Které knihy jste četli (nej)víckrát?
R.E.M.: greenhorn tě nebavil? :-))
Rozjezd to má pomalejší, pravda. Já Vinnetou četl jen 7x, ale je to vlastně moje nejčtenější kniha.
Richie1: Přiznávám, nebavil... dokud se neodhalil, tedy dokud se neodhalila jeho pravá totožnost.
Ano, Vinnetou = Pierre Brice a jinak to nejde. Stejně tak jako když jsem teď četla Postřižiny a viděla před sebou Vašáryovou a taky to s tím filmem nedokážu oddělit.
Vinnetou byl láska mojí mámy i moje, knížku mám po ní a u filmů jsme slzely společně.
Text příspěvku byl upraven 09.02.16 v 10:41
Číst knížku znovu, to jsem dělala asi jen jako malá. Teď i když mě kniha zasáhne a hodně se mi líbí, tak už mě to znovu neláká, už ten příběh znám a ještě je tolik knih a příběhů, které se mi nepodařilo přečíst, že mi to přijde jako ztráta času. Samozřejmě, komu to přináší radost, nic proti, třeba v pozdějším věku budu ráda za příběhy, které už znám a budu si je chtít připomenout, teď ale ještě ne.
Ještě k tomu rudému bratrovi, já měla část knížek ve slovenštině, protože babička se narodila v Bratislavě, a právě v nich jsem narazila na jediný problém, který jsem kdy měla s nádhernou slovenštinou. Nikdy jsem si nezvykla na moj červený brat :) Ale jinak taky jedna ze stálic mé dětské a pubertální knihovny. A v současnosti je to třeba Cirkus Humberto nebo Mistr a Markétka, kterou jsem si znovu dala zrovna letos v lednu.
Poslední výstřel je vždycky o slzách...
Ale k tématu, co dělat jiného s dobrými knihami než je znovu číst.
V jednom momentu posledního dílu Vinnetoua se člověk dojetí neubránil.
Jako holka jsem se často vracela k přečteným oblíbeným knihám.
Já se k přečteným oblíbeným knihám vracím stále. Jenže je tu to dilema - plno nových krásných knih čekajících na přečtení x osvědčené příběhy lákající k opakování. Řeším to dlouhým pořadníkem, ale často také podle momentální nálady.
Poslední roky jsem omezila návraty k již jednou přečteným knihám, aby mi zůstalo více času na nové. Právě teď je to aktuální, když mám doma několik desítek nepřečtených a stovky vytipovaných knih.
Kolem sedmnácti Navzdory básník zpiva, po dvaceti Z neznámých důvodů, Stmívání a nyní jsou to dvě mailove knihy Dobrý proti severaku a Kazda sedma vlna. Pokaždé, když nějakou takovouto knihu doctu, mam pocit ztráty, ještě minimálne tyden se z toho vzpamatovavam, a proto musím co chvíli opet prolistovat, nahlédnout. Tech knih je mnohem vic, než jsem vyjmenovala.
Já se k oblíbeným knihám vracím většinou, když nemám nic půjčeného z knihovny (nebo se tam zrovna nedostanu něco nového půjčit) - bývají to pravidelně foglarovky, Mládí na křídlech (H. Šmahelová), dívčí románky od Jaromíry Hüttlové.
Zajímavé téma :) Myslela jsem, že to dělám jen já, že čtu některé knihy dokola...
U mě to je:
Remarque - Tři kamarádi, Černý obelisk, Noc v Lisabonu
Pratchett - cokoli ze Zeměplochy; vždy s odstupem roku nebo dvou zas po něčem přečteném znovu sáhnu
Klíma - Poslední stupeň důvěrnosti
Flaubert - Paní Bovaryová
Jirotka - Saturnin
Když o tom tak přemýšlím, tak já de facto každou knihu, která se mi líbila, čtu alespoň 2x. Některé víckrát a u některých je mi až trapně kolikrát, ale prostě se k nim vracím, jako ke starým přátelům.
K některým knížkám se opravdu ráda vracím a i když mám spoustu dalších, které bych si ráda přečetla a nějak mi na ně nezbývá čas, několikrát jsem už přelouskala:
Harry Potter (celé série několikrát, včetně jednou čteno v angličtině)
Maze Runner (taky jednou česky, jednou anglicky)
série Nástroje smrti od Cassandry Clare
Jestřáb a Rybářka (moje srdcová záležitost, co se týče čtení fantasy, tyhle byly "první")
Deset malých černoušků
a určitě spoustu dalších, na které si teď na honem nevzpomenu.
A teď až zpacifikuju knížky pro Čtenářskou výzvu, tak se hodlám vrátit k Mechanickým strojům a přečíst sérii podruhé :-)
Já mám těch knih, ke kterým se pravidelně vracím zas a znova a pomilionté, jen pár, ale zase stojí za to! :-D
Doyle - Pes baskervillský
Ajvaz - Druhé město
Stoker - Dracula
Foglar - stínadelská trilogie Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta
Lada - Kocour Mikeš
Lindgrenová - Děti z Bullerbynu
Christie - Záhada na zámku Styles
Rowlingová - Harry Potter série
Já mám v plánu si znovu přečíst knihy od Deavera - Lincoln Rhyme. Ale!! Zaujala mě spousta knih, které mám v plánu přečíst, tudíž nejbližší termín kdy si Linka připomenu je tak za 10 - 15 let. :D
Ke knížkám se vracím málokdy, ale kdykoliv mám splín, zaručeně pomůže Betty MacDonaldová nebo Fulghum :) jako dítě jsem četla pořád dokola Děti z Bullerbynu, Harryho Pottera a Mediátora od Meg Cabotové.
3 muže ve člunu. Tato kniha (i některé další) je pro mne osvědčeným lékem, který užívám (v malých dávkách) v těch nejtěžších chvílích. Pokud ji dobře znáte, stačí zkusmo kdekoliv otevřít a přečíst pár vět. Účinek se brzy dostaví. Chmury to pochopitelně nemůže (úplně) zahnat, ale hned se s nimi dá snáze žít. Vůbec většinu knih které čtu považuji za léky. (Pak jsou ještě ty ve kterých hledám konkrétní informaci, a ty ze kterých se chci něco naučit, nebo se přinejmenším seznámit s nějakou problematikou, případně s cestou jak řešit určitý problém.)
Text příspěvku byl upraven 23.03.17 v 08:52
R. Fulghum - Třetí přání (všechny tři díly), Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce.
J.R. Rowling - Harry Potter (opakovaně jsem přečetla celou sérii min 3x, 5-7 i vícekrát)
Z. Jirotka - Saturnin
Většinou, když jsem dlouho nenarazila na žádnou novou knihu, která by se mi líbila, nebo v nějaké melancholické chvíli a pak taky v těhotenství a po porodu :D to jsem nějak neměla "kapacitu" na nové příběhy :D
Vložit příspěvek