Tereza Kucharská

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1992

Nové komentáře u autorových knih

160 160

„Obálka hezká, ale neodpovídá obsahu (v takových horách autorka na koni nejela), inspirativní příběh, ale stylisticky velmi podprůměrné, nezvladnuté formulace, občas chybi logický sled myšlenek, pro čtenáře zmatečné, chybí podměty, uvedení do situace atd.“... celý text
— Booka

160 160

„Tuhle knihu jsem si koupila asi před rokem a moc se na ní těšila. Naneštěstí se mi do ní nechtělo, ale sáhla jsem po ní před 5ti dny a nelituju. Je skvělá a před začátkem sezóny, naprosto skvělá motivace. Mám ráda vytrvalost, párkrát do roka si zajedu jako "nelicencovaný "jezdec hobby soutěž. Co však nejvíc miluju na závodech, je atmosféra. Přesně tak, jak to Tereza dokáže popsat ve své knize. Ani velmi zkušený koňak nepochopí vztah a city ke koni v knize, pokud to sám neprožívá doma u svého "dítka". Přesně tohle cítím se svým trdlem na trati a jsem ráda a věřím, že to v té vytrvalosti takto funguje. Až na výjimky. Skvělá kniha u které mi i slzička ukápla a i nahlas se rozesmála. Tak moc sem se v ní našla! Děkuju!“... celý text
— Suzsa

160 160

„Výborná, kdo koně nemá asi hůře chápe. Klobouk dolů, před hlubokými pravdami, které autorka nejspíše pochopila již ve svém věku.“
— gab72

160 160

„Tři hvězdy z pěti. Myslím, že autorka si zaslouží víc… ale přesto jí za tento počin víc dát nemůžu. Já ne, i když všichni ostatní zatím hodnotili jen plným počtem hvězdiček. Abych začla pozitivně; obálka je nádherná. Snad i na tu jsem se z části chytla (ale víc na tu anotaci). „Moc se mi líbil styl psaní.“ chtěla jsem dodat, ale vlastně to je ten rozporuplný faktor. Tereza působí jako inteligentní slečna, která si stojí za svým, míří za svým cílem a má ujasněné hodnoty. O tom z velké části kniha je. O jejích názorech… často morálních. O lásce ke koním… ale hlavně o životě závodníka na naší české půdě, skrz stezky i asfaltky, a v blízkém zahraničním okolí. Často píše o tom, jak je jiná než ostatní soutěžící – jak se nebojí jít proti proudu a vybočit z řady. Všechno to zní hrozně hezky… Ale co se týče samotné formy, první hvězdu ubírám za to kapitolové střídání „přítomného a minulého“ času, které takto dokážu rozlišit jedině těmi daty v nadpisu. Ve skutečnosti se skákalo ze vzpomínky na druhou vzpomínku, a to často uprostřed vyprávění. Složité a chaotické. Často jsem byla dezorientovaná a musela se vracet, abych se podívala, na co se navazuje. Nakonec jsem se naučila „číst svým stylem“ : přečetla jsem několik kapitol z minulosti, pak jsem se vrátila k těm vynechaným kapitolám současnosti. Jedině takto jsem vesměs chápala, o čem je v danou chvíli vlastně řeč. Tomu totiž zabraňovala ještě jedna věc, za kterou ubírám druhou hvězdu; vynechávání podnětu ve větách. Často v celých odstavcích. Kapitolách. „Byla výborná. Naučila mě tohle. A on pak šel a dokončil to.“ Kdo? Co? O kom byla řeč, když je několik věcí v jedné větě vyjádřených neurčitě? Tam jsem se ztrácela, moc. Fantomas1 napsal: „Autorka umí psát, ale musí se umět pochopit a kdo má, tak porozumí.“ Já neměla. Porozumět. Vy třeba máte.“... celý text
— AbigailBC

160 160

„Knihu jsem přečetla jedním dechem. Úžasné vyprávění o partnerství koně a člověka.“
— Lucacek

Přejít na knížky autora