Cecelia Ahern citáty

irská, 1981

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (73)

„… Je těžké léčit si rány na duši za pomoci člověka, který je působil. (S láskou Rosie)“

„„V životě je jen málo věcí jistých, ale jedna podle mě rozhodně - ať uděláš cokoliv, následky si neseš celý život."“

„A mimochodem, nikdy v životě se nevdávej. (S láskou Rosie)“

„Až se vrátíš, ozvi se mi. Dokaž mi, že některé věci se nikdy nezmění. Zdravím tě Alex (S láskou Rosie)“

„Buď klidný a vytrvalý; jednoho dne ti bude tvá bolest k užitku. (Díky za vzpomínky)“

„Bylo příjemné jít po ulici a nemuset dávat na nikoho pozor. Nepokoušel se o mě padesátkrát za den infarkt jako doma, když se mi třeba Katie ztratí z dohledu nebo si strčí do pusy něco, co by neměla.(. . .) Vychutnávala jsem si pocit, že jsem to jenom já, Rosie, žádná matka, a myslím, jenom sama na sebe, mluvím jen o tom, co mě zajímá, chodím, kam se mi zlíbí, aniž bych se musela bát, na co Katie sahá, co si strká do pusy nebo kdy jí zase popadne záchvat vzteku. Je to tak strašné? (S láskou Rosie)“

„Došlo mi, že je jedno, kde jsi, nebo s kým jsi. Vždycky budu naprosto upřímně milovat tebe. (Kde končí duha)“

„Existuje vůbec něco, co pro vás zůstává jen snem?“

„Hvězdy jsou jako lidé. Vydat se odlišným směrem je totiž základní přirozeností každé bytosti a každé živé věci.“

„Chtěla jsem si připadat důležitá, chtěla jsem si připadat jako někdo, chtěla jsem mít pocit, že když onemocním, budu v práci skutečně chybět. Chtěla jsem se přestat litovat. A to se mi podařilo. (S láskou Rosie)“

„Je napěchované osobními předměty, ale přesto je prázdné, protože tu chybějí lidé, kteří je vlastnili a kteří by se z nich těšili. Cesta ze ztracena“

„Je to úplně totéž jako s mojí zahradou, zlatíčko. Všechno roste. Včetně lásky. A když každým dnem narůstá, jak můžeš čekat, že někdy zeslábne a zmizí? Všechno postupně dospívá, stejně jako naše schopnost vyrovnat se s tím. Díky tomu, dokážeme jít dál. (Díky za vzpomínky)“

„Je to zvláštní, protože v dětství věříš, že dosáhneš všeho, po čem toužíš, a podíváš se všude, kam chceš. Žádné hranice neexistují. Očekáváš nesplnitelné věci, věříš v zázraky. Potom dospěješ, a tvoje naivita vezme za své. Na cestě za duhou narazíš na realitu života a uvědomíš si, že se nemůžeš stát tím, čím bys chtěl, a musí ti stačit o trochu míň.“

„Je úplně jedno, jestli se snažíte mít všechno pod kontrolou, protože to stejně nemůžete ovlivnit. Někdy se prostě některé věci a lidé ztrácejí. (Cesta ze ztracena)“

„Jednoho krásného dne budu šéfovat hotelu a ty v něm můžeš pracovat jako domácí lékař a zachraňovat životy hostům, které otrávím jídlem v restauraci. Přesně tak jsme si to kdysi plánovali. Jejda, zatím nám to vychází úžasně….(S láskou Rosie)“

„Jenom jsem ti chtěl naznačit, abys nezapomínala na sebe a taky si trochu užívala života. Starej se i o sebe, nejen o Katie. (S láskou Rosie)“

„Ještě jednou děkuju za to vytržení z normálního života. Opravdu jsem ho potřebovala. (S láskou Rosie)“

„Ještě něco. Naléhavě ti doporučuju, aby ses tentokrát ucházela jenom o takové zaměstnání, které chceš dělat skutečně s chutí. Překvapilo by tě, jak snadné je ráno vstávat z postele, když víš, že tě čeká práce, ve které ti nehrozí, že spácháš sebevraždu skokem z horní plošiny autobusu. (S láskou Rosie)“

„Josh má kuráž, je mnohem odvážnější než já. Vždycky udělá ještě jeden krok navíc, i když dobře ví, že už by neměl. Ale přesto se k němu odhodlá, a tím se učí. Mám dojem, že bychom si z toho – my dospělý – měli vzít poučení. Třeba se nebát a příliš nekalkulovat, chceme-li dosáhnout toho, po čem toužíme. (Kde končí duha / S láskou, Rosie)“

„Jsem tady pro tebe pořát, kdykoliv mě budeš potřebovat. Škola může počkat, protože teď tě čeká mnohem důležitější práce. Vím, že to zvládneš. (S láskou Rosie)“

„Katie: Mami, nesnáším kluky. Rosie: Blahopřeju, zlatíčko. Vítej do klubu. Průkazku dostaneš poštou. Na tenhle okamžik jsem nesmírně pyšná a jenom lituju, že si tě nemůžu vyfotografovat. (Kde končí duha / S láskou, Rosie)“

„Každý obyčejný člověk má svůj neobyčejný příběh.“

„Každý obyčejný člověk má svůj neobyčejný příběh. Můžeme si myslet, že nejsme ničím zajímaví, že naše životy jsou nudné, protože neobjevujeme nepoznané, nepíše se o nás v novinách a nezískáváme ocenění. Všichni ale děláme něco fascinujícího, co od nás vyžaduje velkou odvahu a na co bychom měli být pyšní. (Sto jmen)“

„Každý z nás se občas ztratí. Někdo z vlastní vůle, jindy kvůli okolnostem a sílám, které nedokážeme ovládat. Cesta ze ztracena“

„Kdyby se daly zázraky vyjádřit chemickými rovnicemi, nikdo by o nich nepochyboval.“

„Lidé se podobají zabaleným dárkům – teprve když je rozbalíte, zjistíte, co se ukrývá uvnitř.“

„Lidi, co říkají, že je to na dlouhé povídání, si ve skutečnosti myslí, že by to šlo říct úplně stručně, ale příliš se stydí a nechtějí nic prozradit. (Kde končí duha / S láskou, Rosie)“

„Má ze mě být matka, ale lidi se mnou pořád mluví jako s dítětem. (S láskou Rosie)“

„Mám pocit, že potřebuju poznat, kým jsem se mohla stát, abych se smířila s tím, kdo je ze mě teď. Zdravím tě. Rosie (S láskou Rosie)“

„Maminka říká, že bez Skye nemůže žít. Je divná. Zdraví tě Katie (S láskou Rosie)“