Proč někteří lidé nečtou? A jak je k četbě přivést?

Já nejsem nepřítelem počítačů. A motyčky jsem odjakživa nesnášel. Můj táta byl vášnivej zahrádkář, což já nejsem a nikdy nebudu. Dědkové, co varují před zkázou světa, protože "tohle za našich mladejch let nebejvalo", se vyskytujou ve všech epochách, ve všech staletích. Zatím neměli pravdu, svět se do záhuby nezřítil, i když je fakt, že občas zanikají věci, který by bylo dobře zachovat. To mi vadí, ale jenom to. Nevadí mi, že má každej v kapse mobil, vadí mi, že jsou lidi schopný se nahlas vykecávat a nechat ten krám zvonit i v místech a v situacích, kdy to je vůči jejich okolí bezohledné. Vadí mi sílící neochota k přímé komunikaci mezi lidmi; všechny ty chaty, facebooky, twittery a podobný vymyšlenosti jsou fajn jako pomůcky, rozšiřující možnosti komunikace - ale nesmějí být chápány jako plnohodnotná náhrada. Vadí mi trumberové s ušima ucpanýma sluchátky, co se takříkajíc "programově" arogantně odřezávají od okolního světa - a občas je kvůli tomu málem něco přejede. atd.atd.atd. Nicméně, potíž není v počítačích, ale v lidech. jako vždycky. však ono se to zase nějak narovná.

woodward: Jo, tak s tímhle názorem musím souhlasit, vidím to taky takhle. Důležitost počítačů se přehání, k čemu jsou stovky přátel na facebooku, když přímá komunikace mezi lidmi je čím dál bídnější. To, co jste napsal na podobné téma v jiné diskuzi: "Už ani nepamatuju, kdy jsem na ulici potkal partu kluků, kteří nebyli na cestě do školy nebo ze školy a sami, bez doprovodu dospělých, se věnovali nějaké hře nebo jakýmkoliv jiným spádům", z toho až mrazí, ale uvědomil jsem si to samé. Je to tak. Teď je jen potřeba oné víry, že se to "zase nějak narovná". Už bylo zle, daleko hůře, ale ještě nikdy nezmizely z ulic děti.

Text příspěvku byl upraven 18.10.15 v 13:51

Proč někteří lidé odmítají číst?- To by mě také zajímalo. Většina lidí z naší třídy za život nic nepřečetla a s hrdostí o tom mluví. Tablety a mobily dnes jednoduše vedou (uf, to jsem rád že mě to minulo). Znám pár co čtou stále po slabikách. Když jsme dostaly za úkol přečíst knihu všichni se mě ptali na nějakou krátkou, ale knihy Enid Blyntonové, ( max. 100 stran) pro ně byly příliš dlouhé. Už se těším na referáty o knihách z edice První čtení. Jinak souhlasím s woodwardem.

Text příspěvku byl upraven 18.10.15 v 15:48

potíž je v tom, že tomu světu je to většinou ukradený, ať už si to zaslouží nebo ne. nakonec spláče nad vejdělkem vždycky ten odříznutej.
Bývaly časy, kdy vyloučení ze společenství bylo nejvyšším trestem. Tenkrát si lidi ještě vážili života a místa bylo všude dost. takže provinilec byl prostě vykázán z obce. život bez kontaktu s lidmi je těžkej a žádná elektronika přímý kontakt nenahradí.

že někteří odmítají číst je hrůza, prostě to nechápu
čtení je jedna z nejdůležitějších věcí v životě člověka
rozšířuje obzory, zvětšuje slovní zásobu atd.
zamyslete se lidi

Ale ako vidím, na gramatiku čítanie vplyv nemá. A kto sa má zamyslieť? Užívatelia tejto databázy? Tí čítajú. Tí, ktorí knihy nečítajú, si s najväčšou pravdepodobnosťou neprečítajú ani túto diskusiu.

