Práve čítaný príbeh - čo v ňom nájdeme?

Včera jsem začala číst: http://www.databazeknih.cz/knihy/jasno-lepo-podstin-zhyna-310022 , kde je pes společně s mužem (vypravěčem) ústřední postavou celé knihy. Hodně zajímavé čtení...

Pokračuje čtenář knihy, ve které se nějakým způsobem mihne vegetarián (ať už jako hlavní postava či jen ve vedlejší roli).

Jelikož jsme se zasekli, tak si dovolím trošičku "podvádět". Danou knihu totiž aktuálně nečtu, ale četla jsem jí na konci prosince, což není tak dávno. Snad se nebudete zlobit. Je to kniha Hvězdy nám nepřály, kde je vegetariánkou přímo hlavní hrdinka.

A pokračuje čtenář knihy, kde je alespoň zmínka o tom, že venku sněží :-)

Čtu Ráj a peklo, a tam není o sníh ani sněžení, tak úplně nouze, zejména na začátku kde hrdiny postihla bouře na otevřeném moři, s ní přišla sněhová vánice, mráz a dokonce i smrt, ta není v této knize ojedinělá...
Ať pokračuje ten kdo čte knihu kde někdo někoho ztratí, nebo knihu poezie..

Právě včera večer jsem v knize Kouzelník z vily Pod lipami došla k místu, kde "hlavní hrdina" - zakladatel moderních Lázní Luhačovice MUDr. Veselý ztratil manželku, která mu byla oporou v jeho počátečním boji o vybudování tohoto lázeňského skvostu a oázy klidu. A o poezii v tom údolí také nebývá nouze.
Protože mám k Luhačovicím osobitý srdečný vztah (byla jsem tam mnohokrát na kondičním a relaxačním pobytu), prosím, ať pokračuje ten, kdo čte knihu, v níž se děj nebo nějaká podstatnější epizoda odehrává v jakýchkoliv lázních.

Čtu Annu Kareninu a právě právě jsem přečetla pět kapitol, které se odehrávají v nejmenovaných lázních v Německu. Čas tam tráví rodina Sčerbackých, hlavně matka s dcerou Kitty, která se tam má uzdravit. Jestli se tak stalo, neprozradím (i když většina tu knihu určitě už dávno znáte) :-) Otec rodiny si dokonce odskočil z Německa do Karlových Varů, i když asi ne kvůli lázním.

Snad to bude uznáno za podstatnější epizodu. Pokud ano, pokračuje ten, v jehož právě čtené knize vystupuje těhotná žena (nemusí to být hlavní hrdinka).

Text příspěvku byl upraven 11.01.17 v 19:56

Jé, tak teď jsi mě, denib, potěšila. Zrovna čtu Lovce kostí (MKP 6), jedna z ženských postav, Scillara, je nucena zvládat náročné putování i s nezamýšleným outěžkem (otec neznámý).

"Scillara si přejela dlaní po vypouklém břiše. Jak může pořád tloustnout, když v soběcelé týdny udržela nanejvýš dvě jídla ze tří? Na celé té věci s těhotenstvím bylo něco ďábelského. Jako by měla v břiše skrčeného vlastního démona. (...) A dělo se ještě něco. Něco, co dokazovalo, že dítě je od přírody zlé. Často upadala do snového, příjemného stavu, vyvolávajícího bezduchý úsměv, což ji k smrti děsilo. Proč by měla být šťastná? Svět není příjemné místo. (...) Ne, jedovaté vábení, které jí prostupovalo, usilovalo o falešné představy, blaženou nevědomost - a toho už ona měla plné zuby."

