Hádejte autory:)
Ne, ta ztracená generace nebyla zmíněna jen tak pro nic za nic: autor napsal svoji prvotinu (a stihl to ještě jako teenager) přesně v době, kdy se ztracená generace spisovatelů z oceánem etablovala.
Autor je i dlouho po své smrti stále nejvýznamnějším, nejplodnějším, nejznámějším a - i u nás - nejoblíbenějším spisovatelem své země...
Američan to není, autorova země je malá, evropská.
Možná nejnávodnější informace pro ty, kdo sledují knižní trh - přestože autorově prvotině je bezmála 90 let, u nás vyšla vloni poprvé...
Aha, Míka Waltari, četla jsem váš komentář, mě první kapitola Velké iluze odradila, ale zkusím to znovu.
Ano, je to Fin Mika Toimi Waltari a citát z jeho prvotiny - Velká iluze (kupodivu finsky zpoloviny srozumitelný originální název: Suuri illusioni, 1928)
To soukroma: od autora doporučuji ještě (kromě děl všeobecně známých, které jistě znáte ) krásný cestopis Cesta do Istanbulu.
Hádanka:
A máme tu dalšího plachého autora. :) Dočetla jsem se, že žije sám, zřídka dává rozhovory, nejezdí na besedy ani autorská čtení. Tak to ho asi osobně nepoznám, i když by to do Prahy neměl daleko, je to občan sousední země. Proslavil se románem s hororovými prvky, úspěšně zfilmovaným. Zde na DK má ještě další tři novely.
Isserley: Ano, Cestu do Istanbulu znám a rovněž můžu doporučit (už párkrát jsem ji zvažovala do hádanek, takže teď ji necháme chvilku uležet ;-)
Napadl mě Zygmunt Miłoszewski, nevím, jak plachý může být, ale stejně ty počty filmů a románů u nás vydaných nesedí...
Ne, to není on, tento spisovatel je z jiné sousední země a je i známější.
Neodpustím si: Takový pěkný pár = Francis Scott Fitzgerald + Zelda Sayre Fitzgerald
Pro mě osobně je a zůstane stejně nejnezapomenutelnější Podivuhodný případ Benjamina Buttona.
Budeme hledat autora, který se dožil úctyhodného věku téměř 98 let a zanechal za sebou úctyhodnou práci. Nepsal beletrii, jeho knížky, ač vtipné a nesmírně zábavné, se nečtou samy a lehce, někdy se z nich až hlava zamotá.
U jedné knížky se hlava zamotá už ze samotného názvu, protože tím názvem je otázka, která je zároveň odpovědí, která je zároveň otázkou, která...
Text příspěvku byl upraven 02.03.17 v 20:22
Nic?
Napovím, že v autorových knížkách se často objevují ostrovy obývané poctivci, co vždy mluví pravdu, a padouchy, co vždycky lžou, na takovém ostrově se dost téžké se třeba doptat na cestu, ledaže by ćlověk mell takové ostrovy (resp. knížky) rád.
:))) Správně. R.M. Smullyan. Zcela náhodou jsem při ověřování faktů zjistila smutnou zprávu, že zemřel před necelým měsícem, ve věku nedožitých 98 let.
Ještě pro pořádek uvedu název knížky, o které jsem se výše zmínila : Jak se jmenuje tahle knížka?
Doporučuji všem milovníkům logických hádanek a hlavolamů.
mrknu, ale teď mám to potěšení zadat báječné povídání, ke kterému jsem se dopracovala díky literárnímu prohledávání "skrz" zdejší hádanky:
"...dobrodružná literatura se neuznává za dost literární. Není dost vznešená, není dost umělecká, nepřispívá k řešení lidských problémů, neuchvacuje čarovnou poesií. Není to zkrátka nic víc než "tak zvaná dobrodružná literatura". A přitom se čte, hltá, kupuje a půjčuje víc než všechno ostatní a její úspěch stále roste. Moudří strážcové literárního svatostánku krčí rameny, mluví o plevelu a kokotici a považují popularitu napínavých románů za úpadkový zjev. Někteří soudí, že velký odbyt, přesahující prodej umělečtějších děl, je způsoben primitivním vkusem nejširších vrstev čtenářských. Tento názor by bylo velmi těžko dokázat. Dobrodružná literatura má své největší nadšence ve vrstvách velmi inteligentních, kdežto primitivní čtenář touží po četbě jiného druhu. Dalo by se namítnouti, že většina na příklad detektivních románů je tak chabá, že nemůže vábiti vzdělaného člověka. Proti tomu stojí jednak fakt, že dobrodružná literatura není jen detektivka, jednak pozoruhodná zkušenost, že vzdělaní lidé znovu a znovu kupují detektivní romány přes to, že jsou přečasto zklamáni. Zřejmě je jeden dobrý román odměňuje za utrpení při četbě pěti románů slabých; a toto utrpení je jistě nepoměrně menší než četba stejně slabých románů, které však mají literární ambice. ..."
Kdopak z našich velikánů autorů takto kázal?
Eduard Bass, přísahám, že mě to napadlo ještě dřív, než mi to strejda google to potvrdil. ;)
Vložit příspěvek