koupit eknihy

Karel Čapek

česká, 1890 - 1938koupit eknihy

Nahrávám...

Přidat citát

Citáty (80)

... historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec. Všecky myšlenky, lásky, plány, heroismy, všecky ty vzdušné věci se hodí leda k tomu, aby se tím dal člověk vycpat pro muzeum Vesmíru s nápisem Ejhle Člověk. Punktum.


...Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenom teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždy jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo měnil víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš jenom se ti vybarví. Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění.Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnější tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem jichž je a bude třeba.


Bláznovství je tragické a sluší se je chápat. Hloupost se nemá chápat, nýbrž vyvracet...


Bože, jak jednoduchý recept na šťastný život - to, co děláme, dělat z lásky k věci.


Buď požehnáno počasí, neboť je společnou věcí lidí, kteří si nemají co říci. (Povětroň)


Budiž poznamenáno, že každý děj je nevyhnutelně fantastický. Vždyť ani v životě bez notné fantazie nebo žádného děje; každé skutečné dobrodružství vniká nárazem fantazie na skutečnost. Některá lidé nedovedou říci slovo „fantazie“ než s přízvukem politování; nuže, tito lidé to mohou přivést až do šesté nebo i páté hodnostní třídy, ale nepřivedou to ani k jednomu jedinému dobrodružství.


Byly mé lásky, mé zkušenosti, mé názory, kdeco bylo mé. Teprve později člověk vidí, že to všechno nebylo tak tuze jeho a jenom jeho, že to jsou věci obecné, kterými mu bylo projít, zatímco si myslel, že je objevuje. (Povětroň)


Celý člověk je v tom, co mu zbývá vykonat; všechno ostatní jsou zlomky a tříšť, kterou nelze obsáhnout jedním pohledem. (Povětroň)


Což je civilizace něco jiného než schopnost používat věci, jež vymyslel někdo jiný?


Čas je největší síla života.


Člověče, žádní čerti nejsou. A kdyby byli, museli by vypadat jak Evropani.


Člověk by měl o všem vědět něco a o něčem všechno.


Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je země.


Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.


Člověk se prý stal člověkem, když začal mluvit; ale jakmile začal mluvit, udělal druhého dne vtip: našel s úžasem, že se slovy možno si hrát. (...) Dávný člověk žasl nad kejklířstvím slov, jimiž je možno obracet vše naruby; toho překvapení se ovšem nezbavil ani nenasytil dodneška.


Člověk se víc stydí za svou pitomost, než za své hříchy.


Člověk, který je majitelem několika sáhů půdy a něco na nich pěstuje, se opravdu stává tvorem jaksi konservativním, neboť je závislý na tisíciletých přírodních zákonech; dělej co dělej, žádná revoluce mu neurychlí dobu klíčení a nedá se kvést šeříku před květnem; tu tedy se člověk umoudří a podřídí se zákonům a zvyklostem. (Zahradníkův rok)


Člověk, který se bojí být směšný, nemůže být nikdy až do poslední nitky veselý.


Divné pak a silné jest umění vůbec. (Italské listy).


Fantazie, to není představovat si, co věci nejsou, ale udělat něco, co by mohly být.


Hladoví nechtějí vládnout, nýbrž jíst…


Hojnost je chaos, a chaos je cosi jako nepříčetnost nebo opilství.


Hovoríme láska, ale je to celý zástup citov, ani ich v tom húfe nemôžeme rozoznať


Humor je solí života. Kdo je dobře prosolený, dlouho vydrží.


Chceš-li to dotáhnout vysoko, neklaď otázky a nedávej najevo, jak jsi chytrý.


Jaja, takoví jsou dnes lidé. Jako dobytek. (Hordubal)


Je potřeba jisté lenosti k plnému ocenění života. Člověk, který tuze spěchá, dojde jistě k cíli, ale jen za tu cenu, že se nepodíval na tisíceré věci, které cestou minul.


Je to tak: čím horší neřád, tím víc se má k světu. (Zahradníkův rok)


Jednou jsem byl na ostrově a neměli tam mýdlo, tak jsem se umyl kokosovým mlékem.


Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.


Jistě, je třeba začít sebou samým – ale je také třeba u sebe neskončit.


Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.


Jsme dva. Dva na všechno – na lásku, na život, na boj i bolest a na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život i na smrt – dva.


Jsou lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka, ale takové osoby jsou zvláštní hříčkou přírody - tak jako leváci, svatí, vegetariáni a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však obyčejně vyživuje jistým víceméně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček.


Každej to myslí náramně dobře s lidstvem, ale s jedním každým člověkem, to ne. Tebe zabiju, ale lidstvo spasím.


Každý zázrak se musí vysvětlit - jinak je nesnesitelný.


Kdo myslí na sebe, ztrácí svět.


Kdyby soudcové všechno, ale naprosto všechno věděli, nemohli by také soudit; jen by všemu rozuměli, až by je z toho srdce bolelo.


