Witt diskuze u knih

Přišel jsem o celý příspěvek, takže po paměti ještě jednou a snad lépe:
- Ne, Kvítek nemá dva konce (to, že autor mluvil na italském knižním veletrhu o konci první verze knihy, je jen zajímavost. Kniha je kniha a v té je jen jeden konec)
- Ne, v Kvítku není nespolehlivý vypravěč (na rozdíl od Zlodějky Sarah Watersové, abych jmenoval další neoviktoriánský román). Úplně na začátku je vševědoucí vypravěč, který se po prvních pár kapitolách vytratí a vrátí se až úplně na konci
- Ne, Fowles nemá monopol na postmoderní zpracování viktoriánské doby. Že se vrací jisté motivy nebo společenské role, ještě neznamená, že je dílo derivativní.

1 09.04.2020

Losovi: Jak a v čem je Kvítek "vykradený"? Z hlediska vypravěčské techniky? Má snad Kvítek dva alternativní konce?

05.04.2020

Jinak Michel bude konce října v Praze - srdečně všechny zvu na čtení a besedu s ním v Lucerně, od 19.15, a to 27. října.
Více zde https://www.facebook.com/events/112111855921538/

03.10.2016

Je předvídatelně skvělý. Redaktor by měl knihu číst přinejmenším dvakrát, aby se aspoň napodruhé nenechal strhnout dějem. Betačtenář není redaktor, ten si to čtení užívá, a když narazí na nějakou chybku, tak si ji poznačí. U Vilmy to navíc není žádná práce, protože ona čte svoje texty obsesivně dokolečka, aby v nich žádné chyby nebyly.

03.10.2016

Betačtenář je člověk z autorova okruhu, který čte rukopis většinou ještě předtím, než odejde na redakci. Pro autora je to po spellchecku druhá linie obrany před překlepy. A první člověk, který mu dá zpětnou vazbu. Nejsou honorováni, jejich odměnou je pocit z dobře vykonané práce. Takhle jsem si před pár týdeny střihl pátý díl Mycelia, třeba.

21.09.2016

Korektorka ne (to je moje žena a ta tady není), ale jedna z betačtenářek možná jo.

19.09.2016

Magnovak: Už se stalo, jen to není film, ale seriál: http://www.csfd.cz/film/297642-kvitek-karminovy-a-bily/prehled/

29.12.2015

Děkuju :) Mimochodem, Jiřímu Našincovi hlavní cenu přeju, už jen proto, aby se o http://www.databazeknih.cz/knihy/s-bubnem-na-zajice-chodil-199235 aspoň trochu mluvilo - jedna jediná recenze na iLiteratuře je dost bída, o prodejích ani nemluvě.

18.10.2015

Jestli si můžu zaspekulovat: občas se někdo urazí kvůli použitému jazyku (připadá jim příliš hrubý, jako by drsná nebyla spíš ta skutečnost), občas má někdo pocit, že ten román "není to, co čekal" (fakt to není Věčná Ambra, ale to není problém Kvítku, ale čtenáře a jeho očekávání), jednou jsem se setkal s tím, že jeden zdejší uživatel (Tazz1) začal cíleně škodit, tedy mým překladům (Mosley, Clarková, Barnes) nasázel "odpad".
Shodou okolností se tohohle tématu dotkl Michel v jednom rozhovoru, v němž mimo jiné mluvil o amatérských recenzentech na Amazonu: "Spory o to, zda je postava ,dobře propracovaná' nebo ,šustí papírem' jsou nevyhnutelné. Lidem se knížky líbí nebo nelíbí z velmi osobních důvodů, ale pořád mají pocit, že svoje předsudky musí nějak objektivně zdůvodnit. Takže místo aby řekli: ,Tahle knížka nebyla o věcech, na kterých mi nejvíc záleží, a postavy nepřipomínaly mě samotného', řeknou ,koncept nebyl dobře rozpracován' nebo ,motivace postav nebyla přesvědčivá'. Nemám jim to za zlé; to už je lidská povaha."

