Hádejte autory:)
Změníme styl: Kdo napsal následující řádky?
Bylo by zapotřebí nějakého Cincinnata bavlníkových polí, aby se zamyslel nad jeho osudem, kéž se najde Homér, jenž zapěje ságu o úloze mezka v dějinách amerického Jihu. Právě on ze všech tvorů, pevně spjatý se zemí i tehdy, když všechno ostatní podlehlo beznadějnému zvratu okolností, netečný ke všemu, co láme lidská srdce, díky urputnému, trpělivému soustředění jen na to, co se děje tady a teď, dokázal pozvednout Jih drcený železnou patou Rekonstrukce a navrátil mu hrdost skrze ponížení a odvahu, skrze překonané nesnáze. Jedině on dokázal proti beznadějnému osudu to, co bylo jinak prakticky nemožné, se svou nezlomnou, pomstychtivou trpělivostí. Nepodobá se matce ani otci a nikdy nebude mít potomky, je mstivý a trpělivý (všeobecně se ví, že pro vás bude ochotně a trpělivě dřít celých deset let jen proto, aby se mu jedinkrát dostalo té výsady vás nakopnout), samotář, ale bez přehnané pýchy, soběstačný, leč nikoliv marnivý. Jeho hlas je ozvěnou pohrdání sebou samým. Tento vyvrženec a pária nikdy nenajde přítele, manželku, milenku ani snoubenku. Žije v celibátu bez jizev tělesného znetvoření, bez poustevníkova sloupu či jeskyně, nepronásleduje ho pokušení, nemučí ho sny a nemívá ani uklidňující vidění. Víra, naděje, dobrota – to není nic pro něj. Je to misantrop, šest dnů v týdnu se lopotí ve službách tvora, kterého nesnáší, svázaný řetězem s jiným stvořením, kterým pohrdá, a jeho sedmý den, strávený mezi bližními, je naplněn rozdávanými a přijímanými kopanci. Nerozumí mu ani tvor (černošský vozka), jenž se mu svými impulsy a mentálními procesy nejvíc podobá, chová se jako cizinec mezi cizinci, neztělesňuje pouze plemeno, ale celý vyhraněný model chování, je mírný a trpělivý, jeho potomstvo i jeho duše zmizely v páře a dýmu továrny na lepidlo. Ošklivý, nepřitažlivý a zrůdný, nepohnou jím rozumné argumenty, lichocení ani slíbená odměna, vykonává své jednotvárné, skromné povinnosti bez nářků a odplatou je mu jen bití. Po celý život je smýkán světem v dešti nadávek, nikým nelitován, bez poct a oslavných písní, a nakonec jeho těžké, vybělené žalující kosti spočinou v zanedbaném třtinovém porostu mezi rozbitým nádobím a ojetými pneumatikami na opuštěném svahu, zatímco maso se vznáší k nebeské modři ve spárech supů.
Nikdo nic, tak já tipnu John Steinbeck nebo William Faulkner. Za tip nic nedám a bita - snad - nebudu...
No vida, ty prapory jsme z prachu sbírali teď někde vedle, jak se to hodí.
Nedávno jsme tu měli také známé autory hlásící se ke ztracené generaci, o jednom z nich se ale skoro nemluví. Dotyčný měl cizokrajně znějící jméno - také byl synem madeirsko-portugalského právníka, odborníka na kartely, který se k nemanželskému synovi sice nehlásil, ale o skvělé vzdělání se mu postaral.
Autor byl ve Velké válce a byl značně levicový, ale jeho postoj se posunoval doprava takovým tempem, že se záhy rozkmotřil se všemi ze ztracené generace a nakonec i vlastně se svými čtenáři, pro něž jeho konečné extrémní pravičáctví bylo přes míru.
Ještě že své největší, třídílné, dílo (s kratičkým názvem) napsal včas, takže stále pozitivně vyčnívá mezi čtyřicítkou jeho románů a stovek dalších děl.
Ano, John Roderigo Dos Passos a jeho trilogie USA, "od východního k západnímu pobřeží”, s díly Dvaačtyřicátá rovnoběžka, Devatenáct set devatenáct, Haldy peněz.
Hledaný autor se zprvu věnoval výtvarnému umění, prosadil se jako ilustrátor přírodovědných knih. Díky snaze usměrnit partu výrostků, kteří mu znepříjemňovali život, se stal zakladatelem jednoho výchovného hnutí. Psal zejména povídky inspirované jeho životními zkušenostmi.
U některých autorů mě fascinují jejich jména, vlastní či pseudonymy. Hledaný autor je příkladem té první varianty, jeho vlastní jméno (má naturalizované italské předky) by hezky znělo jako kosmetická značka, nebo jako přezdívka nějaké eskortní děvy. Ale je to celkem známý romanopisec, potýká se s různorodými (většinou nepříjemnými) tématy dneška, zde má celkem osm knih vydaných až na výjimku v tomto století.
Ale do oka padne také krátký výčet jeho povídek, kde najdeme jednu vážící se k symbolům komunismu, jinou pak připomínající "proslulou" dvojici teroristů doby minulé ze sousední země...
Tentokrát hádáme polyhistora, spisovatele, historika, politika, filozofa... spjatého s rodným městem. Vypracoval se vlastními silami, spálil si ovšem prsty, když byl za svou činnost vyslýchán, mučen a vykázán do vyhnanství. Chvíli to vypadalo na blýskání na lepší časy, ale štěstěna je vrtkavá, a tak tento autor, kterého si dodnes připomínáme díky jeho útlému spisu - po nečekaně dlouhou dobu zakázanému a považovanému za nemravný - umírá jako zlomený muž.
Hledá se filosof, matematik a fyzik šlechtického původu, který mimo jiné získal i právnické vzdělání.
V jednom svém útlém spisku napsal toto:
Nic neřeknu o filozofii než to, že vida, jak při všem pěstování nejznamenitějšími duchy, jací žili od mnohých staletí, přece není v ní ještě ani jediné věci, o níž by se nedisputovalo, jež by tedy nebyla pochybná, nebyl jsem tak domýšlivý, abych doufal, že se mi v ní povede lépe než jiným; a ,že vida, kolik v ní může být o téže věci různých mínění, zastávaných učenci, když přece jen jediné může být pravdivé, považoval jsem takřka za klamné všechno, co bylo toliko pravděpodobné.
René Descartes a jeho Rozprava o metodě, jak správně vést svůj rozum a hledat pravdu ve vědách
Text příspěvku byl upraven 10.03.17 v 19:23
Vzdělaný filosof, teolog a básník, který se moc nedožil, ale stihl toho zkoumat skrz naskrz hodně, aby nakonec přišel na to, že je vlastně pravda docela subjektivní substance. Svá raná díla vydával raději pod pseudonymy, jak se vlastně pořád dohadoval sám se sebou, jak se věci mají.
Protože byl z malé země a hlavně relativně malé jazykové komunity (jeho jméno obsahuje mj. pro nás neznámou hlásku), tak zbytek světa na překlady jeho děl musel čekat až do 20. století. Jeho díla uvedená zde - necelá dvacítka knih - jsou vcelku lákavá už svými tituly.
Nikdo, to mi neříkejte - kolik filosofů z malých zemí se proslavilo ve světě? Nasměruji vás pro jistotu na sever.
Může být a je.
Z jeho citátů snad připomeňme:
"Životu se dá rozmět pouze zpětně, ale žít se musí dopředu. "
Zní to tak prostě, až to bolí.
Vložit příspěvek