Vladimír Jaromír Horák

česká, 1960 - 2021

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Tradice a modernost - perspektivy dialogu
Tradice a modernost - perspektivy dialogu
Podkovy Ódinova koně
Podkovy Ódinova koně
Krůpěje krve v trní
Krůpěje krve v trní
Ve skořápce schován pták
Ve skořápce schován pták

Nové komentáře u autorových knih

Krůpěje krve v trní Krůpěje krve v trní

„Vladimír Horák je pohnutý, když sleduje opět po letech kusy oblečení lidí padlých v polském koncentračním táboře. Je dojatý stejně jako obec českých postmoderních autorů zabíjejících už zabité velké principy dvacátého století. Neztotožňovat se s osvětimským dojetím pro něj znamená rouhat se a připustit, že poezie je po první polovině dvacátého století možná tak, jako dřív. Když jsem byl v Osvětimi, boty a vlasy ve vitrínách mě zaujaly, ale rozhodně se mnou neotřásly. Nepřijde mi to cynické. Přijde mi zkrátka přirozené, že něco zaváté časem se už lidem ohlašuje jako historický odkaz, na který je třeba pamatovat, ale který není příliš vhodné za každou cenu vnucovat lidem cestou urputně násilného humanismu. Dnešní umělecké motivy by měly více svádět k tnutí do živého v aktuálních otázkách. To by Horáka skutečně oddělilo od skupin pseudoangažovaných povalečů a začlenilo ho mezi nefalšované rebely. Nemyslím tím samozřejmě nic neříkající konstatování o krvi tekoucí na Ukrajině, ani tezi o odvěké krutosti lidí. Sbírka je tedy politicky spíše bezzubá. Rovněž příliš neobstojí v místech, kde sklouzává do prostě sdělovací formy a nedbá na hlubší a obrazotvornější metafory. Kde si naopak pohrává s představami a obrazy, tam se podstatným způsobem napravuje. Nejsilnější je v čistě osobní existenční rovině, byť mnohdy teatrálně křesťanské, což je dnes bezobsažná, navíc módní duchovní úprava přehnaného fandění proletářské hmotě. Osobní rovina je to i trochu sebestředná a pochybná, protože je vždycky otázkou, zda má vůbec cenu osobní splíny knižně vydávat a otravovat tím druhé lidi. Svou otevřeností každopádně nabízí některá souznění s životními osudy čtenářů. Na závěr bych rád zmínil nejlacinější gesto knihy, kterým je báseň věnovaná Petru Hruškovi a jeho polo-imaginárním ztraceným sešitům. V tomto případě nevěřím Horákovu předstíranému významu kompozice ani trochu a vzhledem k tomu, že s Hruškou, jakožto nepsaným vůdcem ostravské literární obce, chodí na pivo, tipuju, že se chtěl především ještě víc vnutit do jeho tolik zlaté přízně.“... celý text
— Butch-core

Přejít na knížky autora