Tereza Bínová

česká, 1990

• Autor
• Knihy
• Série
• Bazar
• Životopis
• Část díla
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Červený obr - Tereza Bínová

Pokusili jsme se ochočit si vesmír poetickými pohádkovými názvy plnými nekomplikovaných kontrastů: žhavý Červený obr, ledový Bílý trpaslík. Konceptuální cyklus ... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Souborná zkouška

„Vemi oceňuji to, že básně jsou psány podle jasných pravidel, které jsou čtenáři řečeny, je tak pozván do představování si struktury původního textu. Básně to činí hravými, v něčem jsou čitelnější, ale zároveň zajímavější pro zkoumání jejich vnitřní struktury. Je skvělé, jak krátké má autorka odvahu básně psát, aniž by byly prvoplánové nebo naopak koanovitě pseudomoudré. Vyniká tak mj. krásný papír. Škoda jen, že se autorka nepustila do žádného delšího kusu, sbírce by slušela větší formální pestrost, takto rychle zjistíme, na čem jsme, a kniha je přečtena bez nadsázky za 10 minut, založila by si víc času.“... celý text
— matej.kulistak

---

Červený obr

„Čím méně slov narušuje prázdnotu, tím větší prostor zbývá pro vlastní interpretaci. "Jíst syrovou olivu je hrozné." Říká si obr, pod nímž se rozpadly hliněné nohy. Tak si dá angrešt, nebo raději měchuňku, či ještě lépe srstku. Byla to bílá perla, o kterou si ulomil zub. Zčervenal zlostí. Kdyby mi bylo osm let, tak bych se to snažila zrýmovat.“... celý text
— Lenka4

---

Červený obr

„Není to úplně ten můj typ poezie, ale má zase velmi hezká pasáže i tak.“
— Kopta

---

---

Červený obr

„Svěží a stravitelná básnická sbírka s pozoruhodným konceptem. Ten na jednu stranu oceňuji a do určité chvíle mě fascinoval (váhal jsem dokonce, že počin ohodnotím o hvězdičku výš), na stranu druhou – a domýšlíte si správně, že potíž tkví v oné určité chvíli – se nejpozději cca ve dvou třetinách knížky vyčerpal. A nejenže nic nového – tedy až na nové, de facto nahodile přibyvší motivy – nepřinesl, ale jistou svou rekurzivností by vlastně umožnil, aby mohla sbírka pokračovat donekonečna, limitována v podstatě pouze existencí a imaginací autorčinou (čili nelimitována). Vnímám, že sítem požadavku promyšlené a precizní komponovanosti a uzavřenosti (resp. otevřenosti v uzavřenosti) neprojde patrně valná většina nejen současných, ale ani minulých básnických knih. Přesto pokládám za legitimní a relevantní vnitřně s ním při četbě pracovat alespoň jako s určitým úběžníkem a hledat přinejmenším náznaky toho, že básník měl při sestavování sbírky (nebo ještě lépe: při jejím psaní) něco takového na paměti. Obzvlášť má-li sbírka podobu, tak jako je tomu u Terezy Bínové, jistého konceptu. Jinak to působí, jako by autor během určitého časového údobí vysmahnul x básní, z nich pak vybral y obstojnějších a ty pak (někdy sám, někdy – to asi čím dál řidčeji – s pomocí redaktora) seřadil, jak ho to zrovna napadlo, za sebe a vydal. Pochopitelně připouštím, že mi v některých případech až příliš jemné předivo detailně uvážené kompozice mohlo uniknout, ale většinou mám pocit, že tam nic takového zkrátka ani nebylo. Jistě, u Červeného obra se motivy z nadějně rozjetého počátku ke konci vracejí, ale je to učiněno poněkud mechanicky, výčtově, autorka navíc pointovat dovede, umí báseň začít a ukončit, takže v knížce najdeme řadu dalších textů, které by stejně dobře mohly tvořit závěr svazku. Jakkoli, když to člověk zkouší posoudit a procítit, básnicky ohmatat, subtilněji, zjišťuje, že vlastně ne. Tj. že jejich výpovědní síla je až příliš ukotvena kontextově. Až příliš výrazně podmíněna sousedstvím dalších básní a motivů (tuto myšlenku ostatně podporuje i to, že kniha vůbec nemá obsah). To principiálně vůbec není špatně, naopak bych si přál víc podobných knih u nás. Jenomže právě k tomu se váže druhá má potíž: zkoušeje vybrat nějaké texty coby ukázky, coby nejlepší reprezentace – nepopiratelného – autorčina básnického umu, pociťoval jsem značnou nejistotu, nakolik a zda vůbec budou schopny fungovat samostatně. A to by přitom měly, podobně jako úseky nejslavnějších hudebních skladeb obstojí i bez jejich zbytku. Níže jsem se tři takové básně pokusil vybrat – posuďte sami: Včera se narodila, už dnes ji poštípali komáři. Kam mizí naše krev, co z ní roste? --- Píšu perem, které bývalo stromem. Láká mě představa, že také inkoust v něm býval kouskem sépie. --- S poslední perlorodkou zmizí všechny divoké sladkovodní perly. Na krcích a ve šperkovnicích zbydou prázdné provázky. Po čase zmizí i ty. Shrnuto a podtrženo: Sbírka je to velmi dobrá, koncept zajímavý, celek mně v mnohém (svět rodiny, přírody, venkova, zahrady, repetitivnost, hloubka jistoty i věčnost pochybností, kosmičnost i hravost, tázání po původním i budoucím, nadsázka) velice blízký a sympatický. Přál bych jí, aby si našla co nejvíc čtenářů (a ona si je díky svému ustrojení najde). Nejlepší je ovšem asi číst ji jako celek a vnímat jako koncept, jako svébytný svět snad více za slovy a verši než v nich. Ale možná se úplně pletu...“... celý text
— V_M

---

Souborná zkouška

„S něčím podobným jsem se snad ještě nesetkal, na první pohled striktní koncept nabízí doopravdy mnoho možností. Slov je moc, tak proč jen nevzít ty existující citlivě je nespojit? Až jsem byl překvapen, kolik psychologická terminologie skýtá výrazů, které dokáží tak přesně popsat skutečnosti. Dost malý prostor básní (jeden až čtyři verše) rozhodně není na škodu, důraz je kladen na každé slovo. I krátké básně ale dokáží disponovat paradoxy ("82 / míra osobnosti / bez míry vkusu), které vedou až k humorné ironii ("111 / sedlák nás píchá vidlemi / zdůrazňuje svobodnou vůli člověka"). I takto suverénně lze užít apropriaci. 128 extroverti predátorem spokojenosti“... celý text
— lubtich

Žánry autora

Literatura česká Poezie

Štítky z knih

Magnesia Litera

Bínová je 2x v oblíbených.