Kam patříme diskuze
Emily Giffin
Zrovna když si začneme myslet, že život držíme pevně v rukou, nás dozajista něco vyvede z omylu... Marian může bez zaváhání prohlásit, že ve svých šestatřiceti letech dosáhla úplně všeho, o čem kdy snila. Má úspěšnou kariéru, krásný byt a úžasný vztah s mužem, kterého miluje. K úplnému štěstí jí chybí už jen maličkost: aby ji ten muž navlékl snubní prsten a založil s ní rodinu. Peter se ovšem k ničemu nemá a Marian cítí, že její biologické hodiny tikají stále hlasitěji. To je ovšem jen jeden ze dvou problémů, které ji trápí. Už dlouhých osmnáct let skrývá před celým světem tajemství – a to tajemství se jednoho večera objeví u jejích dveří. Je to zlomový okamžik, kdy se Marianin perfektní život začne hroutit jako domeček z karet. Osmnáctiletá Kirby vždy věděla, že je adoptovaná a nijak ji to netrápilo. Své rodiče i sestru Charlottu měla vždy upřímně ráda, ale zároveň v ní hlodal pocit, že se od nich liší. Že zkrátka nezapadá. Sotva dosáhla plnoletosti, vydala se do New Yorku najít svou pokrevní matku – a teď tedy stojí na jejím prahu...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2013 , DominoOriginální název:
Where We Belong , 2011
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2014 |  Na čem záleží |
| 2013 |  Kam patříme |
| 2009 | Něco vypůjčeného |
| 2010 | Něco modrého |
| 2009 | Zkouška dítětem |
Kniha se mi celkem líbila, ale připadá mi, že téma adopce by se dalo pojmout i více do hloubky - pocity Kirby nebyly podle mně úplně dobře rozvedené, prostě jsem jí to tak nějak "nevěřila", že by cítila tak hlubokou vykořeněnost, jak se v knize naznačuje - to, že žárlíte na dokonalou sestru, a lezou vám na nervy rodiče, kteří pro vás mají jiné plány než vy, je myslím celkem běžné i v biologických rodinách :-) Ale jinak se mi obě hlavní postavy líbily, byly takové osobité a uvěřitelné. Trochu nevím, co si myslet o tom závěrečném vyřešení vztahů Marian, Petera a Conrada. Připadá mi, že přestože to ze strany Marian bylo životně důležité rozhodnutí, je tomu v knize věnován poměrně malý prostor, a trochu mě děsí inklinace k povrchnímu pojetí lásky, která z toho vyplývá ("opusť chlapa, se kterým jsi dva roky, kvůli dávné letní lásce ... "). Co si o tom myslíte vy?