Proč někteří lidé nečtou? A jak je k četbě přivést?
Lidé kteří nečtou, si zřejmě ani zde v diskuzi nepočtou. Ovšem, jako "hladič" čtenářského ega, sloužit může... :-)
Můj přítel nečte. A je normální. Nečte knihy, ale miluje dokumentární filmy. Jednou jsem se ho zeptala, proč nečte, nebo jak vnímal knihy, když se číst pokoušel - jestli prostě vnímání slov, nebo jestli si začal příběh a postavy představovat - tzv. kino v hlavě. Řekl, že jako text a že ho to prostě nebavilo. Možná je to o tom, že lidé kteří nečtou mají možná menší fantazii nebo spíš obrazotvornost, ale to neznamená, že jsou blbí, jsou lepší třeba v něčem jiném...
Z mojej blízkej rodiny a priateľov čítajú všetci. Takže ťažko sa mi hovorí o nečitateľoch, keďže sama žiadneho vlastne ani tak dobre nepoznám. Pár krát tu padlo, že človek, ktorý číta môže byť vlastne aj ten, kto číta etikety alebo veci na nete atď. Pre mňa je však v tomto kontexte čitateľ len niekto, kto číta beletriu.
Text příspěvku byl upraven 30.09.14 v 19:21
Mě se zdá, že dneska už čte málokdo. Já aspoň ve svém okolí neznám nikoho, kdo by zvládl víc, než 1 slabou knížku za rok. Hlavně mezi mladší generací vítězí počítače a dvd.
Myslím tedy jsem, ti co nemyslí jsou bohužel taky.
autor tejto parafrázy je myslím: J&S
Tým nechcem povedať, že tí čo nečítajú nemyslia.
Text příspěvku byl upraven 19.10.14 v 02:22
Život bez čtení a knížek si nedovedu přestavit. Sama nevím, kde se ve mě tahle láska vzala, protože u nás doma se nečte vůbec. Když čtu, tak utíkám do jiného světa. V mysli se mi začíná odehrávat příběh, zřetelně vidím místo, kde se děj odehrává, stejně tak jako postavy. Miluju to. Není nad to vzít knížku do ruky, při každém otočení stránka tak krásně zašustí a jak ty knihy voní... kdepak čtečky :)
V dnešní době jakási část obyvatel odmítá a zavrhuje čtení. Je to smutné, protože dnešní generace a hlavně ve velkých městech se stahuje spíše k internetu a facebooku. No, nutit do čtení nikdo nikoho nemůže. Já jsem začala číst dobrovolně a dobře jsem udělala. Hlavně u dětí, byla jsem toho svědkem, je hodně velmi časté, že když jim rodiče nutí čtení, ony nadávají, křičí, brečí, že nechtějí číst, i můj příbuzný je toho živý důkaz, protože on dostal k Vánocům knihu i s obrázky, ale jak se znechuceně tvářil, no přesvědčovat ho nebudu, ať začne číst, to by neprospělo.
Myslím si, že když dětem rodiče vnucují čtení, tak později v dospělosti, knihy odvrhují a odmítají možnost, že by se čtení stalo jejich zábavnou činností. No, já jsem sama taky v mládí moc nečetla, brala jsem to za ztrátu času, ale pak mě čtení přilákalo, zaujalo. A teď čtu velmi často, knihy se stávají smyslem mého života. A doufám že dnešní generace mladistvých si také oblíbí knihy, protože se z nich dá toho spousta naučit. :)
Text příspěvku byl upraven 26.12.14 v 22:58
...tady se mi píše těžko /jako dlouholetému milovníkovi knih....
....a bude hůř /viz magorské hry , posraný facebook a jiná svinstva.....
