Karel Čapek citáty

česká, 1890 - 1938

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (88)

„...ale od té doby je ve mě taková úcta, všechno mě připadá důležitější ...každá maličkost i každý člověk, víte? Všechno má svou ohromnou cenu. Když se dívám na západ slunce, říkám si, že to stojí za tu nesmírnou bolest. Anebo lidi, jejich práce, jejich obyčejný život..Všechno má cenu bolesti. A já vím, že je to strašná a nevýslovná cena - a já věřím, že není žádné zlo ani žádný trest, je jenom bolest, která slouží k tomu, aby...aby život měl tu velkou cenu...“ — Povídky z jedné a druhé kapsy

„„Kritizovat - to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.““

„A já vám něco povím: To, čemu říkáme náš život, to není všecko, co jsme prožili; to je jen výběr. Toho, co prožíváme, je příliš mnoho, víc, než nač stačí náš rozum. Proto si jen vybíráme to a ono, co se nám hodí, a jaksi z toho upleteme takový zjednodušený děj; a tomu výrobku říkáme náš život. Ale co odpadků přitom necháváme, co divných a strašných věcí pomíjíme, kristepane, kdyby to si člověk uvědomil! Ale my můžeme žít jen jeden jednoduchý život. Bylo by nad naši sílu prožít víc. Neměli bychom sílu nést život, kdybychom nepoztráceli cestou většinu života. - Muž, který nemohl spát“

„Alelidé, to je takový zvláštní druh lidí, kteří ke všemu, s čím se setkají, mají nějaké “ale”, nějakou svou výhradu. Jejich řeč není “ano ano” ani „ne ne“, nýbrž „ano, ale“, nebo „ne, ale“. Kdybyste jim řekli, že dvakrát dvě jsou čtyři, odpovědí vám na to pohotově a s jakousi převahou: „Ano, ale dvakrát tři, pane, je šest.“ Načež od vás odejdou s uspokojením, že se nedali a že to vaše tvrzení uvedli, jak se říká, na správnou míru. Kdybyste si oddychli, že už se chválabohu trochu dlouží den, namítnou něco na způsob: „Ano, ale tím se jistě hospodářská mizérie nezlepší.“ Kdybyste se z nějakých naléhavých důvodů pohoršili, že Petr je zloděj a huncút, odpovědí: „Ano, ale tamhle Capl není o mnoho lepší.“ A tak dále. Jak známo z mluvnice, „ale“ je spojka odporovací. Alelidé nic nevyvracejí ani nepopírají, nýbrž jenom odporují, kladou všemu jakýsi odpor; jsou to od nátury špatní vodiči, ve kterých se ztrácí sdělovaná energie. Nepopírají, že dvakrát dvě jsou čtyři; dají jenom najevo, že na tom tak mnoho nezáleží, že si tu čtyřku můžete dát za klobouk a že jsou na světě důležitější fakta, například to, že dvakrát tři je šest. Kdybyste před nimi vytáhli z vody tonoucí dítě, neřeknou vám, že jste to neměl dělat; spíš se vyjádří asi v ten smysl, že vaše jednání bylo sice správné, ale že na lodi Principessa Mafalda utonulo tři sta nebo kolik osob a ty že z vody nikdo nevytáhl. Můžete pomoci chudému, ale tím se ještě, holenku, nerozřeší sociální problém. Zkrátka nemůžete udělat nic, ani vyslovit nic, aby se na to nedalo pověsit nějaké „ale“. Od toho tu jsou alelidé; oni vždycky mají víc rozumu, vždycky si vzpomenou na něco, co není obsaženo a splněno v dané situaci, a co tedy lze káravě vytknout jako nedostatek, neúplnost a špatné řešení. Být alečlověkem má své výhody: 1.Vědomí intelektuální převahy, s níž opravujeme a „odkazujeme do náležitých mezí“ činy i poznatky svých bližních. 2.Příznivou možnost nic nedělat, nýbrž obírat se jenom zaujímáním svého stanoviska, vytyčit své výhrady, a tím jaksi uplatnit své já. 3.Konečně hluboké uspokojení z toho, že takto můžeme nejúspěšněji otravovat druhé lidi. Toto zásadní „ale“ je povětšině nemocí intelektuálskou. Prostý člověk má spíš co dělat s věcmi než se stanovisky k nim; nesnaží se odlišit své já od druhých nějakými výhradami nebo zdůrazňováním svého zvláštního hlediska. Proto to intelektuálové prohrávají, jakmile jde o věci obecné; pro samé výhrady přestávají být schopni prostého, rozhodného „ano“, nebo „ne“. Všechny pravdy, kterých by mohli potřebovat, jsou pro ně ověšeny samými „ale“, která je omezují. Proto se ve veřejném životě tak často ztrácejí pravdy a jsou nahrazovány něčím neskonale primitivnějším; totiž hesly. Alelidé prohrají všechno, čeho se dotknou; zůstane jim jenom jejich „ale“. Chraň nás Pánbůh od alelidí! “

