Rory Dunlop
anglická
Nové komentáře u autorových knih
Co jsme si neřekli
„Manželská kríza je problém s ktorým sa stretne nemalý počet párov. Jedným z týchto párov je aj Jack a Laura, ktorí sú jasným príkladom toho, že si určite veci treba nechať vysvetliť a nekonať zbytočne unáhlene, a tým sa aj vyvarovať problémom, ktoré neskôr s veľkou pravdepodobnosťou nastanú.
V prvom rade chcem podotknúť, že anotácia sľubuje, citujem: "Temně humorný příběh ...", no ja osobne som tam z toho temna a humoru nenašla absolútne nič.
Príbeh pojednáva o Jackovi, ktorý je teda zároveň rozprávačom celého príbehu a pisateľom denníka, do ktorého ako čitatelia máme možnosť nahliadnuť. Je to denník ale trošku iného rázu (označila by som to skôr akýmsi memoárom), pretože sú tam spomenuté udalosti od ich zoznámenia až teda po ich odlúčenie a opätovné zhľadanie. A tento denník je zároveň dopĺňaný komentármi toho, čo sa v tých daných udalostiach stalo z pohľadu jeho ženy, čo ja vnímam ako príjemné obzvlástnenie.
Popravde, očakávala som viac. Osobne mám veľmi rada knihy, ktoré sú písané formou denníku (predsa len, vyrastala som na Denníku princezny) a myslela som si, že to teda bude niečo tomu podobné, aspoň čo sa skladby kapitol týka. Žiaľ, nie je tomu tak. Síce každá kapitola predstavuje inú životnú udalosť, nie je absolútne označená dátumom alebo aspoň rokom, kedy sa udiala, takže sa môže veľmi ľahko stať, že sa jednoducho nenávratne stratíte (a mne sa to stalo!).
Čím bližšie som sa dostávala ku koncu knihy, tým viac som mala nutkanie ju premenovať, pretože niektoré časti boli také nepodstatné, že sa naozaj nečudujem, že si ich nepovedali a najviac ma zarazilo, že zrovna pri týchto udalostiach boli obaja najviac nahnevaní a ukrivdení. A prišlo mi, že nad vážnejšími udalosťami obaja akoby len mávli rukami a pohli sa ďalej.
Nemôžem túto knižku hodnotiť pozitívne a ani Vám ju nemôžem odporučiť, pretože ja sama som sa pri nej veľmi nudila a svedomie mi nedá vystaviť Vás tomu tiež.“... celý text
— Knihochod
Co jsme si neřekli
„Výborná kniha o partnerských vztazích a komunikaci. Kladem je i konec, který nevyznívá sentimentálně, byť by mohl. Rozhodně doporučuji.“
— hammond.75
Co jsme si neřekli
„Asi první kniha,kterou jsem nedokázala dočíst. Prostě mi nesedlo zpracování a styl psaní. Do čtení jsem se musela nutit a to od knihy prostě nechcete a neočekáváte.“... celý text
— MartikB
Co jsme si neřekli
„Zajímavá kniha o životě.“
— pavlusa025
Co jsme si neřekli
„Knihu mi dala kamarádka někdy před rokem. Netuším, kam na tyhle knižní dárky chodí, ale z verbálního věnování usoudím, že je vždy četla a že v ní v něčem rezonovaly. Čtení jsem dlouho odkládala, nějak se mi do toho nechtělo, asi i díky papíru z jakého je přebal :-), ale nakonec jsem se dokopala. Ze zvědavosti jsem to přečetla celé, ačkoli mi neseděla ani forma e-mailů / deníkových záznamů s komentáři, ani uchopení tématu. Laura mi přišla o něco sympatičtější než Jack, který se neustále zmítal mezi nedostatkem sebevědomí a žárlivostí. Jeho úvahy na mne působily ukňouraně, takže jsem tipovala, že Rory Dunlop je ženská a neumí napsat vhled do mužského světa. Vadil mi i svět, v němž se hrdinové pohybovali, ona novinářka, on terapeut (ale podle všeho ne moc dobrý) - možná, že kdyby měli jiné profese a zažívali jiné události, které by stály na začátku nedorozumění, bylo by to pro mne uvěřitelnější. Vedlejší postavy s výjimkou Zaca a Klaudie byly spíše do počtu - třeba Jackova bratra jsem vůbec nepochopila. Chybělo mi vysvětlení, jak to bylo s Klaudií dál, zápletka s Francouzkou ve Štrasburku byla málo vyhrocená. Tak nějak mi to celé vlastně přišlo docela o ničem. Přitom námět rozhodně zajímavý je a rozhodně je i ze života - kolikrát si během dne něco neřekneme a nedovysvětlíme? Kolikrát před partnerem nahlas nevyslovíme, že ho máme rádi, jen si to myslíme a bereme za samozřejmé, aby se zpětně ukázalo, že kdybychom to říkali častěji, k mnoha nedorozuměním by ani nedošlo, protože by důvěra nebyla narušena domněnkami. Kolikrát vedeme s někým rozhovor, ale slyšíme jen to, co slyšet chceme, nevnímáme to, co říká a chce sdělit ten druhý? Za tenhle nápad a pár epizod, za některé Lauřiny glosy, dávám dvě hvězdy, jinak mne kniha vlastně vůbec nezaujala a vsadím se, že za týden už si z ní nebudu moc pamatovat.“... celý text
— tatjana1737