21.09.2015

Není všem dnům konec - v pátek si jdu pro korektury Jablka, snad se nějaký ten předvánoční termín v tiskárně najde :)

17.09.2015

Čistě na vysvětlenou: specialitou uživatele Tazz1 je v poslední době recenzovat knihy, které nečetl (Stolek s citróny + Proti přesile). Nedokáže k nim nic říct, zodpovědět na jedinou otázku, prostě ji jen chce snížit hodnocení a otrávit potenciální čtenáře. Tak se jím nenechte otrávit, ta kniha za to stojí :)

28.08.2015

Jestli bych mohl mít na PT recenzenty jednu prosbu: přestaňte s těmi přirovnáními k „Padesáti odstínům šedi“. Nesedí to věcně (50OŠ popisuje BDSM vztah, respektive sadomasochistický vztah, jak si ho představuje vanilková nanynka, zatímco v Kvítku jde z 99 procent o heteronormální vztah) a hlavně to nesedí literárně a stylisticky: zatímco 50OŠ nabídne ikeácké popisy typu „kolík A zasuňte do zdířky B“ plus nekonečné variace na téma vnitřní bohyně (o tom, jak chudičkým jazykem, si můžete přečíst anglicky třeba zde: http://amzn.to/1IOboIt), zatímco Michel Faber je mistrovský stylista, od nějž by se podle Guardianu mohl učit i Joseph Conrad. Chápu námitku, že sex v Kvítku není „hezký“ a že je občas popisovaný naturalisticky, ale ruku na penis: koupili jste si knihu o viktoriánské prostitutce a byli jste předem varováni. Opakovaně.

2 31.07.2015

Mackovi166: Na přebalu je "o násilné smrti nemluvě". Drobný, ale podstatný rozdíl :)

23.06.2015

Plynatelli měl přitom skutečný předobraz, Francouze, který si říkal Le Pétomane. Až dneska jsem shodou okolností zjistil, že se zachovala nahrávka jeho umění. Nu, berte a vychutnávejte: https://www.youtube.com/watch?v=tixKopGjn5s

30.01.2015

No tak hlavně to ale není pornografie, Koko, v tom se Monos naprosto mýlí. Pornografií se rozumí materiál, který má ve čtenáři vzbudit sexuální vzrušení. A nepochybně i tohle musela být motivace některých čtenářů, kteří si Kvítek koupili - v tom je ale Michel Faber nutně zklamal. Protože jestli ve Kvítku něco chybí, pak je to "hezký", neproblematický sex. Kvítek karmínový a bílý je (mimo jiné) příběh o vykořisťování lidí na samém společenském dně. "Úhoři mi vyžerou oči a nikdo se ani nedozví, že jsem žila," říká tam jedna nevěstka - a nemýlí se. Kvítek je příběh o zneužívané holce a o tom, zda se tenhle cyklus zneužívání musí nutně přenést na další generaci.
Takže ne, Michel nechce vzbudit ve čtenářích příjemné vzrušení, ale celou řadu jiných emocí. A k tomu si vybírá slova, velmi pečlivě a účelně. Pokud tě nějaký obraz šokoval, pak tě šokovat měl. Jak Michel říká v jednom rozhovoru: "Dnes už chci psát jen to, co lidmi pořádně otřese, hluboce je dojme, změní jejich náhled na svět."

29.01.2015

Milá Koko, věř mi, že jsem tím komentářem neměl na mysli tebe, naše výměna v mailu byla velmi korektní a zajímavá. Nechtěl jsem o tom vůbec psát, ale budiž. Jak lze polemizovat s názorem, že Kvítek je "O chlup lepší než 50 odstínů šedi. Nedočteno."? Asi nijak - pokud čtenář nevidí stylistický i intelektuální rozdíl mezi 50OŠ a Kvítkem, pak mu asi lze jen popřát, ať čte další knížky, třeba si jednou rozšíří obzory. Ditto slova Monos: "Dočkala jsem se zdlouhavého, oplzlého popisování všeho možného, především však nechutností. Autor se zjevne vyžívá v detailních popisech smradů, výkalů a v pornografii." Tak si to zrekapitulujme: čtenářka si pořídila knihu o prostitutce z 19. století a je překvapena, že se v knize vyskytují pohlavní orgány. ("Pořídil si hospodu, ale chodili mu do ní lidi.") Krom toho dlužno říci, že o nějaké nechutnosti, notabene pornografii Faberovi nejde. (Dotyčné navrhuji pořídit se jeden výtisk časopisu Leo, přečíst si libovolný článek a najít 7 rozdílů. Nebo 39.)
Ze všeho nejvíc mě ale mrzí ten zbabělý mulťák, který sem pod nicky monos, koala a rakosnicek třikrát přišel říct, že Kvítek je "odpad".

