byla tedy příjemně překvapená.
Poutavé cestovatelské zápisky o pouti do Jeruzaléma, která trvala dlouhých 40 dní, během níž putoval rozpálenou krajinou a ušel do svého cíle 1400 kolometrů. Není pochyb, že na toto putování nezapomene do konce svého života. Mladý cestovatel poznal mnoho nových lidí, odlišný způsob života, překonal spoustu překážek, prožil mnohá dobrodružství a odměnou mu bylo, že poznal kus světa tak zblízka a na vlastní oči jako nikdo jiný.
Cetla jsem nejdrive jinou knihu, ktera se mi (i pres udeleny stejny pocet hvezdicek) nelibila tolik jako tato. Tato mi byla daleko prijemnejsi. Nejde o klasicky cestopis, kde by byly detailne popisovane pamatky a turisticke cesty, ale spise si tak nejak celkove ctenar muze udelat obrazek o lidech, kulture apod. Bylo to mile cteni
Mě cestopisy nebaví, ale tohle jsem si užila. Neotřelé, vtipné, stručné, jasné. Žádné sáhodlouhé popisy každého kilometru a každé věci dopodrobna, kterou dotyčný potkal. Díky, Ladislave!
Souhlasím s názory, že tato prvotina je Ziburovou nejlepší knihou. Není to klasický cestopis. Je to neotřelé a osvěžující. Ještě neokoukané. Zibura se nesnaží tolik podbízet čtenáři jako v pozdějších knihách.
Vydat se nazdařbůh přes Turecko do Jeruzaléma je sympatické a člověk musí hošanovi fandit.
Časem mi začaly vadit narážky na spořivost, které neustálým opakováním vyznívají spíše negativně, až jsem Ziburu začala podezírat ze skrblictví. Na druhou stranu, člověk toho ke štěstí potřebuje skutečně málo. Něco k snědku a místo na přespání. Obojí autor nalézal především u místních lidí a o tom je vlastně i celý ,,cestopis" Na první knihu to stačí. Na ty další však už ne.
Kniha mě baví svými pravdivými větami a ironií. Není to klasický cestopis, kde byste poznávali zemi, ale je to spíše o poznávání lidí a lidských možností.
Jediné, co mě trochu u knih Ládi Zibury ruší, je neustále opakování. Často se stane, že čtete odstavec a říkáte si, tohle už jsem četl ne? Ale co taky vyprávět o 40 dnech samoty...
Přečteno díky COVID 19, kdy byla e-kniha poskytnuta zdarma a za to velké díky. Kniha se mi velmi líbila. Zibura má svůj osobitý, vtipný styl a přirozenou vlezlost k tureckým občanům. Vypráví nám formou deníčku svou cestu do Jeruzaléma se všemi pozitivy i negativy. Upřímně je mi líto jeho těla, které musí být pokryté obřími puchýři na nohou a zádech. Klobouk dolů před takovým cestovatelem, protože na tohle musí mít člověk opravdu velkou odvahu. Není to prostě jen procházka kolem komína, kdy se můžete kdykoliv otočit a jít zpátky, ale hlavně je to výdrži a odhodlání takovou cestu dokončit do zdárného konce...
Taky pěkný,velmi kladně hodnotím grafickou úpravu knih,ty ji posunou o nejednu příčku výš.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Moc fajn kniha, pro mě zajímavá a velmi čtivá. Určitě mě nalákala si od autora přečíst i něco dalšího. Ale ty ultra přesné popisy určitých situací..no řekněme, jak kdy to člověk chce slyšet :D (číst)