Jan Werich citáty

česká, 1905 - 1980

Citáty (142)

Neznat začátky her a domýšlet jejich konce zdá se mi větším dobrodružstvím, než třeba, že k cíli zbývá přesně tolik a tolik kilometrů.


Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí.


Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.


O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.


Odčinit nemůže nikdo nic. Mrtvého nevzbudíš, ztracená léta nevrátíš a probdělé noci strachu neobrátíš v sladký spánek bezstarostnosti.


Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém.


Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: „Klaune, proč ten kůň nezpívá?“ A klaun odpoví: „Není mu dáno.“ A ředitel řekne: „Tak mu dejte!“ A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.


Osud je vůl, to jste si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.


Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.


Paměť je výsadou blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.


Pocit vděčnosti ponižuje. Tak ti, kteří nechtějí být poníženi, stávají se nevděčníky, čímž se jim uleví.


Proti blbosti i bohové bojují marně.


Přátelství je součást lidského štěstí.


Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti.


Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam – jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno. A jiné, když pěkná ženská jde, co krok, to bok sem, bok tam, když upustí klíče, aby se mohla pro ně sehnout, a dělá, že neví, že má výstřih.


Přirozeností člověka je hledání radosti.


Rozum, který zůstane stát, je v pořádku, jen si nesmí lehnout.


Sentimentalita je vulgarizace smutku.


Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše.


Slavný ruský biolog Pavlov už dávno zjistil pokusy na psech, že spokojenost a pocit bezpečí jsou ještě lepší kuchař, než hlad. Jinými slovy: jest vědecky dokázáno, že příjemné okolí, světlo, pohled na květiny, útulnost a čistota pomáhají jedlíkovi vylučovat větší množství žaludečních šťáv. Tím se zlepší trávení, čili lépe využije suroviny, ať už ta surovina je buřt nebo Gigot d’agneau en croute avec gratin Dauphinois à la Créme.


Směšný může být každý. Vtipným jen bystrý.


Smích - tu ozvěnu našeho pláče - to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom - nedejte bohové - tu sladkou můru polapili, bylo ba na světě po srandě.


Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.


Smích je svátkem obličeje.


Smích nikdy není pronic a zanic, snad jen u šílených lidí.


Strach, to je jako cit v prstech. Nemáš cit, šaháš do ohně, a uhoří ti ruka.


Takové manželství, to není nějaká betonová stráda. A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip, že v manželství, když si dva lidi rozumějí a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát.


Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.


To by se mělo vytesat aspoň do tvarohu, když ne do mramoru.


To je pořád řečí, samá láska, a kdoví, jestli vůbec je. Snad si chodí po světě a nemůže se trefit. (Balada z hadrů)