Dále bych prosila knížku, ve které některá postava často spí.

denib: Panebože, to je náhoda! Zrovna čtu Annu Kareninu, ale už jsem ji tu zmiňovala, tak jsem si říkala, že ještě počkám, jestli se někdo ozve a jinak, že ji sem dám... XD To je vážně skvělé.
Jinak nevidím důvod, proč by muselo jít o nějakou podstatnější epizodu, navíc to v Karenině zabírá poměrně podstatnou část :) (Eh, teď mi dochází, že Anna sedí i na tu těhotnou hrdinku, ale... Myslím, že to tu nebudu překareninovávat XD )

Jass: Právě proto mě to téma těhotné ženy napadlo :-)
Ale teď už hledáme spáče, jak píše Falquar ...

denib: to jsem si myslela :)
No jo, než jsem to dosmolila, tak mě předběhla :). V Karenině jsou spíš ranní ptáčata než spáči, alespoň zatím... Každopádně nádherná kniha pro tyto zasněžené dny.

Dnes večer jsem začala číst Růži pro Algernon, kde Charlie nejen spí, vzpomíná a sní. Taky se učí a podstupuje testy, takže...

Hledá se čtenář s knihou, ve které jsou labyrinty nebo alespoň psychologické testy.

Text příspěvku byl upraven 11.01.17 v 23:59

Tak jsem si schválně otevřela knihu Bohové a hrdinové antických bájí od Vojtěcha Zamarovského a přečetla si příběh Thésea, který mj. zabil v labyrintu Minotaura :-)

A pokračuje čtenář knihy, ve které nějaká postava tráví alespoň chvilku na lodi. Je jedno, jestli to bude vor, pramička, parník nebo třeba tanker. Prostě nějaké plavidlo.

Právě čtu autobiografii slavného Paula de Kruifa ve slovenštině vydanou pod názvem Búrlivý vietor, kde kromě jiného opisuje svoji "studijně-tvůrčí" plavbu se slavným spisovatelem Sinclairem Lewisem, kterého nazýval Red, a i když jej nikdy nenazval snobem, z jeho slov to úplně čiší. Ukázka:
Red mal šťastie, že cestoval na holandskej lodi Crynssen, pretože medzi našimi spolucestujúcimi boli bohatí Angličania, a keď išlo o Angličanov - najmä ak boli bohatí a šľachtici - Sinclair Lewis bol nadšený."
Kniha přináší zajímavý autoportrét biologa - spisovatele, který zejména svou knihou Lovci mikrobů vzbudil dlouhá desetiletí trvající mimořádný ohlas u odborných i laických čtenářů.

Proto by ve hře mohl pokračovat čtenář, kdo právě čte příběh odehrávající se v prostředí vědy, laboratoří, výzkumu.

Předevčírem jsem dočetla knížku Čas ani myš nezastaví od Michaela Hoeye; nechci toho prozradit příliš, tak snad postačí říct, že výzkum, (sběr vzorků pro) laboratoře a vědci tam hrají dost zásadní roli.

Pokud mě s takovou lakonickou odpovědí nepošlete k čertu, ráda bych, aby dále pokračoval čtenář čtoucí knihu, která má pěti- či víceslovný název. Počítají se všechny slovní druhy, názvy sérií sem ale prosím netahejte (tzn. forma "Dobrodružství Hermuxe Tantamoqa 1: Čas ani myš nezastaví" by neplatila :)).

Nedávno jsem četla
Mimořádný život Franka Derricka, 81 let (5 slov a jedna číslovka!)
http://www.databazeknih.cz/knihy/frank-derrick-mimoradny-zivot-franka-derricka-81-let-274491
a i když mě kniha literáně bůhvíjak nenadchla, přesto jí považuji (a napsala jsem tak i svůj komentář) za velice zdařilou a svým způsobem užitečnou v kontextu s tématem, o němž pojednává. Velmi mě pak překvapily následné negativní komentáře lidí, kteří tutéž knihu přečetli úplně "jinýma očima", než jsem jí vnímala já.
Značnou roli v té knize hraje skutečnost, že jediný potomek hlavního hrdiny žije na jiném kontinentu, a tak je jeho péče o starého a stárnoucího rodiče jenom občasná a - telefonická.

Tak tedy ať pokračuje ten, kdo čte příběh, v němž telefon (přístroj), telefonování (činnost) či telefonát (dialog vzdálených osob) mají nějakou zásadní roli.

