U které knihy jste se smáli nahlas?
Mě rozesmála, jak už tu zaznělo, Poslední aristokratka. Na pláži jsem si připadala jako blázen :)
Smál jsem se u Rakovinu nevyléčíš od: Denis Leary. Poslouchal jsem audio-knihu ze scénického čtení (více na listovani.cz) určitě doporučuji :), ale zase je pravda že to nebude pro všechny, hlavně starší ročníky se to ani nesnaží pochopit a rovnou to odhazují)
U knihy Perníková chaloupka od Romana Pechy. Jel jsem malým motorákem a četl pasáž, kde v protialkoholní léčebně řádil pacient Dohnal, svým vzhledem dvojník "plešouna" z Addamsovy rodiny. Ostatní cestující už začali nervózně pokukovat, ale smích se nedařilo krotit. Když jsem se jakžtakž uklidnil, vlak zastavil na zastávce Páleček. Nastupoval dědula, nos jako lampión. A je to tady zas, napadlo mě, ale ještě jsem se držel. Pak děda zvedl svou důchodcovskou tašku na kolečkách a dost nešetrně ji postavil. Zacinkaly prázdné flašky...a měl jsem všechno a všechny na háku a řehtal se na celé kolo.
Absolutně nikdy nezklame Betty MacDonaldová, konkrétně Vejce a já a Co život dal a vzal.
Pak taky Erma Bombecková a úplně všechny její knihy, u těch se nesmát ani nejde.
A co je můj poslední objev je Deníček moderního fotra. Ačkoli děti nemám, poslední dva dny jsem se takhle nahlas u knížky fakt hoooodně dlouho nezasmála, takže vřele doporučuju! ;)
Husákovy děti aneb Mistrovství světa ve lhaní. To je opravdu nářez. Vyšlo to jen jako e-kniha. Četl jsem si to v tabletu cestou vlakem a asi jsem musel spolucestujícím připadat jako blázen. Nejdřív jsem se ohleduplně snažil smích dusit, ale pak už to nešlo :-))
Text příspěvku byl upraven 08.03.15 v 07:12
Trochu mimo téma otázky, ale na téma některých zdejších odpovědí:
Zaráží mě, kolik z vás se tady přiznává k tomu, že se při čtení na veřejnosti smáli nahlas, ale současně to podávají slovy, jakoby ten smích bylo něco hanebného, neslušného, trapného, z čeho může okolí vyvozovat psychickou poruchu a pod. Není to divné, že ve společnosti, ve které je tolik opravdu hnusných projevů prezentováno hodně hlasitě, člověku připadá smích trapný a pro zraky veřejnosti jaksi nevhodný? Co se to s náma stalo???!!!!
Vzpomněl jsem si na epizodu Mr. Beana z vlaku, na řehot jeho spolucestujícího z kupé, kterého také nadzvedávala kniha. Připouštím, že zase až takové intenzity se mně při čtení Perníkové chaloupky dosáhnout nepodařilo.
Koka: Ano, je opravdu divné, že zrovna smích se považuje za něco nevhodného ve společnosti. I když je zvláštní, že nikdo se nezarazí nad tím, když se spolu baví dva lidé a začnou se smát, ale spousta lidí se pozastaví nad tím, že člověk, který si čte knihu se najednou začne smát. Ale myslím si, že nad tímto se pozastavují nečtenáři a těch je bohužel dost. Spousta lidí se na tebe otočí a podívají se na tebe divně, když se začneš smát při knize.
....příspěvek není o knize, ale je o čtení z telefonu
...smích je hodně nakažlivej, ženská s telefonem se začala po přečtení smát....jak to dopadlo ?
https://www.youtube.com/watch?v=EeauvE1M7qc#t=19
Text příspěvku byl upraven 08.03.15 v 19:16
Pajonek: dík, takhle po ránu si procvičit bránici se mi daří jen zřídka :-))
Slyšte, slyšte! Úplně se ztotožňuju s tím, co Koka napsala. Naštěstí mi smát se na veřejnosti nedělá potíže.
