Alena Mornštajnová citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1963

Citáty (91)

„S Blankou se dostával do bezpečí dětského světa, ve kterém nikdy nežil, nebo se na něj vůbec nepamatoval. Pomohla mu nahlédnout do země bezmezné důvěry, ničím nezkalené radosti a nekonečné fantazie.“ — Tiché roky

„S vůdci je ta potíž, že vědí, co je nejlepší pro lidstvo, ale zapomínají, že to nemusí být nejlepší pro člověka.“ — Tiché roky

„Sám nechápal, proč je na své ženě tak závislý. Odkud se vzala pouta, která ho k ní táhla i přes všechny spory a rozdílný pohled na svět? Proč ze všech žen právě ona byla tou, bez níž by se ze světa vytratily všechny barvy?“ — Tiché roky

„Snažila jsem se zachytit obraz světa, ve kterém žiju, protože jsem věděla, že věci se mění a svět mých dětí bude jiný. Chtěla jsem, aby věděly, jaká jsem byla a jak moc jsem se na ně těšila.“ — Tiché roky

„Svatopluk věděl, že se jmenuje Eva, a přestože do kostela nechodil a bibli nečetl, v dívčině přítomnosti věřil, že existuje něco jako ráj. Nikdy s ní nepromluvil ani slovo. A i když se všude říkalo, že mezi lidmi nejsou rozdíly, že existuje jen jeden lid - a potom jeho nepřátelé -, Svatopluk cítil, že tahle bytost do jeho světa nepatří.“ — Tiché roky

„Své myšlenky považovala za něco osobního a soukromého, o čem by ostatní lidé neměli mít tušení. Byla přesvědčená, že kdyby kdokoli věděl, co si myslí, ztratila by kus sama sebe.“ — Slepá mapa

„Svět radosti a barev, svět, ve kterém je možné úplně všechno. Cestovat nejen za hranice, ale i v čase, setkávat se s lidmi, kteří už - anebo ještě - nejsou na světě, vytvářet léto uprostřed zimy, světlo uvnitř tmy.“ — Tiché roky

„Tak jako mávnutí motýlích křídel může vyvolat tajfun na druhém konci světa, tak i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky.“ — Tiché roky

„Tak krásný život nikdy nebyl a brzy se jistě stane něco, co mě vrátí na zem.“ — Tiché roky

„Táta přece není jen od toho, aby vydělával peníze.“ — Tiché roky

„Tehdy jsem se začala ohlížet do minulosti a vrývat si do paměti současnost. Stala se ze mě sběratelka vzpomínek.“ — Tiché roky

„Už neumím malovat. Moje ruka vyšla ze cviku, ale to nebylo nic, co by se nedalo napravit... Obrazy se přestaly rodit v mé mysli. Svět představ a snů, z něhož vzcházely, zanikl. - Anežka“ — Slepá mapa

„Už tady, na chodníku před vysokým domem s úzkými okny a oprýskanou omítkou, tušil, že se jí jednoho dne zeptá, jestli s ním chce strávit celý život.“ — Tiché roky

„V dětství se jí všechny plány zdály snadno uskutečnitelné a dospělost tak vzdálená...“

„V domě se nezměnilo nic, všichni jsou úplně stejní, jen já se dívám na svět pohledem ukonejšeným vlivem mateřských hormonů.“ — Tiché roky

„Ve chvílích, kdy je mi těžko a hledám cestu, jak žít dál, vzpomínám na dětství. - Anežka“ — Slepá mapa

„Ve světě součtů a rovnic náhody neexistují, ale ve skutečném světě jsou nejčastější příčinou všech změn.“ — Slepá mapa

„Všechno bylo stejné, ale přesto bylo něco jinak.“ — Tiché roky

„Všechno má svůj čas.“

„Vůbec netušil, že jeho osud se jmenuje Anna.“ — Slepá mapa

„Vytištěné řádky ale zůstávaly slovy a větami, písmena se neměnila v obrazy a neměla sílu přenést mě do jiného světa.“ — Les v domě

„Vzpomínky se přece nevyhazují, obzvlášť ty pěkné ne.“ — Listopád

„Z knihovničky vytáhla Tolstého tlustou knihu, z níž se lidstvo stejně nepoučilo, protože ti lidé, kteří čtou klasiky, jsou dost chytří, aby chápali nesmyslnost války i bez líčení její krutosti, a ti, kdo by se poučit potřebovali, po žádné z moudrých knih nikdy nesáhnou. (Hana)“

„Za svůj život jsem řekl až příliš mnoho slov, která neměla být nikdy vyslovena...“ — Tiché roky

„Za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás.“ — Slepá mapa

„Za vysokým plotem byl život, i když nesvobodný a právě teď jistě vystrašený a ponížený, ale přece jenom život.“ — Listopád

„Ze ženy, která za denního světla vypadala jako hrdá bohyně a v hádkách se měnila ve zdivočelou vlčici, se v noci stávalo dítě hledající u něj jistotu a bezpečí.“ — Tiché roky

„Ženy její generace musely často přihlížet, jak jejich děti umírají, a nebyly zvyklé si naříkat. Život je těžký, to matka věděla a uvědomovala si, že patřila mezi ty šťastnější, protože se všechny čtyři její děti dožily dospělosti.“ — Tiché roky

„Žiješ ale svůj život, tak se trochu snaž. (Slepá mapa)“ — Slepá mapa

„Život není to, co chceme, ale to, co máme. Tak jednoduché to je.“ — Listopád