Právě čtu:
http://www.databazeknih.cz/knihy/v-mlze-318390
Telefon a telefonování sice není hlavním tématem knihy, ale když se hrdinka snaží dovolat muži, který záhadně zmizel, jeho telefon má nejdříve jen hlasovou schránku. Po několika dnech jí ovšem z jeho telefonu někdo volá, v telefonu však nikdo neodpovídá a jen mlčí - a to se opakuje, často v noci. Nejenže to hrdinku stresuje, ale dodává to napětí i celé knize.

Protože se příběhem prolíná i problematický vztah s matkou, pokračuje čtenář knihy, ve které problémy ve vztahu matka - dcera hrají důležitou roli.

Právě dočítám Chudou ženu od Léona Bloye. Na začátku je vztah hlavní hrdinky s matkou hodně důležitý. A hodně špatný, protože její matka je potvora a chybí málo, aby dceru nenutila k prostituci. Naštěstí se hrdinka brzy dostane z jejího vlivu.

Po této knize se chystám na Nádherné dobrodružství od Halliburtona, takže pokračuje čtenář knihy, ve které se hodně cestuje.

Text příspěvku byl upraven 11.02.17 v 22:00

Tohle téma se přímo trefilo do knihy, kterou právě čtu:

http://www.databazeknih.cz/knihy/jak-jsem-stopoval-letadlo-308912

Když už jsme u toho letadla, pokračovat by mohl čtenář, který čte knihu, ve které hraje důležitou roli letadlo - ať už jde o cestování, havárii, nebo třeba válečné piloty.

Michael Hoeye: V písku času
http://www.databazeknih.cz/knihy/dobrodruzstvi-hermuxe-tantamoqa-v-pisku-casu-22190
Letadlem předhánějí hlavní hrdinové padoucha plavícího se na lodi a letadlo je taky důvod, proč se do dobrodružství zaplétá i Hermuxova femme fatale Linka, "renomovaná dobrodružka, statečnice a letkyně".

Postavy Písku jsou (převážně) hlodavci, potažmo hlodi, abych byla přesná. :) Proto: čtete někdo knihu, jejíž hrdinové také patří do říše zvířat?

Text příspěvku byl upraven 14.02.17 v 20:22

Pouštím se teď do knihy Daleká cesta za domovem - o králících, kteří opouštějí domov před nebezpečím.
Čte někdo příběh, kde také někdo musí opustit svůj domov? Myslím tím trvale, případně na dlouhou dobu. Ne, že někdo musí opustit domov, aby šel nakoupit :-)

Začala jsem číst knihu Davida Mitchella Hybatelé. Hned v první povídce (ještě jsem ji nedočetla) hrdina napřed opustí svoji rodinu a stane se členem jakési sekty a pak vzhledem k situaci se musí zdržovat i mimo tuto sektu, což ho trápí víc, než že opustil svoji rodinu.

Takže další by mohl být čtenář knihy o sektách, nebo jejich vlivu na člověka.

Jelikož jsme se tu zasekli, dovolím s obejít pravidla - danou knihu jsem četla totiž už poměrně dávno. Jmenuje se Mlha a je od Stephena Kinga. Na jednu oblast padne velmi hustá mlha a v mlze se objevují zvláštní a hlavně velmi nebezpeční tvorové. Část lidí se ocitne uvězněná v supermarketu a mezi nimi i jedna náboženská fanatička. Začne lidem kázat, že se jedná o trest Boží a různé další nesmysly. Seskupí se kolem ní v podstatě sekta lidí, kteří jí navzdory zdravému rozumu uvěří. Pokud si dobře vzpomínám, dojde to tak daleko, že chce dokonce někoho obětovat, což se jí naštěstí nepodaří. Je to hrozná mrcha.

