Tomáš Halík citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1948

Citáty (40)

„"Když se ve čtyři hodiny ráno probudím a uvědomuju si, jaké úkoly všechny úkoly mne ten čekají a jak to všechno mám zvládnout, tak si vždycky řeknu: udělám prostě, co můžu. Ne míň, ne víc. A stejně tak, když ke mně nějaký člověk přijde, snažím se odhadnout, na co má. Je třeba ho nějak povzbudit, ukázat mu pochopení."“

„"Začínám věřit v okamžiku, kdy přestanu čekat na důkazy zvnějšku, ale sám sobě i druhým – právě se vší zátěží svých otázek a pochybností, s vědomím, že ani já nejsem jednoznačně „kladný hrdina“ a ani mé svědectví nemůže nikoho k víře přinutit a zbavit ho odpovědnosti za vlastní volbu – se podobným poukazem stávám..." (Divadlo pro anděly)“

„Ano, věřit v Boha, kterého nevidíme, znamená také přinejmenším doufat, že je i tam, kde ho nevidíme, a často i tam, kde jsme skálopevně přesvědčeni, že není a být nemůže. (Vzdáleným nablízku)“

„Blízkost andělům, to je něco, na co se můžeme těšit za branou smrti, ale na co si nesmíme pošetile hrát na pozemském bojišti.“

„Člověk je nevyléčitelně náboženský. A tam, kde se člověk odpoutá od tradiční náboženské kultury, nastupují do uvolněného prostoru náhražky. Buď jde o nové náboženské směry, často provázené sektářskou mentalitou, nebo nějaké světské jevy - jako třeba sport, politiky či média - začnou hrát jakousi pseudonáboženskou roli. Na těch reality show je to vidět.“

„Člověk se nemusí bát žádné krize; měl by se obávat jen toho, aby ho v krizi neoslepilo zoufalství, ztráta naděje.“

„Demokracie není pouze politický systém, stojí nejen na existenci ryze politických struktur, nýbrž také na jisté kultuře komunikace, kvalitě vztahů mezi lidmi a lidskými skupinami; může přežít jen v určité "morální hemisféře" sdílených základních etických hodnot.“

„Dnešní vědecký výzkum v mnoha oborech už dávno nemá ctižádost ani svobodu naplňovat touhu lidského ducha po poznání pravdy, nýbrž poslušně plní zadání diktovaná ekonomickými, případně politickými zájmy svých mecenášů. Zisk se stal pravdou vědy.“

„Hra na minulost – vlastní minulost anebo minulost církve – onu minulost nepřivolá ani nevzkřísí její zdánlivě neotřesitelné jistoty, rozčeří jen bahno iluzí a zplodí tragikomické karikatury. A i kdyby se podařilo tuto minulost přivolat zpátky, přinesla by jen šokující zklamání: ani ta dřívější staletí nebyla totiž prosta napětí, to jen naše romantické snění mnohé stíny, konflikty a problémy minulosti zcenzurovalo a vytvořilo fikci ‚zlatého věku víry‘. Pravděpodobně žádný ‚zlatý věk víry‘ nikdy nebyl – každý den, každá doba, každá kultura má své vlastní starosti, problémy a stíny. (Vzdáleným nablízku)“

„Jak vzniká blízkost? Tato otázka je jen jinou variantou té, kterou farizeové pokládali Ježíšovi: Kdo je můj bližní? Odpověď je táž: Ty se učiň bližním!“

„Je to klasický humbuk českých médií, která si ve věci náboženství pletou kardinála s kardiakem a jehovisty s jezuity.“

„Je třeba se ptát po hloubce, zajíždět na hlubinu. Je tu jen tento svět - ale je tu (před námi, okolo nás i v nás) i se svou hloubkou, se svou mnohoznačností, se svými paradoxy. Je otevřen mnoha způsobům interpretace a našeho života v něm: buď můžeme hledat jeho hloubku, nebo zůstat na povrchu.“

„Ježíš odsouvá mnohé, co druzí běžně chápali jako nepohnutelný střed, úplně stranou - je to zvláště patrné v jeho vztahu k rituálním předpisům Zákona. A do centra staví jedinou hodnotu, kterou nikdy nerelativizuje, jedinou, kterou chápe jako absolutní, - lásku. A do tohoto centra zve všechny "lidi na okraji".“

„Kdykoliv pustím rukopis definitivně z rukou, zmocní se mě trýznivý pocit, že jsem k tématu ještě mnohé nedopověděl. Němci tomu říkají Treppenweisheit, "schodištní moudroust" - myšlenky, které tě napadají až dodatečně, když už se vracíš po schodech zpátky domů."“

