Steven Rowley
americká, 1971
Nové komentáře u autorových knih
Lily a chobotnice
„Odkládám. Bohužel na tento typ příběhů (nechci spoilerovat) nemám nervy, ráda čtu o psech ale jiné, veselé příběhy. Takže nehodnotim,protoze je to problem muj a ne te knihy.“... celý text
— katerina5544
Lily a chobotnice
„Tato kniha je zvláštní, možná bych ji zařadila do magického realismu, rozhodně to není obyčejný román. Ze začátku jsem jí chvíli nemohla přijít na chuť, protože mne odbočky, ve kterých nebyla Lily nezajímaly a bylo tam hodně podivných věcí, pak jsem si na to ale zvykla a došlo mi, že by to bez těch podivností nebylo ono... Nejkrásnější na této knize je ta láska mezi člověkem a psem a také způsob, jakým je prezentována. Ode mě si tato kniha získala 69%“... celý text
— KatnissLavender
Lily a chobotnice
„Nakonec dávám víc, než jsem si myslela. Zezačátku mě kniha fakt nezaujala - takové intošské povídání o homosexuálech v Las Vegas, kteří s psychoterapeuty probírají běžné situace, se kterými si neví rady ...nic moc pro mě jsem si říkala.
Ale nakonec si mě kniha získala - svou opravdovostí, tím, jak moc věrně dokáže zprostředkovat vztah člověka se psem. A také jsem si uvědomila, jak mnoho lidí, navenek vyrovnaných, se vnitřně cítí tak odcizených životu, prožívání - dělají, co se má, ale sami se sebou si neví rady, bojují osaměle - a ne každý má to štěstí, že má kolem sebe přátele, nebo že se znovu zamiluje... Není divu, že se mnohým z nás občas slévají představy toho, co je a co není skutečné. Budujeme hradby normálnímu životu, který nás bolí. A nakonec to přece jen všechno vyzní - tak nějak nadějně. Přesně tak obyčejně a nádherně, jaký je život po nějakém velkém výkonu.
Milovala jsem to oslovování. Opičko. Fazolko. Je to tak důvěrně známé, milé, intimní...a hned jsem musela jít pomuchlat to svýho Čumáčka. Medvídka. Chlupáčka....“... celý text
— Katerina.Gabrie
Lily a chobotnice
„Kniha je to opravdu jiná, nez další s tímto tématem...
Dobrodružství na moři je fakt zvláštní vsuvka a člověk při ní pochybuje o duševním zdraví autora...“... celý text
— Irsaf
Lily a chobotnice
„Knížku jsem dočetla dnes v noci a téměř celou noc o ní přemýšlela. Je jako každá jiná kniha o psech? Není. Je to něco trochu jiného, přestože je to opět příběh o lásce člověka ke psu a psa k člověku. Ted jako hlavní postava se mi zaryl pod kůži poměrně rychle a jeho rozhovory s Lily dávají knížce tu jedinečnou atmosféru, a co teprve rozhovory s chobotnicí. Ty, společně s vnitřními myšlenkami Teda, nám teprve odhalují, jak silné může být pouto člověka a psa, a jak rádi bychom cokoliv podnikli, když naše milované postihne nevyhnutelné - ale jsme naprosto bezradní. Každý, koho čekal podobný osud, jako Teda a Lily, musí s Tedem soucítit, a vědět přesně, o čem je v knize řeč. Je to opravdu nekončící láska. Sebeobětování. Touha zvítězit nad něčím, nad čím se zvítězit nedá. A tak sedíte nad knížkou v půl jedné v noci, brečíte jak želva, nebo vám běhá mráz po zádech. Protože knihu doprovází skutečně dokonalá atmosféra, z níž, budu se opakovat, vyskakuje z každé stránky nejen laskavost, a láska ke psu, ale i bezradnost, zmar, touha po pomstě a myšlenka, zda má smysl truchlit nad ztrátou, když je náš blízký vlastně stále ještě naživu... *spoiler* Čtyřicetistránková pasáž o plavbě na širém moři s cílem ulovit chobotnici zní možná vyšinutě, a o to šílenější je samotný boj s ní, člověku však zvláště při samotném boji dochází, že jde jen o jakýsi metaforický popis snu, něčeho, čeho by Ted rád dosáhl, ale je to již nereálné. U porovnávání jizev mi tekly slzy. Tato pasáž je napsaná s takovou laskavostí a nostalgií, že srdce nejednoho pejskaře prostě musí roztát.. *konec spoileru*
Jak knihu na závěr shrnout? Bylo to zajímavé. A rozhodně nelituji toho, že jsem ji koupila (byť v Levných knihách za pouhých 89 Kč!). Místo v mém srdci na příčkách dobré pejskařské beletrie mít bude. Ne první, ale ani ne poslední. A rozhodně si ji přečtu někdy ještě jednou. JO! VŠE-CHNO! JE! TO! SUPER!
------
"Slyšíš mě, chobotnice?" zavrčel jsem, vycenil zuby a odplivl si. Obličej jsem měl rudý, pěsti sevřené. "Mám v sobě hurikán!"
"Vážně?" opáčila pohybovačně chobotnice a rozzuřila mě doběla.
"Naprosto vážně, mrcho. Ráno jdeme k veterináři a já udělám všechno, abych tě zničil. Vyčerpám do mrtě všechny svoje kreditky. Budu žebrat, naberu si půjčku, budu krást." (...) Shodil bych na ni tenhle dům, kdyby nebyla připoutaná k lebce bytosti, kterou miluji nejvíc na světě...
Měl jsem radši mlčet. Myslel jsem na to, jak bude znít to, co jsem ji chtěl povědět, jak to bude naznačovat budoucnost bez ní, nebo aspoň budoucnost, kde už nebudeme jen my dva. (...) "Rád bych se znova zamiloval." (...)
Nikdy jsem jí výslovně neřekl, že psi nežijí tak dlouho, jako lidé. Zajímalo by mě, co všechno za tu dobu s chobotnicí pochopila. Zajímalo by mě, jestli za ty uplynulé týdny přemýšlela nad smrtelností stejně, jako já.
"Zamiluješ se," ozvala se a pak, jakoby mimochodem, dodala: "slibuju."“... celý text
— Eliiieš
Steven Rowley - knihy
| 2017 |
 Lily a chobotnice |
Žánry autora
Štítky z knih
homosexualita rakovina, nádory osamělost člověk a pes
Rowley je 1x v oblíbených.