Tak a protože teď čtu knihu Terror o Franklinově výpravě, pokračuje čtenář knihy, kde vystupuje námořník. A nebo vlastně jakýkoli pracovník v jakékoli dopravě, ať se pohneme :-)

Čtu útlou malinkatou knížku Gamalielova posedlost - povídky Williama Heinessena, autora, který svým dílem proslavil své rodné Faerské ostrovy:
http://www.databazeknih.cz/knihy/gamalielova-posedlost-a-jine-povidky-277157
Knihu dávám do pozornsoti i zájemcům o severskou literaturu a nabízím z ní malou ukázku. Je z povídky, která dala jméno i celé knížce. V tom příběhu starý mořský vlk, významný rybářský kapitán, zanechal moře a stal se šéfem místní továrny na zpracování ryb zvané Afrika, jejíž osazenstvo tvořily výhradně ženy:

"Kapitán byl klidný a strohý člověk, rozený velitel. Z jeho očí, téměř neviditelných pod dlouhým, jako nůž ostrým obočím, stršely blesky samozřejmosti. Jedním z jeho prvních vládních činů bylo, že na nejvyšším bodě Afriky dal postavit šibenici. Tam pověsili lodní zvonec, a když se ozval jeho zvuk, vyvrhovaly se, obracely nebo rovnaly ryby a nedovolovaly se žádné hlouposti a nesmysly a řeči a převrácená nosítka s rybami nebo ulejváctví."

Pokračovat bude ten, kdo čte knihu, v níž se loví ryby.

Právě mám rozečtenou knížku "Půlnoční zrcadla" od Anny Achmatovové, nečtu ji zrovna aktivně, protože je to knížka básniček a to se musí patřičně vychutnávat, ne ji zhltnout celou najednou. Ale lovení ryb mi připomnělo jednu z básniček, která se mi skutečně zaryla do paměti, jako jedna z mála má jméno a to "Rybář".

Dehtový pach z něho táhne,
oči modré má jak led
a rukávy vykasané
vysoko, až po loket.

Na osmahlé, snědé kůži
rozepjatá halena.
Všem rybářkám dech se úží,
každá v zmatku červená.

Ta malá, co na jarmarku
mívá čerstvé anšovky,
jak bludička za soumraku
bloumá kolem zátoky.

Tváře bledé, pohled chabý,
ruce jako závaží.
Do nohou ji škrábou krabi,
když jde pískem po pláži.

Ale ona nevidí je,
nesbírá je do sukně.
Krev se bouří, srdce bije,
steskem se jí rozpukne.

1911

No, máme to tu samou prózu, já teď přidala jednu poezii, tak pokračuje ten, kdo čte nějaké drama.

Dnes jsem začala číst drama Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Silvie? s podtitulem Poznámky k definici tragédie, za kterou obdržel cenu Tony za nejlepší hru. Prozatím se setkáváme s padesátiletým architektem Martinem, jeho ženou Stevií, dále s jeho přítelem Rossem, který s Martinem přišel natočit rozhovor. Poměrně úsměvný začátek v duchu absurdního dramatu přibližuje Martina trpícího zapomnětlivostí, který při konverzaci s manželkou prohlásil, že se zamiloval, vyvolenou je koza Sylvie. Stevie toto prohlášení nebere vážně, odchází, údajně do zverimexu pro žrádlo. Očekávám, že atmosféra bude houstnout. Martin v rozhovoru s Rossem zmíní rovněž poslední postavu dramatu - svého sedmnáctiletého homosexuálního syna Billyho.

Dále by mohl pokračovat ten, v jehož knize se vyskytuje někdo s potíží s pamětí nebo kde zapomenutí na něco mělo dopad na osudy hrdinů.

Text příspěvku byl upraven 06.03.17 v 17:54

Čtu knížku Lentilku pro dědu Edu. Je to knížka pro děti, ale podle mě je hezká i pro dospělé. Malý vnouček v ní svým svérázným způsobem pomáhá rodičům a dědovi starat se o pradědečka Edu, který má Alzheimerovu chorobu.

Pokračuje čtenář knihy, ve které je někdo vážně nemocný.