Klasická literatura je ta literatura, od které už nečekáme, že nám bude povídat něco nového. Proto si ji tak vysoce vážíme, a proto ji také nečteme


Kniha je nejmocnější zbraní národa. Národ, který si váží knih, váží si zároveň své duchovní nezávislosti a neztratí ji, dokud bude mít svou literaturu.


Kritizovat - to je usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to udělal já, kdybych to dovedl.


Lidi mají nejdřív věřit v lidi, a to ostatní se už najde.


Lidstvo si občas dovolí propadnout pustotě nenávisti, jako by si na sebe muselo uplést bič, počítá vždycky jen s ranami, které rozdá, ale ne už s těmi, které utrží. Krátkozrakost vášní je, myslím, ztráta inteligence.


Lidstvo si zasluhuje spíše obdivu, ba lásky, nežli nadávek. Ale když nadávek, tak hodně upřímných a hlasitých.


Mají-li se volnost a láska vylučovat, volím volnost. Raději černá křídla než růžová pouta.


Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.


Milá paní, ono se moc málo krade z lásky; většinou to je pro peníze.


Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.


Muž snese ledacos těžkého, jenom ne pláč ženy, který sám zavinil.


Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.


Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.“ „Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.“ „Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.“


Najmocnejšou vodnou energiou na svete sú ženské slzy.


Národ sám potřebuje spíše lidí nežli jmen. (Kritika slov)


Nastala na světě neomezená hojnost všeho, čeho je lidem třeba. Všeho je však lidem třeba, jenom ne neomezené hojnosti.


Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milost pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.


Nevadí, že vůl je vůl. Horší je, dělá-li se z něho lev.


Nevěř tomu, čemu nerozumíš, ale nezavrhuj, cos neprozkoumal.


Otázka zní: Je a bylo kdy vůbec lidstvo schopno štěstí? Člověk jistě, jako každý živoucí tvor, ale lidstvo nikoli.Celé neštěstí člověka spočívá v tom, že byl nucen stát se lidstvem, nebo se jím stal příliš pozdě, kdy byl už nenapravitelně diferencován v národy, rasy, víry, stavy a třídy, v bohaté a chudé, ve vzdělané a nevzdělané, v panující a porobené.


Pesimista je ten člověk, který, když jej postavíte před dva problémy, vybere si oba.


Ponižuje nás nedůstojnost parlamentu, který i státní nezbytnosti vyřizuje stranickým handlem. Ponižuje nás parlamentní systém, v němž bez hrubé a honorované majority by potřeby státu nebyly uhájeny. Ponižuje a skličuje nás přízemnost politického jednání: co jde vysoko nad domácí zájmy stran, je politickým exponentům tak lhostejno jako chalupníkovi aviatika. Ponižuje nás samozřejmost, se kterou političtí machři přijímají fakt, že stát je odevzdán stranám k exploataci. Ponižuje nás osobní úroveň mnohých, z nichž strany učinily vladaře nad věcmi národa. Ponižuje nás forma i duch politiky, jež vládne pomocí nečistých kompromisů mezi bezohlednými zájmy.


Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.


Pravda je víc než moc, proto je trvalá.


Pro biologické lidské celky, jako je rasa, národ nebo třída, je jediná cesta k homogenní a neporušené blaženosti: udělat místo pro sebe a vyhubit ty druhé. A to je právě to, co lidský rod opomenul včas vykonat. Dnes už je na to pozdě. Pořídili jsme příliš mnoho doktrín a závazků, kterými chráníme "ty druhé", místo abychom se jich zbavili; vymysleli jsme mravní řád, lidská práva, smlouvy, zákony, rovnost, humanitu a kdeco; vytvořili jsme fikci lidstva, které zahrnuje nás i "ty druhé" v jakési pomyslné vyšší jednotě. Jaký osudný omyl! (...) Byla to velkodušná hloupost. Byl to svým způsobem jediný úctyhodný pokus člověka vystoupit nad sebe sama.


Program je možnost dělat pitomosti cílevědomě.


První požadavek společenské výchovy je umět zakrýt svou hloupost.


Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.


Radost z květin za oknem... Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.


Strach je nemoc špatného svědomí.


Šikovní lidé vnášejí do našeho světa hrdinnou představu neomezených možností. Vrtáci však přinášejí a udržují celou epickou a přímo pohádkovou představu neomezených potíží, příhod, překážek a odporů.


Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.


Tam, kde přestává být láska dobrodružstvím, stává se trápením.


To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny.


Trpím životem? Jak bych netrpěl. Miluji život? Jak bych ho nemiloval. Je v tom tedy rozpor? Ne, je v tom život sám.


V kolika věcech se díváme, kam vlaje kouř, místo abychom se dívali, odkud vítr vane.


Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.


Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.


Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba.


Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.


Ženy mají větší schopnost litovat hříchu, a tudíž i větší schopnost k hříchu samotnému.


Život je nemoc a smrt začíná už narozením.


Karel Čapek - knihy:

všechny knihy

Autor je 1 334x v oblíbených.