Julius Zeyer citáty

česká, 1841 - 1901

Citáty (29)

Budoucnost bude taková, jakou si ji sami uděláme.


Být dobrým člověkem je víc, než být velkým.


Cesta k velkým činům je plná trní a bodláčí.


Co je mužům čest a sláva, to je ženám krása a láska.


Co je všem skryté, to láska uhádne.


Ctnost ženy není hluboká jako moře, ale zloba její nemá konce jako svět.


Člověk čte tolik, že někdy už ani nerozezná vlastní myšlenky od těch, které v něm jen jako ohlas se ozývají. (Dům U tonoucí hvězdy)


Dav je vždycky slepý.


Dům bez knih je jako tělo bez duše.


Hrdinství jest prchati před nečistou silou.


Je někdy slovo jako mocný klíč, jenž otevírá zámky silné tak jako osud sám.


Jsou chvíle, kdy i věci pláčí.


Kdyby se na mě kdo ptal, co dělám, řekl bych, že “piju slunce“! (Věřte v mé přátelství, str. 33)


Kladl jsem si otázku, není-li lépe, neuslyšíte-li o mně už vůbec nic. A proč jsem se tak tázal? Proto, že tolik latentní trpkosti v tónu Vašeho dopisu, a že s pocitem trapným, s bolestí svírající mi srdce až křečovitě, vidím a si přiznat musím, že jsem vrhl stín na Váš život. Co je mi platné, že si výčitku žádnou činit nemohu, jedná se o Vás a ne o mne. Vzpomenu-li si, jak jste mluvila a myslila, když jsem do Paříže zavítal, jak ráda jste žila, jak jste byla čilá, celá svému umění odevzdána, a vidím-li teď před sebou Váš list, a čtu-li v něm, jak Vám vše lhostejné, jak béřete život v nenávist, tu zmocňuje se mne nevýslovný trud a smutek a chtěl bych, abych nikdy do Francie nebyl přišel. (Věřte v mé přátelství, str. 9)


Krása jest demonem zla, který vede do udolí běd a strastí - O věrném přátelství Amise a Amila


Láska je bezedná propast, kteráž snad v pekle ústí; proto zachvívá se, kdo na jejím pokraji se octnul - a přec vrháme se s do ní šílenou radostí!


Láska moje roste tím, že se stále dává, roste - ale tráví mě, jak plamen tráví olej v lampě.


Manželství je radostí na měsíc a starostí pro celý život.


Na světě jsou dvojí dobří lidé - mrtví a ti, kteří se doposud nenarodili.


Národ, který si netroufá snít o své samostatnosti, není hoden, aby žil.


Nenávist je lásce blíž než mrazivá lhostejnost.


Neřest je hnusná nejvíce v malých poměrech.


Okamžik, kdy člověk pánem svého osudu jest, nevyskýtá se nikdy dvakráte.


Pouhým stínem je celá věda, láska je věčným světlem.


Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!


Toužit po lásce ještě neznamená milovat.


Uč se objevovat a chápat štěstí, neboť přítomnost je vždy.


Uvidět svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.


Žena zkrocená miluje hloub než žena vzdechy získaná.