Lucy Foley citáty

britská, 1986

Citáty (7)

Já jsem odjakživa věřila, že má-li se člověk stát opravdovým umělcem, a tudíž jediným, jakým má smysl být, pak musí absolutně věřit ve vlastní nadání. Naděje nestačí. Nemůžeš se chovat jako kluk, pro něhož je umění vedlejším zájmem, a vytvářet dílo nejvyšší úrovně.


Je to žena hrdá na svou osamělost, čerpá z ní sílu a vážnost.


Když jsi vyšla z vody... Takovou krásu jsem nikdy neviděl... Ale zároveň mi působila bolest, protože jsem věděl, že ať se snažím jakkoliv, nikdy tě pořádně nezachytím takovou, jaká jsi.


Můj život v mnoha ohledech tak trochu připomínal knihu ztrát a nálezů. A možná jsou takové všechny životy. Ztratila lásku. Našla nezávislost. Ztratila dceru. Našla vnučku.


Nic nezůstává v klidu: ani vzduch, ani písek, ani jediná nenasytně prodlužovaná chvíle milenců. Život je pohyb a divoké dění.


Uvědomuje si jen zvláštní potěšení, že je milenkou vlastního osudu...


V jiném životě by bylo možná všechno jinak. Nebo kdybych byla jiným člověkem. Jenže já jsem nebyla tím jiným člověkem, ale sama sebou.