Text příspěvku byl upraven 26.12.14 v 12:31
pí Moserová - to je hezká idea, že rodiče mají jít dětem příkladem ...a oni to vezmou jako normu.... mám dva syny
......v mém bytě je malá vesnická knihovna /kdysi tam bylo skoro 8 tisíc svazků , v každém ze čtyř pokojů je spousta knih, přestože jsme od malička dětem četli, předkládali knihy jejich věku atd, viděli nás denně s manželkou číst.... nejsou z nich absolutně žádní čtenáři
...já přestal ve dvaceti sportovat /jediný sport co provádím už přes 40 roků je poloha ležícího střelce ...samozřejmě beze zbraně ...a ejhle , oni nečtou, ale sportují .....
Nikdy jsem svoje rodiče neviděla číst, pár knih jsme doma měli i dětské knížky nám rodiče kupovali, ale ke čtení mě přivedla možnost si knihy půjčovat. Brácha si sem tam něco přečte, sestra nepřečetla nikdy nic. Myslím, že je to založením člověka, s bráchou se dá mluvit o všem možném, se sestrou jen o věcech, které se jí bezprostředně dotýkají. Nevím jestli by to bylo jiné, kdyby četla.
Nesouhlasím s tím, že pokud jdou rodiče příkladem, tak děti čtou taky. Moji rodiče nás vychovávali stejně. Já čtu odmala a v knížkách ležím pořád. Moje sestra nečetla nikdy. Jediná výjimka byla doba, kdy byla nezaměstaná, tak si ode mě nechala vybrat knížky a četla. Ale knížka musela být útlá, od českého autora a s nenáročným obsahem. Když si našla práci, číst okamžitě přestala.
Moje dcera odmala viděla, že čtu. Před spaním jsme jí četli pohádky. Když se učila číst ve škole, tak "musela" číst i něco navíc, aby se to snáz a dřív naučila. Je jediná věc, co jsem jí nikdy neodmítla v obchodě koupit - a to knížku. A přesto moje dcera čte opravdu jenom hodně výjimečně, až mě to mrzí. Ale nutit ji nehodlám. Jenom ve srytu duše doufám, že jednou sama od sebe začne. Ale je to jenom její věc a pokud už nikdy v životě nepřečte jedinou knížku, tak ji nebudu mít míň ráda.... Podle mě je to každého věc a kdo chce číst, ať čte, kdo ne, ať nečte a nutit ho nebo odsuzovat nehodlám.
Ja keď som bola úplne malá, mala som veľmi rada knižky, také tie detské s obrázkami a veľkými písmenkami, ale to má rado podľa mňa asi každé malé dieťa. No potom na škole sme čítali a aj v knižnici v družine sme mali také tie knižky už pre väčšie deti, napr. Zbojnícka mladosť, Maťko a Kubko, Slepačia polievka pre dušu...a tie ma moc nebavili. Ale veľmi som túžila po tom byť "knihomoľka", tak mi to bolo ľúto. No a vtedy som si vo výklade vybrala taký vcelku hororový román pre dospelých, ešte nás sám predavač vystríhal, že to nie je pre deti, ale o to viac ma to len lákalo. No a ten ma úplne chytil, začala som preto čítať knižky pre dospelých a až tie ma dokázali naozaj upútať a priviesť k čítaniu, aj keď samozrejme neskôr som čítala aj tie pre deti a mládež (Roald Dahl, Harry Potter).
No a prečo niektorí ľudia nečítajú? Neviem. Niekde tu na DK som čítala názor, že ešte neobjavili tú správnu knihu, ktorá by v nich tú vášeň vyvolala a celkom sa s týmto názorom stotožňujem. Ak sa dostali len ku knihám, ktoré ich nebavili, prípadne neskúsili žiadnu knihu, tak ich postoj celkom chápem. Asi nemali možnosť zažiť ten neopísateľný vzrušujúci pocit, ktorý pri niektorých knihách zažívam ja, ktorý sa pri ničom inom zažiť jednoducho nedá. Možno naozaj by sa niekomu nepáčila žiadna kniha na svete (aspoň teda nie viac ako spomínaný Facebook), ale nechce sa mi tomu veriť. Ide podľa mňa skôr o to, že niekto chce a hľadá a niekto nechce a nehľadá (alebo nehľadá dosť dlho) a preto ani nenájde a nevie, aké to môže byť.
