Marek Vácha citáty

Marek Orko Vácha · pseudonym

česká, 1966

Citáty (28)

...Tomáš Akvinský by řekl, že Bůh je neprostorový, nečasový a neměřitelný. Ano, Bůh "je", ale jinak, než je člověk. Jurij Gagarin po svém návratu z kosmu prohlásil, že Bůh není, protože ho ve vesmíru neviděl. Gagarin zřejmě nestudoval Tomáše Akvinského. (Tančící skály)


Ano, žehnám i těm, kteří jsou nejrůznějším způsobem poznamenáni výchovou, kteří z lásky nechtějí své rodiče zranit a zarmoutit a kteří dodnes poslouchají maminku na slovo a nechají ji, aby jim podle svého nejlepšího svědomí vybrala všechny dívky nebo je naopak od všech jejich nadějných vztahů beznadějně a nemilosrdně odřízla. Všichni jsme produkty své výchovy a mnozí se teprve dlouho po odstěhování a osamostatnění od vlivu rodičů probouzíme k životu, pokud tedy máme to štěstí, abychom se kdy od vlivu rodičů odpoutali. Neumělcům života


Čas jako sochařská hlína, kterou můžete nechat ležet pod stolem. Nebo z ní udělat sochu.


Čas promarněný, čas nepromarněný, čas je sochař a naše tvář je hustě popsaným deníkem. ( Nevyžádané rady mládeži)


Český katolicismus je zásadovější, ostřejší, vyhrocenější, připraven se bít za svou věc a zemřít mučednickou smrtí s praporem v ruce. Moravský katolík je připraven též zemřít mučednickou smrtí, ale nedělá kolem toho tolik povyku a nezve k této příležitosti kameramany.


Dlouhé trasy se běží hlavou, svaly nejsou k ničemu. (Neumělcům života)


Hlavní poselství prozradím už teď: Ničeho se neboj, a určitě ne života. Zvládneš to, neboj se, že nezvládneš, zvládneš, život, školu, bydlení, rodinu i práci a v mezičase ještě musíš zachránit svět. ( Nevyžádané rady mládeži)


Hřích je především to, že nevyužiji všechny možnosti, které do mě byly vloženy, že černé perly mého nitra nechám v truhlici duše, že je nikdo nikdy neuvidí, že semena nikdy nevyrostou, poupata nevykvetou, možnosti se nenaplní. Tohle je hřích, že nechám ležet všechno dobro ve mně!


Hřích není to, když se zapomenu pomodlit před jídlem, hřích je to, když se před jídlem na chvíli, na vteřinku nezastavím, neotevřu oči a nepoděkuji za nádheru života, za přátelství, za vzduch, za vodu a za jídlo, které podobně jako ptáci v povětří dostávám, za křišťálově čisté dny života.


Jsem velkým přítelem učení se básniček nazpaměť a biflování únavných telefonních seznamů. Jenom tak se totiž v hlavě mohou nečekané věci spojit ve správnou chvíli a člověk vymyslí něco nového. Představa, že není třeba se tolik učit, neboť vše je na internetu, je iluze líných.


Když se v Praze zjeví Panna Maria, tak všichni intelektuálové říkají: Jak je to možné?, a na Moravě říkají: Co chtěla?


Ke zpovědi chodíme léta se stále stejnými hříchy a rok za rokem pokulháváme stále za svým ideálem, jak vyčerpaný maratonec, který ať dělá, co dělá, pořád se nemůže dotáhnout na vedoucího závodníka. Modlitba argentinských nocí


Máme někdy dojem, že když nejednáme podle své přirozenosti a musíme se do věci nutit vůlí, je někde něco špatně. Vyčítáme si pak, že nežijeme v harmonii se sebou samým, velmi často své modlitby naprázdno odříkáme a pak jdeme spát, s otázkou, zda to vše má smysl. A právě že má. Jsem velkým přítelem oddrmolených modliteb a bezmyšlenkově prožitých mší svatých a velmi si vážím všech modliteb, do kterých se člověk musí nutit.