29.01.2015

Po dnešní vlně mimořádně zpozdilých komentářů u Kvítku mi konečně došlo, že k Michelu Faberovi mám vyloženě ochranitelský vztah. A připomnělo mi to i jednu pasáž z další mé zamilované knihy, z Flaubertova papouška. Takže vás jí oblažím, místo abych se věnoval půtkám s lidmi, kteří si to upřímně řečeno nezaslouží:
Pokud se vám nějaké dílo líbí a vy uznale obracíte listy, aniž vám vadí, když vás někdo vyruší, pak prostě máte autora rádi a víc vás nezajímá. „Je dobrý,“ řeknete si. „Správný chlapík. Že prý uškrtil celé skautské družstvo Vlčat a nakrmil jejich rozsekanými tělíčky kapry v rybníce? Ale to by určitě neudělal, je to správný, spolehlivý chlap.“ Pokud však autora milujete a jste závislí na kapačce, kterou vám do žil proudí jeho inteligence, jestliže se za ním pustíte s přáním ho najít – navzdory svému tvrzení, že tomu tak není –, pak se vám nemůže stát, že byste něčeho, co jste se o něm dozvěděli, začali litovat. Zajímá vás na něm i to špatné. „Tak družstvo Vlčat, říkáte? A to jich bylo dvacet sedm, nebo dvacet osm? A nenechal si náhodou z těch skautských šátečků ušít deku? A je pravda, že když stoupal po schůdcích lešení k šibenici, citoval z Knihy Jonášovy. A že ten rybník odkázal místnímu skautskému klubu?“V lásce to chodí jinak. Když u své milenky či manželky přijdete na nejhorší – ať je to nevěra, chlad k vaší osobě, šílenství nebo sebevražedné sklony –, skoro se vám uleví. „Život je přesně takový, za jaký jsem ho pokládal; což si to zklamání trochu oslavit?“ Když však jde o milovaného spisovatele, instinktivně ho začneme bránit. Právě to jsem měl prve na mysli – že láska ke spisovateli je možná láskou nejčistší a nejstálejší. O to snáz ho pak dokážeme bránit: „Faktem je, že kapři patří k ohroženým druhům, a každý přece ví, že zima byla obzvlášť tuhá a zjara přišly deště ještě před svatým Oursinem, což znamená, že ryba nepozře nic jiného než mladé rozemleté Vlče. Ovšemže věděl, že ho za zločin pověsí, ale nezapomínal přitom, že člověk na seznamu ohrožených druhů není, a spočítal si, že dvacet sedm (nebo jste říkali dvacet osm?) Vlčat plus jeden poměrně známý autor (vždycky byl nesmyslně skromný, když došlo na jeho talent) je zanedbatelná cena za záchranu jednoho celého rybího plemene. A zkuste se na to podívat z dlouhodobého hlediska: opravdu jsme měli zapotřebí tolika Vlčat? Jenom by vyrostli a stali se z nich starší skauti. A jestli jste se ani teď nepřestali utápět v sentimentu, vezměte to z téhle stránky: z peněz, které se u rybníka s masožravými kapry vybraly od turistů, vyrostla v okolí pod rukama skautů nejedna modlitebna.“
- Julian Barnes, Flaubertův papoušek, přeložil Miloš Urban

28.01.2015

Na druhou stranu, co má nebohý nakladatel dělat? Nevydávat tlustospisy? Kvítek má v originále 1020 normostránek, v překladu je to přes 1 700 000 písmenek. Měl to nakladatel vydat na cigaretovém papíru, jako kdysi Odeon Foucaltovo kyvadlo? To má zase dvě nevýhody: za prvé, písmo z jedné stránky prosvítá na druhou, což je iritující. Za druhé, sedmisetstránková knížka má opticky tloušťku třísetstránkové. Otázka je, zda by se pak čtenáři chtělo platit cenu té sedmisetstránkové, že.

24.01.2015

[Jen technická poznámka ke komentáři od id Paloma: Autor, respektive vševědoucí vypravěčka, oslovuje čtenáře pouze v první a druhé kapitole z pětatřiceti. Vrátí se až na poslední stránce.]

5 18.01.2015