Není to určitě tím jestli nás ke čtení někdo vedl,nebo né.Každý si musí najít cestu sám. U nás čte jen taťka,mamka ta na čtení nikdy nebyla ,ani sourozenci.Svou neteř jsem se snažila k tomu vést,když byla malá.Četly jsme si spolu,chodila semnou do knihovny,ale teď v patnácti letech ji zajímá jen počítač,což je mi líto.Sem tam si za mnou dojde půjčit nějakou knížku,tak si myslím,že se ke čtení třeba někdy vrátí.
A moje drahá polovička? Tak to je televizní maniak.Čte jen noviny :(((
Jak se říká: Kdo nepřečetl žádnou knihu,žije jen jeden život a kdo čte,prožije jich několik!! :)
Text příspěvku byl upraven 26.12.14 v 21:04
Lidi čtou, skoro všichni a každý den... jen to nejsou knihy, ale internet a někdy noviny a časopisy. Lidé jednoduše hledají tu nejsnazší cestu k zábavě a nad knihou se přeci jen mozek zapíná víc než u televize.
Každopádně mám tu příklad ze života pro nečtenáře: Starý muž (80+) s výborným zrakem (šťastlivec) žijící na venkově, mající menší hospodářství, milovník přírody a především ČTENÁŘ pro nějž kniha v knihovně není jen kus nábytku který zbytečně zabírá místo. Jeho manželka: taktéž v dobré kondici duševně i fyzicky, ale kromě hospodářství a domácnosti ji "baví" jen televize a názor na knihy přesně opačný. A teď hádanka: kdo z nich dvou je šťastnější? Kdo lépe snáší samotu nebo alespoň utlumenější společenský život?
lenkanel: bingo
a já hodlám následovat jeho příklad. Dokud slouží zrak, není to přeci zas tak špatný osud.
binysek: Ja som to pochopila tak, že v tejto téme hovoríme o čítaní beletrie (všetkého druhu)
eraserhead: To je pravda, tiež zvyknem v tomto zmysle obvykle zdôrazniť, že myslím čítanie beletrie. (aj keď zrovna tu som na to zabudla)
a pak jsou mezi námi tragédi (a je jich bohužel velmi mnoho) které jednoduše nebaví vůbec nic. A to je pak neštěstí pro okolí i celou společnost
Mě osobně číst baví :) Jsem knihomol. Problém je v tom , že jsme s kamarádem asi ve třídě jediní , kteří čtou aktivně ( tím myslím beletrii atd. ). Další věc je ta ,ze moji vrstevníci ( ano je mi 15 roků.. Baf ! :D ) si radši všechno najdou na internetu , anebo se na to úplně vys.... Smutná věc je když vám kamarád řekne: ,, Jo vánoční prázdniny ! Budu zas celý dny na kompu ! ". V té chvíli opravdu nevím jestli mám brečet , nebo si ťukat na čelo ,že ten čas takhle promrhává. Pak jsou tu typy , který jenom chlastají a jejich život se rozděluje jen na dvě části: Chlastání a čekání na chlastání.
Ke čtení si podle mě musí najít cestu sám a musí se hlavně chtít ...
To u nás jsme ve třídě čtenáři prakticky všichni (až na jeden dva případy). Celkem souhlasím s Hofis\Hofikusem v tom, že ke čtení si musí cestu najít každý sám. Já osobně čtu aktivně teprve nějaké čtyři roky. Předtím jsem doma jen poslouchala, jak mí rodiče byli v mém věku vášniví čtenáři... ale že bych jednoho z nich za těch patnáct let viděla jít příkladem s knihou v ruce, to ne. V dětství bylo čteno mně i sestře, základ tedy máme stejný, avšak ona je absolutní nečtenář. Když jsem se jí nedávno ptala proč, řekla mi, že nemá čas, protože ho většinu tráví s přítelem. To je sice pravda, ovšem čas, který tráví sledováním letsplayů na Youtube už jaksi zapomněla zmínit...
Vložit příspěvek