zlovlk
diskuze
Je to on! Právo další hádanky získává Čtenář Dostojevského.
- poprvé se s ním setkáváme ve vlaku
- když se rozpálí, tvrdí, že katolicismus hlásá Antikrista
- má ve jméně dva protikladné tvory
Že by nezapomenutelný světoběžník, parfumář a svojský donšajn Jean-Baptiste Grenouille?
Správně, je to Titus Žal z Gormenghastu - Peake je úžasný a u nás bolestně nedoceněný genij. Gratuluji.
Že by to skvělé a dočista zásadní dílo fantastické literatury nikdo nečetl?
Zde jest tedy nápověda:
- vystupuje v nedokončené trilogii, přičemž první díl se jmenuje stejně jako postava sama
- jeho křestní jméno dává vzpomenouti dávných Římanů
Děkuji. Gatsby je v posledních měsících hodně v kurzu a není nakladatelství, které by ho nevydávalo.
Tak další:
- syn 76. hraběte z prastarého rodu
- jeho sestra se jmenuje jako ostře růžová květina
- jeho otec spáchal sebevraždu poněkud neortodoxním způsobem
Robert Graves - Řecké mýty
Nutný začátek pro každého, kdo to s Helény myslí vážně. Mnoho odkazů na původní texty umožňuje v případě zájmu začít hned čenichat přímo u zdroje.
Ó jé, to by bylo na dlouho. Největším básníkem českým je pro mě František Halas, to božské proletářské dítko, které sáhlo tklivosti až na dřeň. Překvapivě nádherní - a to i pro nevěřící a jiné džaury - jsou katoličtí lyrikové, od Reynka přes Zahradníčka až po Renče. Kromě této trojice bych vyzdvihl ještě Zdeňka Rotrekla, nenápadného poetického ohaře z Brna. Jeho verše přímo emanují krásnou apokalyptičnost a hru s jazykem. Je to stařičký pán a píše paměti; jsem na ně silně zvědavý. Nebál bych se sáhnout ani po dalších žijících: třeba již zmínění Wernisch, Fišmeister, případně i hrůzný surrealista Pavel Řezníček, který obrací významy tak, aby jejich krvavé orgánové soustavy byly vně!
Těch jmen jsou desítky a samé napínavé věci... Skvostní bolavci Orten a Wolker, na duši sahající František Hrubín a Zbyněk Havlíček, ducha stimulující Holan! A už to chrlím: Karel Hlaváček, Josef Šimánek, Jan Skácel, Ivan Diviš, Karel Šiktanc, Jan Křesadlo, Jaromír Typlt... a další a další! Skoky mezi epochami jsou věru vyčerpávající a já již nemohu dále.
Každopádně tvrdím, že milovník epické prózy by si jen s českou produkcí nevystačil, ale ten, jenž vysává morek lyriky, se na nějaký kosmopolitismus může klidně vybzdít. Ne, že by to nebyla v mnoha případech škoda, leč na úbytě kvůli tom nesejde. Milá poezie česká, jak jsi výživná!
19. století neskončilo, 19. století trvá! Pryč se zrádci národa a odrodilci! Na Rukopisy nám nikdo šahat nebude! Dejte hlas tomu, či onomu, ale alespoň u toho, prosím, přemýšlejte a nenechte se ovládat demagogií a hurá-nacionalismem. Tyhle věci totiž časem vedou k pogromům a tak. Trochu mi to připomíná hon na TGM, když se vyjádřil k hilsneriádě.
Vytahování zesnulých velikánů z hrobu (Masaryk, Smoljak) myslím spadá po trestný čin nekromancie. Zvýšená sazba hrozí, jestliže se těmto nešťastníkům podstrkují názory, které by nevyřkli.
Stejně by mě zajímalo, jak poznat "pravého Čecha". Podle etnicity? Podobně jako u okolních národů jsou naše geny slovansko-germánsko-keltským konglomerátem. Snad podle rodu? Když se začnete hrabat v matrikách, najdete u sebe Němce, Poláky, Židy, cikány a další, ještě hrůznější a podivnější pronárody. Nebo snad na základě jazyka? Nevím - nemálo těch, kdož se ohánějí touto představou, má češtinu na úrovni čerstvého turkotatarského imigranta. Ba dokonce bych si troufl tvrdit, že většina Čechů česky neumí. Smiřme se s tím, že myšlenka čisté české rasy a světovládného pančechismu je prostě neudržitelná.
Britské listy jsou neutrální asi jako Pol Pot. Pokud chcete levicový tisk, doporučuji Haló noviny, tam alespoň občas omylem napíšou pravdu.