Nikto z mojej rodiny nečítal, čo viem, tak ani starí rodičia a ja ? Za knihu by som dal aj desiatu (za riekou Moravou svačinu).

hm, a co míváte k svačině? Měl bych pár knih na výměnu... ;)

Také se občas odříznu od světa pomocí sluchátek. Především v městské dopravě. Chci si totiž číst a hovor jiných cestujících (nejhorší jsou ti, co si nahlas povídají s mobilem) mě prostě ruší.
Takhle pomocí sluchátek vnímám v pozadí hudbu a jsem plně ponořen do světa knihy. Jen se občas stane, že přejedu cílovou stanici. :-)

Nuž to sú väčšinou dve verzie, ktoré sa rôzne obmieňajú:
1.) zdravé a nechutné
alebo:
2.) chutné a nezdravé.

hm, měl byste se odříznout od světa těch, co člověku kafrají do jídla z hlediska takzvané "zdravosti" či "nezdravosti" konzumovaných pokrmů. Když člověk jí věci, které mu nechutnají, je nespokojený, popuzený, otrávený - a tomu se nedá říkat zdraví.

No, ono to s tým zdravým a nezdravým zas nie je a až také vážne, je to skôr taká "úlitba bohům" je to v podstate o kompromisoch a hľadaní pomyselného stredu. Kompromisy v stravovaní, sú len takou nevinnou uzdou, aby to človek príliš nepreháňal. To až v morálných otázkach prituhuje a kompromisy tu "zaváňajú" ničím iným.

á, koukám wodwarde, že ti stále leží v žaludku naše povídání o zdravých a nezdravých potravinách - nebuď z toho tak popuzený a otrávený, to opravdu škodí zdraví ;-)

Jak jste přišli ke zdravým a nezdravým jídlům? :-) Od nečtoucích a čtoucích lidí kapku odskok stranou. :-)

ále, někdo tady nabízel, že dá za knihy vlastní svačinu, tak jsem se zajímal, co svačí ;)

A jo tohle... :-) Newtory! už to vidím.
Newtory, nenechte se ovlivňovat a jezte, co vám chutná!
Nebo spíš, aby ta výměna sváči za knihu byla adekvátní (artyčoky by asi nebyly to nejlepší) :-)

Někteří třeba nečtou proto, že si nedokáží převést psaný text, osoby, místo, události, nálady, city, ducha doby atd. do obrazu. Nemají dostatek fantazie. Kniha je do jisté míry abstraktní dílo, jako abstraktní obraz. (Pokud není obrázková)Ten kdo se v životě nesetkal s něčím podobným co je popsané v knize z četby knihy nic nemá. Kniha mu nic neříká. Souvisí to se vzděláním čtenáře, tím co zcestoval, kde všude byl, kde a s kým žil, co zažil, co všechno viděl a slyšel atd. Autor knihy předpokládá že čtenář zná všechny atributy jeho díla. Kniha je vlastně do textu zakódovaný film.
Pro jednodušší čtenáře jsou komiksy-tam je polopatě všechno.

Keďže som nikdy som nebola v minulosti, knihy dávno mŕtvych autorov mi nič nepovedia? Nikdy som nezažila druhú svetovú, preto sa ani nemám snažiť také knihy čítať? Ani som nikdy nebola nikde, kde bol niekto zavraždený, teda aj detektívky sú mimo moje chápanie?

tester: to je nesmysl. například celé generace dětských čtenářů už celé věky hltají příběhy o dobrodružstvích v exotických končinách, kde nikdo z nich nebyl - a kam se spousta z nich nikdy nepodívá. Dokud nebyl film, vystačili si čtenáři s fantazií, tu a tam podpořenou nějakou tou ilustrací. S příchodem filmu přišla i lenost. kdo by se namáhal se čtením, když mu to všechno film přinese až pod nos i s obrázkama? z lenosti se stal zvyk. dokud byly filmy k vidění jen v kině, nebylo to tak markantní. pak přišly videopůjčovny, které lenochům hrály do noty mnohem líp a dneska už člověk může mít filmů plnej hard disk a nemusí kvůli tomu ani zvednout zadek. není obtížné pochopit, proč spousta lidí nečte - blbců je totiž na světě nejvíc. Mnohem těžší je vysvětlit, zejména zmiňovaným blbcům, že mezi přečtením románu a shlédnutím jeho filmového zpracování je rozdíl, a že shlédnutí filmu může (někdy, málokdy) četbu dotyčného díla doplnit, ale nikdy ji nenahradí.

