Franz Kafka citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakousko-uherská, 1883 - 1924

Citáty (91)

„První známkou začínajícího poznání je touha zemřít.“

„Při žádné příležitosti není dost připraven, ale nemůže si to ani vyčítat, neboť kde by se v tomto životě, který tak mučivě a v každém okamžiku vyžaduje připravenost, našel čas se připravit, a i kdyby tu čas byl, bylo by vůbec možno se připravit, dokud neznáme svůj úkol, čili lze vůbec splnit přirozený, nejen uměle sestavený úkol? Proto se už taky dávno dostal pod kola, kupodivu byl na to nejmíň připraven, což však zároveň utěšuje.“

„Příčina toho, proč je soud potomků o jedinci správnější než soud současníků, tkví v mrtvém. Člověk se svým způsobem projeví teprve po smrti, teprve když je sám. Být mrtev je pro jedince jako sobotní večer pro kominíka - smyjí se saze z těla. Vyjde najevo, zda současníci více škodili jemu, nebo on současníkům; v druhém případě to byl velký muž.“

„Přijmi mě do své náruče, to jsou hlubiny, přijmi mě do hlubin, nechceš-li teď, tak později.“

„Psaní je moje jediná vnitřní možnost, jak existovat.“

„Psaní se mi nedaří. Proto plánuji autobiografické výzkumy. Nikoliv životopis, nýbrž probádání a odkrytí těch nejmenších součástí. Z těch se pak chci vystavět, podobně jako člověk, jehož dům není dost bezpečný a který chce proto opodál vystavět bezpečný, pokud možno z materiálu starého domu. Horší je ovšem, když mu během stavby dojdou síly a místo nejistého sice, ale přece jen celého domu má teď jeden polorozbořený a jeden nehotový, tedy nic. Skončí to třeštěním, například kozáčkem mezi oběma domy, přičemž kozák tak dlouho nabírá a odhazuje podpatky hlínu, až se pod ním vytvoří hrob.“

„S Tebou v srdci viem všetko zniesť, a ak som aj niekedy písal, že dni bez Tvojich listov sú hrozné, nie je to celkom tak, boli len hrozne ťažké, ten čln bol preťažený, nebezpečne sa ponáral, no predsa len plával na Tvojich vlnách.“

„Smrt je před námi asi jako ve třídě na stěně obraz Alexandrovy bitvy.Jde o to,abychom ještě v tomto životě svými činy obraz zastínili,či dokonce vymazali.“

„Smysl života spočívá v tom, že jednou končí.“

„Správné chápání nějaké věci a nepochopení téže věci se vzájemně zcela nevylučují.“ — Proces

„Teď už se na tebe mohu dívat klidně; už tě nejím. (při pohledu na rybu v akváriu)“

„Ten, kdo si zachová schopnost rozpoznat krásu, nikdy nezestárne.“

„Ti dobří mívají stejný krok. Ostatní ale, aniž to tuší, tancují kolem dobové tance.“

„To, že náš úkol je zrovna tak veliký jako náš život, dává mu zdání nekonečnosti.“

„Ukázalo se, že mým nejzávažnějším přáním je získat takový náhled na život, v němž by si život sice zachoval tíhu svých pádů a vzestupů, ale zároveň by se neméně vyjevil jakožto nic, jakožto sen, jakožto vznášení. Snad by to bylo krásné přání, kdybych si je byl správně přál. Třeba jako přání s úzkostlivou řemeslnou pečlivostí stlouci stůl a zároveň přitom nic nedělat, a to ne snad tak, že by někdo mohl říci: „Ten bere práci s kladivem jako nic“, nýbrž „Ten bere práci s kladivem jako opravdovou práci a zároveň jako nic“, čímž by se arci ta práce s kladivem stala ještě rozhodnější, ještě skutečnější a chceme – li, ještě šílenější. (Franz Kafka : On. Zápisky z roku 1920)“

„Uzavrieť manželstvo totiž znamená, ak mám striktne a prísne definovať predpoklad tej veci: byť si istý.“

„V boji mezi světem a tebou dělej sekundanta světu.“

„V míru se nehneš z místa, ve válce vykrvácíš.“

„V podstatě si myslím, že bychom měli číst jen knihy, které nás koušou a štípají. Jestliže námi knihy, které čteme, neotřesou jako rána pěstí do hlavy, k čemu je číst? Aby nás mohli učinit šťastnými, jak říkáš? Dobrý Bože, stejně tak bychom byli šťastní, kdybychom neměli vůbec žádné knihy; knihy, které nás činí šťastnými, bychom si mohli, kdyby bylo nejhůř, napsat také sami. To, co potřebujeme, jsou knihy, které nás zasáhnou jako nejbolestivější rána osudu, jako smrt někoho, koho jsme milovali víc než sami sebe, které nás přimějí cítit se, jako kdyby nás někdo vyhnal do lesů, daleko od přítomnosti jakéhokoliv člověka, k sebevraždě. Kniha musí být onou sekerou na zamrzlé moře uvnitř nás. Tomu věřím.“

„Váhání před zrozením. Existuje-li stěhování duší, pak nejsem ještě ani na nejnižším stupni. Můj život se váhá narodit.“

„Ve skutečnosti se člověk vykupuje pouze svými závazky. A to má v životě největší cenu.“

„Věčné mládí je nemožné; i kdyby mu nic nestálo v cestě, znemožnilo by je sebepozorování.“

„Vraj to vyzeralo ako krátko pred súdnym dňom. Akoby to bolo práve v okamihu, keď už sú veká na rakvách zdvihnuté, mŕtvi však ešte nehybne ležia.“

„Všechno je fantazie, rodina, úřad, přátelé, ulice, všechno je fantazie, vzdálenější nebo bližší, i žena: a pravdou je jen to, že tiskneš hlavu ke stěně cely bez oken a bez dveří.“

„Všechno utrpení kolem nás je i naším utrpením, nemáme všichni jedno tělo, zato jeden růst, a ten nás provází všemi bolestmi v té či oné době.“

„Zahálka je počátkem všech neřestí, korunou všech ctností.“

„Základním lidským hříchem je netrpělivost.“

„Zlo o dobru ví, ale nikoli dobro o zlu!“

„Znalec, odborník, člověk, který ví své, ví ovšem věci, které nelze sdělit, ale které naštěstí zřejmě také nikdo nepotřebuje.“

„Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatím co kolem přešla v tichu hlavní pečeně.“