K prezidentům: myslím, že ať bude zvolen ten, nebo onen, čeká nás zábavných pět let (a toto tvrzení není zdobeno mým typickým sarkasmem!). Vadí mi nesmyslná polarizace, která zanechá půlku národa v "blbé náladě". Lepším kandidátem je ale, myslím si, přece jen pan Karel Schwarzenberg, přestože si dokážu představit, že proti většina jiných kandidátů z prvního kola bych podpořil právě pana Zemana. Tento přední český bonmotiérista je sice inteligentní a sečtělý, ale pro jeho podpůrce to neplatí úplně stoprocentně a hnojištní způsob volebního potýkání žel zavedl právě on. Kádrování a hra na nacionalistickou strunu jsou něčím, co mi způsobuje žaludeční obtíže - ovšem věřím, že pokud bude Zeman zvolen, uklidní se a bude už jen mile jízlivý žoviální tatíček.
A když jsme na knižní databázi, stálo by asi připomenout tato slova pana Zemana: "Současně jsem zásadní nepřítel toho, aby knihy a tiskoviny byly ve snížené sazbě DPH. Je to dané nejen mým známým postojem k novinářům, ale i proto, že padesát procent titulů je naprostý škvár."
I tento názor může být jazýčkem na vahách. Jak zdanění knih vidí pan Schwarzenberg, to se mi žel dohledat nepodařilo, v TOP09 se názor na tuto otázku, jak se zdá, různí.
Různé seznamy, listiny, výčty, žebříčky, rejstříky, indexy a kánony jsou mou velkou vášní. Při zběžném prolétnutí jsem napočítal 113 přečtených, ale pravděpodobně jsem některé trochu divné kusy přehlédl.
Každopádně mi to připadá věru nezdařilé, na to, jak ambiciózní a polnicemi ohlašovaný počin to byl. Opravdu vzniklo v posledních deseti letech více neopomenutelného čtiva než v 18. století a dřív? Dvacáté století zabírá tři čtvrtiny celého seznamu, pěkné. Jistá příchylnost k anglosaským literaturám je vzhledem k místu vzniku asi očekávatelná, ovšem existuje rozdíl mezi příchylností a opičí láskou, jak vám s radostí potvrdí každý náhodný kolemjdoucí makak. A dále: píše se o knihách, ale ve skutečnosti jsou to jenom romány, pročež vypadává mnoho zářných skvostů. To by bylo ještě odpustitelné, ale co tam v takovém případě dělají Borgesovy povídky, Ovidiovy Proměny nebo Šeherezáda? Když už si stanovím pravidlo, mám se ho držet, stejně jako madla v tramvaji, jinak to může skončit pádem na ústa (což se zde i stalo, ecce!). Proč ne třeba Homér, když už udělujeme výjimky? Zdá se, že někteří jsou si rovnější i v literatuře.
Dalo by se tepat i dál, ale tuto činnost raději přenechám výlučně srdečním svalům. Doporučuji spíše Bloomův seznam, byť ani ten samozřejmě není dokonalý (tvrdí se, že jej stvořil při obědě, když ho nakladatel uháněl, že napsal knížku o kánonu a vlastní seznam vhodných děl nedodal):
http://sonic.net/~rteeter/grtbloom.html
R. Scott Bakker - trilogie Princ ničeho (První přichází tma, Válečný prorok, Tisícerá myšlenka).
Něco mezi Martinem a Tolkienem, "křížové" výpravy, spousta temnoty, sexu a silných charakterů. Taky občasné hravé nakousávání filosofie, kterou autor studoval. Doporučuji dočíst k Achamianovi, nenechat se odradit začátkem - ten může působit náročně, ale zbytek knihy už tak hutný není (až na některé pasáže).
Osobně jsem zvolil systém, který popisuje Borges v povídce Babylónská knihovna. Je nesmírně praktický, úhledný a esteticky hodnotný. Vždy najdu, co potřebuji.
Bezdomovci, punk, vzpomínky, Svatý grál, Beskydy.
Docela by mi to sedělo na nějaký underground!
Samozřejmě jsem žertoval. Přesto se musím krysy ještě jednou zastat: infantilních malůvek jsem viděl za život tolik, že by vidle nestačily k jejich přebírání, zatímco hranatou krysu jenom jednu. Z toho plyne, že krysa je originálnější. Ať žije krysa!
Bauerovy obálky a Černočernou tmu bych z hlediska "kýčovitosti" hodnotil zhruba nastejno, s tím, že Tma je profesionálnější a řemeslně lépe udělaná, takže tam to bije do očí víc. Ale samozřejmě to je dost subjektivní. Na mě prostě malůvky á la devadesátá býka působí jako červený hadr na vola. Psychická deformace. Kdo ji nemá, bude to vidět jinak.
S chválou Nadaného žáka se můžu ztotožnit.
Jak tak koukám, zvedla se proti kryse přímo zpěněná vlna mediální hysterie. Mně osobně se ovšem líbí rozhodně víc než například výše zmiňovaný Bauer. Má v sobě jakési zvláštní kouzlo. Ten hlodavec je dada!