Důvěra čtenářů v autora
je to jednoduché. Brat tú knihu vyhrá v nejakej súťaži a ja ju dostanem k sviatku. Alebo mi niekto knihu daruje.
Já si často kupovala knihy od autorů, které neznám. Soudila jsem vždycky jen knihu - o čem je, jestli se mi při nahlédnutí do stránek dobře čte, jestli mi je "sympatická". Autor, pokud jsem ho neznala, mi v té chvíli byl úplně jedno.
Já taky posuzuju pouze knihu: tedy anotaci, téma a obálku. Pouze vyjímečně do ní nahlédnu dříve než si ji koupím.
Buď se mi ty tři aspekty líbí anebo ne. Jiná otázka by to možná byla u literatury odborné, ale na tu tuším nebylo mířeno.
I když u mě je taky problém v tom, že knihy už nemám kam dát, takže kupuju spíše osvědčené autory do sbírky.
autor mou důvěru získat nemusí. pro mne je duležité abych mněl důvěru v knihu
Pro mne je mimo jiné také důležité, které nakladatelství knihu vydává, kdo ji přeložil nebo napsal doslov.
To verbula: To je pravda, třeba takovou OMEGU bych si nikdy nekoupila, mám pocit, že z ní bych si zadělala na vředy.-(
Jistě i já mám svá oblíbená vydavatelství, což se někdy odvíjí i od toho, zda vydavatelství, kterému věřím, neutlo předčasně mou oblíbenou sérii.-(
encyklopedie - jen se poděl, pro mnoho uživatelů to bude VELMI užitečné. Naopak naprosto zbytečné jsou některé příspěvky jiných uživatelů...
Pořád je tady ještě pár lidí, kteří mají zájem o knížky a autory, ne o bohapusté žvanění...
Gerty plní můj požadavek na autory, který jsem zde nedávno zveřejnil a uvažuje tržně. Ptá se nás co psát na objednávku, aby se to prodalo. Mne vykopávky v Egyptě, utrpení intelektuálů za socializmu atp. nezajímají, toho mám po krk. Četl bych něco o dnešku a budoucnosti stylem Rok kohouta od Boučkové. Vydavatelství jakékoliv. Gerty je perspektivní autor a umí se pohybovat v tržním prostředí.
Text příspěvku byl upraven 19.03.17 v 07:07
ja mám problém kúpiť osvedčených autorov - Čapek, nieto ešte neznámych. Preklady rozprávok Čapkovcov vychádzajú iba občas a vo veľmi mizernej kvalite. To isté je s Hitchcockom a s mnohými inými autormi..Cez internet kupujem iba osvedčených autorov a ich 2. a x - tý diel.
Posuzuji knihu, a teprve když mě kniha zaujme, zjistím si něco o autorovi, ne ve smyslu jeho důvěryhodnosti, ale něco o jeho literární činnosti, povolání a tak.
Kvalitu nakladatelstvim posuzuji podle kvality knížek, jaké vydává, a to nejen z hlediska obsahu, ale i jak ty knihy vypadají.
Zaujalo mě, že si někdo vybere v knihkupectví nebo v knihovně knihu, aniž do ní nahlédne. To musím udělat vždycky, přečíst aspoň pár řádků, někdy i stránek.
Ja sa neriadim autorom (pokiaľ to nie je nejaký môj už obľúbený autor) ani vydavateľstvom, ale konkrétnou knihou (nakoľko ma zaujmú odporúčania na ňu, príbeh, žáner atď.)
Co se důvěryhodnosti týče, souhlasím s Lectorem.
Asi chcete spíš vědět, co mě vede k nákupu. Neznámého autora a jeho tvorbu musím zaregistrovat., vzít na vědomí, že existuje.
- Někdo známý mi ho doporučí,
- Zaujme mě zmínka tady na DK nebo v čtenářských skupinách na FB (tomu vděčím za nejzajímavější čtenářské objevy)
- Vidím reklamu
- Knížka mě z nějakých důvodů zaujme přímo v knihkupectví, v tomto případě jde o to, co mě přiměje, abych knížku od neznámého autora vůbec vzala do ruky nebo na ni klikla v e-shopu. To Gertyho asi zajímá nejvíc, bohužel, kromě výše uvedených situací vlastně ani nevím.
Úplného zajíce v pytli skoro nekupuji, v knihkupectví nahlédnu a přečtu si alespoň pár řádků, i u e-knih je většinou možné podívat se na ukázku. A když knížka vypadá nadějně, koupím jí nebo si jí přeju jako dárek k Vánocům narozeninám apod. Vzhledem k tomu, že knihy už skoro nemám kam dávat, v posledních letech jako běžné spotřební čtivo kupuji hlavně e-knížky, papírové kupuji jen nadčasové věci, které pro mě mají větší hodnotu než jednohubky do MHD.