Máš na život jen jeden pokus, můžeš zvolit jen jednu cestu, jsi odpovědný za každou vteřinu. (Nevyžádané rady mládeži)


Narodili jste se ke svobodě. Tak laskavě buďte svobodní. ( Nevyžádané rady mládeži)


Navzdory kráse a akčnosti těch sebědomých, jsem byl ale vždy na straně těch, kterým to v životě moc nesluší, na straně nepraktických introvertů, na straně chlapců, kterým moc nešel život a ve škole byli z tohoto předmětu na propadnutí. Vždycky jsem spíš fandil dívkám, které se obvykle moc neuměly obléknout a byly si toho trapně vědomy. Byl jsem spíš na straně bojácných typů, kterým se nikdy nedařily vztahy a těžko se seznamovaly. Mám rád především ty, co neumějí život. Žehnám všem nesebevědomým, co mají plno dobré vůle a lásky, kterou touží dát, co jsou citliví a se kterými se život zpravidla nemazlí. Žehnám úzkostným typům, kteří se nejsou s to prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná. Mám moc rád nehezká děvčata a introvertní chlapce, protože v nich vidím diamanty nerozkvetlých květů. Neumělcům života


Nejde možná ani tak o to, abychom se zbavili svých hříchů, ale abychom následovali Krista, a to jsou dvě dosti rozdílné věci.


Nejsme pozváni k projížďce po rybníku s náhradními pádly, opravdu ne a jsem si tím jist, jsme pozváni se štíhlou plachetnicí daleko na oceán. Nevyžádané rady mládeži


Pozemské tu už není, nebeské tu ještě není. Z jedné strany už smyslový hluk odezněl, z druhé ještě píseň nepřišla; zůstává jen strašné ticho. /Tančící skály, Kohelet/


Raději se zmýlit vlastním srdcem, než poslouchat cizí rozum. ( Nevyžádané rady mládeži)


Ta jediná chvíle, kdy je třeba začít žit, je tato, žádná jiná není. (Nevyžádané rady mládeži)


Tak jako máme fast food, zkoušíme i fast religion, co nejsilnější duchovní zážitek s co nejmenším úsilím…


Těžko, přetěžko je být na Zemi ateistou.


Věřím, že láska je pro Boha tak důležitá věc, že kvůli dvěma lidem může stvořit celý vesmír s galaxiemi a kvasary a hvězdokupami, a že když láska nás lidí pomine, tak že jej může srolovat jako plány, pozhasínat hvězdy a jít domů, neboť důvodem stvoření je láska.


Věřím, že život s Bohem je především jiskřivá radost. Je to můj život, život, který mám jako možnost, kterou jsem dostal. Čas, který mám do smrti, je svěřený majetek, možnost. (…) Přiznávám, že nevěřím moc na žádnou speciální Boží vůli na každý den, že Bůh není ten přísný otec, který by mi takzvaně pro mé dobro nařizoval každý krok. Věřím v Boha a věřím, že Bůh věří ve mně. Věřím, že určité dobré projekty, které když neuděláme my, nebudou udělány vůbec. (…) Věřím, že mě Bůh nestvořil jako automat, který se má pořád ptát, věřím, že nikde v nebi neexistuje na A0 papíru narýsovaný červeným perem klikatý nárys pro můj život, od věků určený, nýbrž že máme spolu, já a Bůh, budovat svět, že stvořitelskou jiskru přenesl Bůh i na mě, že oba jsme Tvůrci, že já i Bůh musíme napnout síly, aby byl svět zbudován, že jsem obrazem Božím právě pro tuto vlastnost. Že neexistuje speciální boží projekt pro každou minutu mého života, nýbrž že my dva tvoříme svět, že jsem starším synem z podobenství a že i mně Bůh říká „všechno, co je moje, je i Tvoje“ a že to mám vzít vážně.


Vlastností zla je, že se samo přifukuje a zdá se větší, než ve skutečnosti je. (Nevyžádané rady mládeži)


Žehnám váhavým a nechápavým, zmatkařům a antihrdinům života, kteří jsou příliš nejistí na to, aby řekli správné slovo ve správnou chvíli, a pak si to dlouze vyčítají. Kteří jsou měsíce a roky hluboce zamilováni, jen se to nikdy neodváží ani naznačit, natož pak říct, neboť se domnívají, že stejně nemají šanci. Kteří byli vychováni zároveň do lásky a citlivosti a zároveň do velkého strachu z hříchu a z porušení různých náboženských pravidel. Nechci říct, že je to tak všechno správně a že bychom na sobě všichni neměli pracovat, ale v tuto chvíli nic nežádám, žehnám a přijímám věci a povahy tak, jak jsou.


Život přede mnou leží jako široká pláň a jedna cesta znamená vzdát se všech ostatních cest. Pokud se ptám na Boží vůli, Bůh, podle mé zkušenosti, vždycky mlčí a nechá mě, abych na svých rozhodnutích vyrostl.