U které knihy jste se smáli nahlas?
Už je to tedy delší dobu, ale já se nejvíce smál nahlas, když jsem četl Herriota. :-) Bylo to během jízdy trolejbusem, takže jsem vzbudil značnou pozornost spolucestujících, ale v tu chvíli mi to bylo jedno... :-)
Text příspěvku byl upraven 03.01.15 v 14:58
K čemu ženy mají muže od R. Melichara. Sice nejsem ještě ani v půlce knihy, ale od začátku se skvěle bavím, dost hlasitě :D
Text příspěvku byl upraven 03.01.15 v 15:54
V.Klimtová:Sexuální přitažlivost domácího kutila-tím jsem si připomněla,že si ji asi po letech přečtu znovu.
Steinbeck-Na východ od ráje ( když Steinbeckova maminka vyhrála let aeroplánem) :-) :-)
elpiska: Jo ta kniha nemá chybu, taky jsem se u ní nasmála. :) A nejlepší bylo, když jsem jí četla v autobuse. :D Tato kniha se řadí mezi mé nejoblíbenější. :)
Budu další z mnoha : Poslední aristokratka. V čase předvánočním, kdy moje nervy byly dosti napjaté, to bylo ideální čtení. Pan Spog a kastelán Josef mě vždycky dostali :-D
dneska ve 2 ráno: B Cartlandové - Souboj srdcí. Ten patos je prostě k popukání ♥ :-)
Je jich určitě hodně, ale nejdřív si vzpomenu na Pana Kaplana, potom na Šmída - Proč bychom se nepotili... , Co život dal a vzal a vejce a já a taky Zeměplocha...
Jo, a taky jsem se nahlas smála u Stmívání, jak se začal Edík třpytit...dalo by se říct že jsem se nahlas zasmála, zavřela knihu a navždy se s tímto "dílem" rozloučila.
Saturnin a Proč bychom se netopili/nepotili.
Vždycky se na mne spolucestující v tramvaji divně koukali.. .)
Hodně nahlas jsem se bavila u některých povídek z Literárních poklesků. To se mě pak přítel ptal, čemu se tak směju. :)
John Erskine: Soukromý život Heleny Trojské.
Kupodivu knihu napsal muž, ačkoliv my muži jsme v ní líčeni tak trochu jako tupí Golemové, ovládaní oním kouzelným šémem - ten nám ovšem do otvoru v čele vkládá jemná ženská ručka. Většině mužů to vůbec nedochází, některým to snad i dochází, ale za nic na světě by to nepřiznali. No, třeba za to můžou ty naše kohoutí hormony ...
Naposledy u Pan Kaplan má stále třídu rád a to ji čtu už po několikáté. Nedá se to vydržet )
Z českých knih mě spolehlivě rozesměje už mnohokrát jmenovaný Saturnin a Proč bychom se netopili, ale jedničkou je pro mě Brdečkův Limonádový Joe. A taky Čisté radosti mého života (Z.Šmíd) vůbec nejsou špatné.
Z cizích pak na "blbou" náladu spolehlivě zabere G.Durrell a jeho rodina, zvířata a zoo, a samozřejmě Herriotův Veterinář a spol.
Ale co mě v poslední době fakt dostalo - naprosto neodolatelný sériový vrah Dexter Morgan v předposlední knize J.Lindsaye Dvojí Dexter. Dokonce i můj brácha, když mi tu knížku vracel, tak si pochvaloval, že se už dlouho tak nezasmál.
Sama za sebe můžu říct, že Nick Spalding - Lásko kde jsi? Pořídila jsem ji i sestře a ještě teď často vzpomínáme na některé pasáže z knihy.
pak taky souhlasím s: verzidkova opraski s česki historje, tu jsem zase dostala já spíše z recese. Vtipný pohled na naši historji :-D
Zrovna jsem dočetla Stoletý stařík který vylezl z okna a zmizel.No lidi, já se nařechtala.Ještě že mě nikdo neviděl. :))))
Mě dostaly dvě knihy Tři muži ve člunu a Tajnosti zákulisí.Když je čtu dneska poněkolikáté znovu,vždycky se musím smát.
helenkan: tak zkuste i autorovu druhou knihu (Analfabetka, která uměla počítat). Je to docela podobné a mě se líbila víc, než stařík. Ale je to možná tím, že jsem to poslouchala jako audioknihu.
V poslední době jsem se smála, až jsem brečela u Poslední aristokratky a Aristokratky ve varu, z dřívějších si vybavím Besceler!!! Rudy z Ostravy a samozřejmě Švejka.
Já bych doporučila Škvoreckého Ze života lepší společnosti a od Bočka Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu. Pobavily i knihy Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel a Analfabetka.
Vložit příspěvek