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.“

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenom teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo měnil víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“

„Avšak je také jiný rozum, jenž neposuzuje, ale dívá se. (…) A já věřím, že vidění je veliká moudrost, a že je záslužnější mnohem víc vidět než soudit; ba věřím, že čím více kdo vidí, tím méně může soudit, a tím méně také touží po tom, aby byl soudcem.“ — Kritika slov

„Bláznovství je tragické a sluší se je chápat. Hloupost se nemá chápat, nýbrž vyvracet...“

„Bože, jak jednoduchý recept na šťastný život: To, co děláme, dělat z lásky k věci.“

„Buď požehnáno počasí, neboť je společnou věcí lidí, kteří si nemají co říci.“ — Povětroň

„Budiž poznamenáno, že každý děj je nevyhnutelně fantastický. Vždyť ani v životě bez notné fantazie nebo žádného děje; každé skutečné dobrodružství vniká nárazem fantazie na skutečnost. Některá lidé nedovedou říci slovo „fantazie“ než s přízvukem politování; nuže, tito lidé to mohou přivést až do šesté nebo i páté hodnostní třídy, ale nepřivedou to ani k jednomu jedinému dobrodružství.“

„Bůhví, čím to je; ale čím víc nějaké věci na světě je, tím je ta věc horší. Čím víc detektivek se píše a tiskne, tím jsou špatnější. Místo aby se vyvinuly svou vlastní tradicí k větší dokonalosti, jde to s nimi z kopce. Žijeme v době různého upadaní; jedna z těch dekadencí je úpadek detektivek…Před našimi zraky kloní se k zániku zase jeden druh populární literatury … končí se epocha detektivky. Jen kýč zůstává.“

„Byly mé lásky, mé zkušenosti, mé názory, kdeco bylo mé. Teprve později člověk vidí, že to všechno nebylo tak tuze jeho a jenom jeho, že to jsou věci obecné, kterými mu bylo projít, zatímco si myslel, že je objevuje.“ — Povětroň

„Celý člověk je v tom, co mu zbývá vykonat; všechno ostatní jsou zlomky a tříšť, kterou nelze obsáhnout jedním pohledem.“ — Povětroň

„Čas je největší síla života.“

„Člověče, žádní čerti nejsou. A kdyby byli, museli by vypadat jak Evropani.“ — Válka s Mloky

„Člověk by měl o všem vědět něco a o něčem všechno.“

„Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je Země.“

„Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.“

„Člověk se prý stal člověkem, když začal mluvit; ale jakmile začal mluvit, udělal druhého dne vtip: našel s úžasem, že se slovy možno si hrát. (...) Dávný člověk žasl nad kejklířstvím slov, jimiž je možno obracet vše naruby; toho překvapení se ovšem nezbavil ani nenasytil dodneška.“

„Člověk, který je majitelem několika sáhů půdy a něco na nich pěstuje, se opravdu stává tvorem jaksi konservativním, neboť je závislý na tisíciletých přírodních zákonech; dělej co dělej, žádná revoluce mu neurychlí dobu klíčení a nedá se kvést šeříku před květnem; tu tedy se člověk umoudří a podřídí se zákonům a zvyklostem.“ — Zahradníkův rok

„Demokracie slušné lidi omezuje a neslušným dává možnost svobodně projevit svou neurvalost.“

„Demokracie znamená, že jsme se zřekli zázraků a čarování; každý její krok dál se musí platit značnou námahou a trpělivostí. Nečekejme od ní, že nám na všecko odpoví nebo že má po ruce náplast na kteroukoliv naši bolest a svízel.“ — Místo pro Jonathana!

„Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.“

„Divné pak a silné jest umění vůbec.“ — Italské listy

„Divoké zvíře je zvíře, jež nedůvěřuje. Domestikace je prostě stav důvěry. (...) Kdybych nedůvěřoval lidem, s nimiž jedu v tramvaji, musel by se přitočit zády ke stěně a prskat, abych je zastrašil; místo toho visím pokojně na držadle a čtu noviny, nastavuje jim svá nekrytá záda.“ — Pudlenka

„Fantazie, to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohly být.“

„Historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru s nápisem Ejhle Člověk. Punktum.“

„Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst…“

„Humor je solí života. Kdo je dobře prosolený, dlouho vydrží.“