Které knihy jsou pro vás nezapomenutelné?
Pro mne jednoznačně Pagnolova kniha Jak voní tymián, po té sáhnu, když život někdy bolí. Těch velice oblíbených mám určitě dvě desítky, mám je všechny v knihovně a opakovaně si je čtu; např. Medojedky, Poslední kabriolet, Co život dal a vzal, Vejce a já, Čapkovy povídky z obou kapes, Vlastní životopis Agathy Christie i její Pověz mi, jak žijete, Vaculíkovy Polepšené pěsničky i Český snář.... Voltaire řekl: "Jestliže nemůžeme s potěšením číst knihu zas a znovu, není třeba ji číst vůbec!" Stokrát souhlasím!
Pro mě Řasnatci, přečteno nedávno. To je příběh, který se zapomenout prostě nedá a určitě si ho budu pamatovat do konce života.
Útěk do divočiny od Krakauera a Cesta od McCarthyho ... asi proto, že po jejich přečtení mi jakékoliv moje problémy či starosti připadají neskutečně malicherné. A navíc, obě jsou moji srdeční záležitostí.
Patrick Chauvel - Apač, který chtěl být orlem
Daniel Gottlieb - Dopisy Samovi
Pro mě to je edice knih Stopy hrůzy, která mě doprovázela celou mojí pubertou...
Bílý tesák. Žádnou jinou knihu jsem nepřečetla víc jak dvakrát - k Tesákovi se (pravda, nepravidelně) vracím co pár let.
Text příspěvku byl upraven 09.04.17 v 20:38
Téma jako stvořené pro mou hlavu. Vzhledem k mému věku bohužel už zapomínám i ty knihy, které jsou pro mne nezapomenutelné. Ale nezoufám, v knihovně jsem vždy upozorněn, že jsem knihu již četl a dosti často se mi stává, že si sám vzpomenu na některou nezapomenutelnou. Takže přátelé, až si vzpomenu, tak napíši:-)
Naprosto nezapomenutelný je pro mě román Řasnatci. To je prostě kniha, která ve mně dokázala vzbudit spoustu různých emocí. Ten příběh mi zůstane v hlavě určitě až do smrti.
První kniha, která mě poznamenala byl 6. díl Harryho Pottera. Smrt Dobyho jsem probrečel a ještě několik dní jsem nebyl schopen úsměvu. Poté sem již natrvalo přesedlal k fantasy knihám, který na mě nemaj takovej smrtící účinek, ale vzhledem k tomu, že jsem musel absolvovat maturitní četbu, tak jsem zabrousil i ke knihám, které bych normálně nečetl. Díky tomu jsem narazil na Na západní frontě klid a ten mě rozesmutnil. Mimořádně. I teď, když si na to vzpomenu, mi zmizí veselá nálada....
Text příspěvku byl upraven 11.05.17 v 20:16
Vložit příspěvek