Johann Wolfgang Goethe

Goethe a já? Lidi, nejsem jako Jung, který si myslel, že jeho druhé - starší já, je známý Goetha, či snad Goethe sám...ale někdy mám ten pocit, že mi ten člověk mluví z duše. Miluji jeho slova..." jak červ se svíjíš v hlubinách, .... je prachem živ a prach jen polyká"
a Utrpení mladého Wertera, leč povinná četba na střední škole, prozatím nezapomenuta... Jestli mohl býti Nietschův geniální nadčlověk, tak můj je taky. :-)

Aspoň tři kratičké, z toho dvě ludikativní poznámky: říká se, že to byl poslední polyhistor v dějinách lidstva. Byl to tajný rada – to neznamená, jak jsem si myslel, že se neví, jestli někomu radí, ale neví se, co ví, ačkoliv to, že něco ví, se ví veřejně. Existovalo (či existuje dosud?) hejno německých docentů, kteří na drobcích jeho génia paběrkovali. Ukázalo se to například při nálezu sousoší Láokoónta. Lidé se přeli o to, zda vyjadřuje odboj nebo bolest. Goethe, který se této pře zúčastnil, se přiklonil k bolesti. A, slovy Vojtěcha Zamarovského, „jeden z německých docentů, živících se omíláním a rozváděním Goethových myšlenek, vytyčil po mistrově úsudku další otázky: Vyjadřuje Láokoón a) bolest duševní, nebo b) bolest tělesnou? V případě a) má tato bolest svůj původ α) v tom, že tuší neodvratný konec Tróje, nebo β) že vidí smrt svých synů, anebo γ) že cítí svou smrt? V případě b) je bolest způsobena tím, že α) ho hadi svírají, nebo β) že ho kousli? A tak dále.“