Dovolím si doporučit jednu vynikající knihu: http://www.databazeknih.cz/knihy/bereme-smich-vazne-117349
Koka - nemyslím, že se za to lidé stydí, neberte to tak negativně. Na veřejnosti není smích špatný, fór je v tom, že se člověk začne smát a je tam sám a s nikým si zrovna nepovídá třeba..
dannu, já to opravdu neberu nijak negativně. Naopak - to vy jste napsala, že jste se smějíce na pláži cítila jako blázen. Na pláži! Neznám jiné místo na zeměkouli, kde panuje uvolněnější atmosféra, než jsou pláže (tedy, pokud to zrovna nejsou pláže Shetlendských ostrovů), proto vážně nerozumím, proč si člověk sám sobě připadá blbě, když se tam i sám, jenom nad knihou, zasmějě, nebo proč si myslí, že blbě může v takové situaci vypadat v očích jiných lidí. O tom jsem psala. Tedy - ten negativní pocit není ve mě, ale v těch, kteří smích (vlastní nebo jiných osob) na veřejnosti takto reflektují - jako nežádoucí, divný.
Já myslím, že člověk se smyslem pro humor se nediví ani blbě nekouká. Ti co na smějícího se člověka koukají jako na blázna by se měli nad sebou zamyslet, protože to ONI jsou divní a ne ti, co umí brát život s humorem a nestydět se za smích a dobrou náladu. Takže lidičky smějte se pokaždé, kdy to jde, vždyť jsme tu jen krátce, tak proč být smutní...... :-)))))))
Text příspěvku byl upraven 12.03.15 v 14:52
Určitě jich bylo víc, ale nejvíc se mi vybavuje:
http://www.databazeknih.cz/knihy/pomoc-ta-rodina-je-silena-aneb-vypraskana-familie-41276
A určitě bude skvělý i Marťan od Andyho Weira. Stačily mi ukázky a padala jsem pod stůl :-).
Nahlas som sa rehnil pri Forrestovi Gumpovi, cital som ho po polsky, super preklad
Ivan Kraus: Má rodina a jiná zemětřesení. Miloslav Švandrlík: Černí baroni. Marcel Deli: Husákovy děti aneb Mistrovství světa ve lhaní. :-)
„Také o víc nežádám, pane můj,“ řekl nešťastný mladý muž. „Mých hříchů není bohudík mnoho a také nejsou těžší, než se dá v mých letech očekávat. Osušte své slzy, velebný otče, a pospěšme si. Toto je špatný svět a já nemám důvod, proč bych ho opouštěl s lítostí.“
„Ach, ubohý jinochu!“ zvolal Jeroným. „Jak můžeš tak trpělivě snášet pohled na mne? Vždyť jsem tvůj vrah! To já jsem na tvou hlavu uvrhl tuto strašlivou hodinu!“
„Z duše ti odpouštím,“ pravil mladík, „jako doufám, že nebe bude zase milostivé ke mně. Vyslechni mou zpověď, otče, a dej mi své požehnání.“
„Což tě vůbec mohu patřičně připravit na tvou cestu?“ opáčil Jeroným. „Nemůžeš být přece spasen, jestliže neodpustíš svým nepřátelům – a můžeš odpustit tomu bezbožnému muži tamhle?“
„Mohu,“ řekl Teodor. „Odpouštím mu.“
„Ani tohle tě nedojme, krutý kníže?“ zvolal mnich.
(Horace Walpole, Otrantský zámek)
Naposledy byl smích při poslechu audioknihy cestou autobusem. Případy pro poručíka Slídila v podání Jaroslava Plesla. Napsal Marcel Deli. Vyprskla jsem několikrát :-))
Teď poslouchám audioknihu Vejce a já od Betty McDonald a užívám si smích pěkně nahlas, je fakt, že teda doma, ale děti mě pozorují jako exota.
Tak jsem se nasmála u Poslední aristokratky a to pěkně nahlas a od srdce.Chvílema jsem, přes slzy smíchu, na čtení neviděla.
Text příspěvku byl upraven 07.04.15 v 10:07
Vložit příspěvek