Franz Kafka citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakousko-uherská, 1883 - 1924

Citáty (91)

„Měli na vybranou stát se králi nebo královskými posly. Jako děti chtěli být všichni posly. Proto máme samé posly, pádí světem, a protože neexistují žádní králové, předávají si hlášení, jež ztratilo smysl. Rádi by toho ubohého života nechali, ale neodvažují se kvůli služební přísaze.“

„Mládí je šťastné pro svou schopnost vidět krásu - nestárne.“

„Možná se trápíte, Roberte, to je přirozené, ale pak to můžete klást za vinu druhým, a jestliže chcete, nemusíte to klást za vinu nikomu, tím lépe, jaký to svobodný, krásný život.“

„Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: "Což ji stále neprorážím?"“

„Myslím, že bychom vůbec měli číst jen takové knihy, které nás koušou a bodají. Pokud nás kniha, kterou čteme, neprobudí ránou pěsti do lebky, k čemu ji čteme?“

„Myšlenka se stává volnou teprve tehdy, když přestane být podpěrou.“

„Na Balzakově holi: Zdolám všecky překážky. Na mé: Zdolávají mě všecky překážky. Společné je to “všecky”.“

„Na názory nesmíš příliš dát. Co je psáno, to nelze změnit a názory jsou často jen výrazem zoufalství nad tím.“

„Najsamprv si však rozhodne treba ľahnúť niekam do záhrady a z choroby, najmä ak to ani nie je choroba, vydolovať čo možno najviac slasti. Je v nej veľa slasti.“

„Nebol vari zo mňa pred mesiacom lepší človek? Staral som sa o Teba (len vo svojej hlave, pravda), vedel som, že chorľavieš, teraz už neviem nič, myslím iba na vlastnú chorobu a zdravie, a viem, že Ty si obidvoje, to prvé i to druhé.“

„Nemám literární sklon, jsem literatura sama, nic jiného nejsem a ani nemohu být.“

„Nemiluji tebe, spíše svou existenci. Je mi dána tvým prostřednictvím.“

„Nemůže každý pravdu vidět, ale každý může být pravda.“

„Nepadá sníh, aby zahubil svět, ale aby každé zvíře ukázalo stopu svou.“

„Neřešitelná otázka: Jsem zlomen? Upadám? Skoro vše tomu nasvědčuje (chlad, tupost, nervový stav, nesoustředěnost, neschopnost pracovat, bolesti hlavy, nespavost), proti tomu svědčí skoro už jen naděje.“

„Neviem Tebe ani nikomu vysvetliť, ako to vo mne vyzerá. Ako by som potom mohol vysvetliť, prečo je to tak; to neviem vysvetliť ani sám sebe. Ani to však nie je to hlavné, to hlavné je jasné: v okruhu okolo mňa nie je schopné ľudsky žiť; Ty to vidíš, a ešte tomu nechceš uveriť?“

„Neztrácej čas hledáním překážky, možná že žádná není.“

„Nik nespieva tak čisto ako tí, ktorí sú v najhlbšom pekle; čo my pokladáme za spev anjelov, je ich spev.“

„Nikdy nebyl člověk obnažen tak, jako v okamžiku,kdy bojuje už jen o holý život“ — Krutá léta

„Odpusť! A prijmi teraz večer na dobrú noc v jednom prúde všetko, čo som a čo mám a čo je blažené, že v Tebe spočíva.“

„Ona cosi hledala a on cosi hledal, zuřivě, se zkřivenými tvářemi, zarývajíce hlavu jeden druhému do prsou hledali a jejich objetí a vzpínající se těla jim nedávala zapomenout, nýbrž připomínala jim povinnost hledat; jako když psi zoufale ryjí v zemi, tak se oni ryli ve svých tělech; a bezmocně, zklamaně, aby ještě nabrali zbytek štěstí, přejížděly jejich jazyky široce druhovu tvář.“

„Oženit se, založit rodinu, přijmout všechny děti, jež přijdou, zachovat je na tomto nejistém světě a dokonce, bude-li to možné, je trochu vést, to je podle mého přesvědčení nejzazší meta, jíž může člověk dosáhnout.“

„Poneseš-li všechnu odpovědnost, můžeš využít chvíle a pokusit se klesnout pod její tíhou, zkus to a poznáš, že žádnou odpovědnost neneseš, nýbrž že ty sám jsi tou odpovědností.“

„Postranní myšlenky, s nimiž přijímáš zlo, nejsou tvé, nýbrž náležejí zlu... Jakmile jednou přijmeme zlo, nežádá už, abychom mu věřili.“

„Potřebuji samotu, abych mohl psát. Ne samotu poustevníka - to by nestačilo - ale samotu mrtvého člověka.“

„Praha nás nepustí, malá matka má drápy.“

„Pravá cesta vede přes lano,které není nataženo ve výši nýbrž těsně nad zemí.Je zřejmě spíš určeno k tomu,aby se o ně klopýtlo,než aby se přeskočilo.“

„Pravda je nedělitelná, proto se sama nemůže poznávat, kdo ji chce poznat, musí být lží.“

„Proč je na cestě k smrti tolik zastávek, proč jde vše tak pomalu?“

„Proč nezůstat stále přikloněn k tomu, co nás může sjednotit a neobracet se k tomu, co nás odtrhává od hromadného společenství.“