Victor Hugo citáty

francouzská, 1802 - 1885

Citáty (90)

"Cudzoložstvo je všetečná túžba po rozkoši, ktorá patrí inému." (Chrám Matky Božej v Paríži, s. 417)


"Toto zabije ono. Kniha zabije budovu. (Chrám Matky Boží v Paříži)"


"Viacej je hodná filozofia a nezávislosť v handrách. Som radšej mušou hlavou ako chvostom leva." (Chrám Matky Božej v Paríži, s. 352)


„Čas je stín, do něhož jsme řetězy zatahováni.“


„Dej ránu první a vyhraješ...“


„Jen výjimeční lidé stávají se svatými, ale spravedliví mají být lidé všichni."


„Když se o někom říká: jeho politické myšlení se za čtyřicet let nezměnilo - je to špatná chvála. Znamená to, že pro něho neexistovala ani každodenní zkušenost, ani přemýšlení.“


„Láska se podobá stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce.“


„Napsat báseň je buď docela snadné nebo zhola nemožné.“


„Poklona je něco jako polibek přes závoj.“


„Popularita - to je sláva v drobných mincích.“


„Slovo má lehkost větru a sílu hromů.“


„Ústa ženina již zahojila mnoho ran.“


„Věda říká první slovo o všem, ale poslední o ničem.“


„Víra je prospěšná. Věděl to a zoufalému muži ukazoval hvězdy.“


„Vláda, která zapomněla na své syny a dcery, je vláda cynická.“


„Zemřít je snadnější než žít!“


„Znát sám sebe ve štěstí, to není snadné.“


„Žádný meč nemá jen jedno ostří, každý má dvě: kdo jedním zraňuje, druhým raní sám sebe.“


„Žena je hádankou a dítě rozluštěním.“


„Ženy jsou jako ta korouhvička na věži svatého Floriána.“


Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.“


Buď jako ptáček, co na větev se snese, i když je tuze tenká a snad ho neunese; však i kdyby se zlomila, ten ptáček dál si zpívá, neboť dobře ví, že ponesou ho křídla.


Budoucnost má mnoho přívlastků. Slabým je nedosažitelná, bojácným neznámá. Pro statečné je nadějná.“


Buďtež proklety křižovatky! Sám ďábel je stvořil k obrazu svých vidlí. (Chrám matky boží v Paříži)


Bůh stvořil jen vodu. Člověk stvořil víno.


Byl to mrzák kulhavý a jednoruký zároveň, a to tak jednoruký a kulhavý, že mu složitá soustava berel a dřevěných noh, jež ho popírala, dodávala vzhled kráčejícího zednického lešení. (Chrám matky boží v Paříži)


Býti příliš v obraně svědčí o tajném přání, aby bylo útočeno.


Co je polibek? Olíznutí plamene.“


Co je to přátelství? ... to je jako být si bratrem a sestrou; dvě duše, které se dotýkají, ale nesplynuly, dva prsty na jedné ruce. ... a láska? ... to je jako dvě bytosti, které jsou jedinou bytostí. Muž a žena, kteří splynuli v anděla. To je nebe. (Chrám Matky Boží v Paříži)