Martin Kovář

Knihu Stuartovská Anglie od Martina Kováře vlastním. Znám i srovnávací analýzy s knihou Barryho Cowarda, zveřejněné na webu UK, v nichž jsou žlutě vyznačené shodné pasáže. Faktem je, že pan Kovář se sice k Barrymu Cowardovi hlásí, v textu má i odkazy, ale při zdrojování nebyl důsledný. Někdy koncem 90. let, před nástupem internetu, nejspíš neodolal vábničce. Měl smůlu, že tři doktorandi šli „za pravdou“. Bylo by ale zajímavé vědět, jak by před přísným okem srovnávacích komisí dopadly historické publikace jiných našich autorů. Doufám, že by jejich stránky zůstaly bílé jako sníh, žádná věta by nezežloutla, jinak by je za pravdou jdoucí páni doktorandi už dávno také předhodili v plen médiím a veřejnosti.

Jenže znám některé, jež by by bílé nezůstaly. Je-li totiž plagiátorem pan Kovář, co jsou pak například populární autoři naší napoleonské literatury, kteří ve svých knihách neuvádějí vůbec žádné odkazy a přitom ze zahraniční literatury přebírají celé pasáže? Jistě, oni se nepohybují v akademickém prostředí, nejsou univerzitními profesory ani prorektory, kteří by měli jít příkladem, ale já tvrdím, že určité etické zásady při psaní populárně naučné historické literatury platí pro všechny.

Bulat - A co toto? https://www.info.cz/zpravodajstvi/cesko/historik-kovar-neni-plagiator-slo-o-likvidaci-cloveka-zni-z-eticke-komise-nf-vse