„Když pozoruji některé katolíky, jak by rádi zdisciplinovali pluralitu církve podle své, často velmi svérázné koncepce katolicismu, je mi smutno, že si tito ‚horlivci pro Hospodinův dům‘ vůbec neuvědomují, že jsou vlastně nebezpečnými atentátníky, ohrožujícími jednu z nejvitálnějších funkcí církve, její katolicitu – všeobecnost, která by ostatně měla být ideálem všech křesťanských církví, modlících se Apoštolské vyznání víry. (Vzdáleným nablízku)“

„Končí novověká podoba náboženství; nekončí však víra, naděje a láska.“

„Krize nejsou signálem k rezignaci, dokonce ani ne k pasivnímu "přetrpění", nýbrž výzvou k tvořivé reakci, nabídkou sestoupit hlouběji.“

„Náboženství se v procesu globalizace stává nejvýznamnějším výrazem skupinových identit, některé osobnosti náboženských vůdců se stávají nejsledovanějšími a nejrespektovanějšími osobnostmi mezinárodní scény.“

„Naše otevřenost vůči druhým je naší otevřeností vůči Bohu, protože Bůh se skrze Krista solidarizuje s jinými, - a naše otevřenost vůči Bohu a bližním je Boží otevřeností vůči nám a světu, protože Bůh skrze Krista (skrze Tajemství Vtělení) solidarizuje s námi a chce být přítomen ve světě skrze naše svědectví lásky. (Vzdáleným nablízku)“

„Není-li naše řeč jen prázdným tlacháním, bezduchou produkcí frází, pak už sama je činem, jenž může způsobit mnoho dobrého i zlého.“

„Nepřátele přestaneme mít v okamžiku, kdy odmítneme se ke komunikoliv nepřátelsky chovat, jako nepřítele ho vnímat, vstoupit do nepřátelskkého vztahu. Nepřátelství (podobně jako přátelství) je vzájemný vztah. Nenastane-li tento vztah - a ten nenastane, pokud já na něj nepřistoupím -, nepřátelství a nepřítel přestává "objektivně existovat". Mohou přetrvávat na té či oné straně negativní pocity, nepřátelské pocity však ještě nejsou nepřátelstvím. Pocity jsou jako hejna komárů, které nezaženeme svým chtěním. Zacházení s vlastními pocity je má "soukromá věc", kdežto přátelství a nepřátelství z povahy věci ryze privátní a jednostrannou záležitostí není.“

„Občas s nadsázkou říkám, že startem globalizace byla Ježíšova věta "Jděte do celého světa a učte všechny národy."“

„Občasné zjištění, že člověk přijde nezávisle na něco, co někdo moudrý vymyslel před ním, poskytuje dokonale paradoxní směs uspokojení a frustrace, hrdosti a pokoření zároveň.“

„Odvaž se milovat skutečnost ne takovou, jakou ji chceš mít a vidět, nýbrž takovou, jaká je.“

„Podle Tomáše Akvinského víra je dar milosti, která se vlévá do lidského rozumu a umožňuje překročit jeho přirozenou kapacitu, umožňuje mu určitým omezeným způsobem participovat na dokonalém poznání, jímž Bůh poznává sám sebe. (Vzdáleným nablízku)“

„Pochopil jsem, že ‚setkání s Bohem‘, konverze, věřící přikývnutí tomu, jak se Bůh zjevuje a církev toto zjevení předkládá, není koncem cesty. Víra je ‚následování‘, má povahu v tomto světě nikdy nekončící cesty. Opravdové náboženské hledání v našem životě zde na zemi nemůže nikdy skončit tak, jako končí úspěšné hledání nějakého předmětu, totiž jeho nalezením a vlastněním; nesměřuje totiž k žádnému předmětnému cíli, nýbrž k srdci Tajemství, které je nevyčerpatelné, které nemá dno. (Vzdáleným nablízku)“

„Rada, která mi pomohla: do čtyřiceti se drž se starými, od čtyřicítky s mladými.“

„Stanoviska katolické církve k nejzávažnějším etickým otázkám naší doby jsou neopominutelným hlasem v celosvětových diskusích.“

„Tak jako svoboda a řád patří nutně k sobě, tak k sobě patří křesťanská víra a ‚dědictví osvícenství‘, sekulární humanismus a kritický racionalismus – právě na jejich kompatibilitě stojí kultura Západu. Jsou to bratři, kteří se musí právě ve své odlišnosti vzájemně doplňovat a korigovat. Víra bez kritických otázek by se změnila v nudnou a neživotnou ideologii, infantilní bigotnost nebo ve fundamentalismus a nebezpečný fanatismus. Avšak sama racionalita bez spirituálních a etických impulzů, vycházejících ze světa víry, by byla podobně jednostranná a nebezpečná, mohla by vyústit v cynický pragmatismus či zahořklou skepsi. (Vzdáleným nablízku)“

„Ti, kteří dokážou i v nestabilní společnosti založit rodinu, zachovat manželskou věrnost, zplodit a dobře vychovat děti a postarat se o staré rodiče, asi opravdu mohou být na co hrdí.“