Karel Čapek citáty

česká, 1890 - 1938

Citáty (88)

Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.


Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.


Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti.


Nejsme nehrdinský národ, ale máme jakousi náklonnost omlouvat se pokorně za to, že jsme si tu a tam dovolili být mužsky stateční.


Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat, a to bez klidu nejde. Největší milost pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.


Nevěř tomu, čemu nerozumíš, ale nezavrhuj, cos neprozkoumal.


Pesimista je ten člověk, který, když jej postavíte před dva problémy, vybere si oba.


Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.


Pravda je víc než moc, proto je trvalá.


Pravdu musíš zažít jako cit, dříve než se ti stane slovem. Musíš se v ní octnout jako v prostoru, který nikam nevede, ale otvírá se na všechny strany; neboť tvé přemýšlení je jenom cesta jedním směrem, jako chodba mezi stěnami. Tvé myšlení jde jenom kupředu po některé z mnohých cest; ale jediná pravda nikam nejde a nemá nikam zamířeno, nýbrž stojí jako rozloha.“ Boží muka


Pro biologické lidské celky, jako je rasa, národ nebo třída, je jediná cesta k homogenní a neporušené blaženosti: udělat místo pro sebe a vyhubit ty druhé. A to je právě to, co lidský rod opomenul včas vykonat. Dnes už je na to pozdě. Pořídili jsme příliš mnoho doktrín a závazků, kterými chráníme "ty druhé", místo abychom se jich zbavili; vymysleli jsme mravní řád, lidská práva, smlouvy, zákony, rovnost, humanitu a kdeco; vytvořili jsme fikci lidstva, které zahrnuje nás i "ty druhé" v jakési pomyslné vyšší jednotě. Jaký osudný omyl! (...) Byla to velkodušná hloupost. Byl to svým způsobem jediný úctyhodný pokus člověka vystoupit nad sebe sama.


Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.


Radost z květin za oknem... Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.


Svět bude zlej, pokud nezačnou lidi věřit v lidi.


Šikovní lidé vnášejí do našeho světa hrdinnou představu neomezených možností. Vrtáci však přinášejí a udržují celou epickou a přímo pohádkovou představu neomezených potíží, příhod, překážek a odporů.


Šťastní dospělí, kteří si hrají. Obyčejný život


Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.


To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny.


Trpím životem? Jak bych netrpěl. Miluji život? Jak bych ho nemiloval. Je v tom tedy rozpor? Ne, je v tom život sám.


Udělej kameny lidmi, a ukamenují nás!


V kolika věcech se díváme, kam vlaje kouř, místo abychom se dívali, odkud vítr vane.


Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.


Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.


Vcelku a zhruba lze říci, že jsou jen dva druhy výpravné literatury: je literatura, kde věci berou špatný konec, – a všechno ostatní jsou vlastně pohádky; což ovšem neznamená, že by byly méně pravdivé a skutečné než ono dušezpytné, realistické nebo jinak trýznivé písemnictví.


Věci nejsou sporné, sporná jsou jenom naše stanoviska k nim; bylo by méně rozporů mezi námi, kdyby v našem poměru k věcem bylo méně stanovisek a více znalostí. Místo pro Jonathana!


Víte, čím větší věci někdo věří, tím vzteklejc pohrdá těma, co v ně nevěří. A přece největší víra by byla věřit v lidi. Továrna na Absolutno


Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.


Život je nemoc a smrt začíná už narozením.