A pro nakladatele či knihkupce by mělo být jasné (a ne moc příjemné) , že přečíst si neznamená koupit , jsou tu knihovny , možnost půjčit si od známých a samozřejmě servery, o kterých se ve slušné společnosti nemluví.
Nakladatelství většinou moc neřeším.
Text příspěvku byl upraven 19.03.17 v 14:10
To Gerty... Četl bych něco o nedávné minulosti, dnešku a budoucnosti stylem Rok kohouta od Boučkové. Jako potencionální zákazník knižního trhu vyžaduji to, co mně zajímá. Také v obchodě kupuji to co potřebuji a ne to co mně někdo vnucuje. Trh funguje všude. Nehodlám si zaplácávat hlavu neužitečnými mediálními informacemi všeho druhu. Pokud to jen trochu jde.
Většinou si knihy půjčuji z knihovny, pokud neznám od autora jiné tituly, přečtu si krátký úryvek už namístě,jinak se nechávám překvapit. Další zdrojem doporučení jsou přátelé, a pak samozřejmě DK.
Text příspěvku byl upraven 19.03.17 v 15:19
to je složitý. hodně knih si půjčuju v knihovně jen tak na blind a některé zas vrátím nedočtené, protože mě nezaujaly - každopádně tak získám přehled i o spoustě autorů, jejichž díla mě zaujala. Což ovšem neznamená, že se mi od nich bude líbit i něco dalšího. Spoustu knih jsem si koupil vyloženě "v nouzi", když jsem měl třeba před sebou dlouhou cestu vlakem nebo nějaké dlouhé čekání mimo domov a potřeboval jsem zabít čas. někdy jsem se strefil, někdy ne. takové knihy pak střelím v antikvariátu anebo je prostě odnesu do knihovny a nechám je tam v polici k volnému odběru. kritiky nečtu a udělované ceny nesleduju. když mi někdo vypráví o knize, která se mu líbila, záleží na tom, kdo mi to říká a jak dobře ho znám. jsou samozřejmě autoři, od nichž kupuju všechno nové, jakmile se to objeví na pultě, ovšem v mém věku už takových moc není.
Mám málo času, takže téměř nikdy neexperimentuji a neberu knížku na blind. Výběrem jsem poněkud specifický typ čtenáře. Knihy, které čtu, jsou čtyřech typů:
1) Kniha, kterou číst musím - vychází to z toho, že vedu tradičně katolický časopis, kde občas vybrané knihy hodnotím. Tam samozřejmě jde o velmi vybrané autory a díla (kniha nějakého tradičněji orientovaného duchovního, kniha budící pozornost, tradičně katolická vzdělávací literatura, významný vydavatelský počin tradičněji orientovaného nakladatelství, kniha, kterou mi takové nakladatelství dá zdarma za recenzi).
2) Kniha, kterou číst potřebuji, když se chci o něčem něco dozvědět, kniha coby součást vzdělávání. Tam samozřejmě závisí na dostupných knihách a jejich důvěryhodnosti. Autor je pro mne důvěryhodný podle toho, jaké je to kapacita, jakou má pověst a částečně využívám i hodnocení a recenze na této databázi a ČBDB.
3) Kniha, která je mi doporučena - důvěryhodnými známými a přáteli, zpovědníkem, knězem, kterého si vážím.
4) Kniha pro zábavu - minimálně, ale občas se objeví, zpravidla ale jde o kombinaci zábavy a vzdělávání. Tam jde buďto o nová díla autorů, které znám, či hledání nových v pro mne zajímavých oblastech (literatura s katolickou tematikou, humorná literatura, fantasy - dnes už jen vzácně, historie a literatura faktu).
Naprosto mne nezajímají obecné žebříčky (zde na Databázi či jinde), protože mám natolik nemainstreamové zájmy a vkus, že jsou pro mne bezcenné. Databáze je ale užitečná v tom smyslu, že tu mám pár známých, jejichž četbu a její hodnocení sleduji a případně se podle toho inspiruji.
Text příspěvku byl upraven 19.03.17 v 17:23
Pokud se tedy ještě mohu připojit do diskuse, tak já se hodně zaměřuji na neznámé (nebo méně známé) české autory. Většinou si přečtu kousek textu a anotaci. Orientační hledisko je DK, protože nemám úplně standardní čtenářský vkus, ale i přesto mě občas nasměřuje dobře. Na druhou stranu ale v databázi knih u těchto neznámých autorů moc komentářů nebývá. Tak se snažím je psát aspoň já:-).
Tak ať se daří:-).
To Gerty...Jediný, koho asi zklamu, bude tester - Ale nezklameš. Počítal jsem s tím, že napsat knihu v podobném stylu o dnešní době dnes nikdo nedokáže. Národní buditelé už vymřeli. A noví se zatím nerodí. Jsme v čekací poloze.
Vložit příspěvek