Je asi zbytečné znásobovat to, co již přede mnou a za mne napsali Naias a woodward, ale přesto musím - vážně a přátelsky - varovat všechny čtenáře, kteří by případně dali na můj úsudek, před naprosto zcestným názorem uživatele tester, že "Kniha je vlastně do textu zakódovaný film.". Nevěřte tomu. Knihy existovaly mnohem dřív, než film, a naprostá většina jejich autorů právě psala o zemích, v nichž nikdy nebyli a ani jejich čtenáři se tam nikdy nepodívají, o vztazích, které nevedli a ani jejich čtenáři je nepovedou, o vraždách, které nespáchali, a ani ..... atd.
Právě naopak: knihy fantazii podněcují, rozvíjejí, tu spící vyvolají, tu rozvitou usměrní, znásobí, obohatí.
Film, pokud ukazuje již existující literární námět, je právě tím, co čtenářovou fantazii buď zabíjí, nebo minimálně vtěsná na jedinou kolej - tu, kterou pro něj a za něj z literární předlohy zvolil scénárista, režisér, scénograf, kostymér ... .
A že si někteří nedovedou z knihy, z čteného textu zasadit příběh do té správné doby, kulis, myšlení? Ano, to je pravda - mnohé zdejší komentáře to dokazují. Ani to však není důvodem k nečtení.
Vyhlašuji: v životě jsem se nesetkala s 99 procenty ničeho toho, o čem čtu, nenavštívila jsem většinu zemí, v nichž se moje knihy odehrávají, a přesto mi ta četba přináší často nevýslovné zážitky, radost, dojetí, poznání.

Asi jste nikdy neslyšeli-TA KNIHA MNĚ NIC NEŘÍKÁ.? Netvrdím že to co jsem napsal je hlavní důvod, ale může to být JEDEN z důvodů NEČTENÍ. Četl jsem něco co jsem nikdy neviděl. Ale viděl, něco podobného v různých mediích. Někdo může dokonce porozumět i abstraktním obrazům. Pojednání o této disciplině podává Kandinskij v některé jeho knize. S četbou a interpretací knih a s porozuměním abstraktním obrazům to do jistě míry souvisí souvisí. Odbočka do abstrakce je zde, třeba se tam někdo chytí.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vasilij_Kandinskij

...Nikdy som nezažila druhú svetovú, preto sa ani nemám snažiť také knihy čítať....čítať áno, ale zážitek z knihy je oproti čtenářům kteří válku zažili a válčili asi jako talíř česnekové polévky naředěné milionem litrů vody.

... tedy kdo válčil na Piavě nebude chápat knihu z bitvy u Zborova? Nebo jí pochopí, ale si u ní "čtenářsky" nesmlsne? To vážně nechápu zas já!
Často jsem slyšela "ta kniha mi nic neřílká", obyčejně so to ozývalo v mé vlastní hlavě, ale rozhodně to nebylo způsobené tím, že bych si nedovedla představit prostředí, kostýmy a kulisy. Asi nejlepším mým argumentem je momentální obliba knihy Marťan - tu knihu si sotva přečtu, a přesto s radostí čtu na ní zdejší komentáře, které dokazují, že i nepředstavitelné (si) lze představit.

Takže som odkázaná na súčasných autorov? Najlepšie slovenských, lebo mentalita zahraničných autorov býva veľmi odlišná.

Chce to trochu pokory. Což souvisí se zmiňovanou leností, člověk to musí nejdřív zkusit, aby zjistil, že mu to nic neříká. Tady se mluví o idech, kteří prostě nečtou. Vzhledem tomu že před nástupem počítačových technologií bylo čtenářů mnohem víc, těžko lze soudit, že by lidstvo najednou přepadla jakási mentální nedostatečnost a neschopnost správně vnímat čtený text. Takže je to z lenosti a z arogance. V knize to nefrčí tak rychle jako ve filmu, takže mi to nic neříká. Zajisté se najde spousta knih, které některému čtenáři nic neříkají, ale docela určitě to nesouvisí s tím, jestli dotyčný čtenář někdy viděl něco z toho, o čem se v nich píše. jinak by třeba všichni autoři scifi dávno přišli na buben. Člověk to nejdřív musí s danou knihu zkusit, aby zjistil, zda mu něco říká. Netvrdím, že jsem nikdy neodložil knih nedočtenou, ale můžu říct, že jejich počet je jen zlomkem toho, co jsem přečetl až do konce. podstatné je jenom uvědomit si, že film nemůže literaturu nahradit.