Rachael Blok

Nové komentáře u autorových knih

Stíny jezera

„Zdlouhavé, zmatené, atmosféra zimního období celkem pěkně vystižena, ale celkově slabé. Jenny je velmi podivná, až snad podivínská žena, reaguje rozporuplně - často se hroutí, slyší hlasy, působí jako labilní a slabá, ale na kávičce s náhodným novinářským známým je najednou úplně v pohodě, v závěru je z ní téměř supermanka. Celá kniha je nepřesvědčivá, děj i postavy těžko uvěřitelné.“... celý text
— Jiho226

Stíny jezera

„Kniha se mi dobře četla, příběh byl napínavý. Rozuzlení mi přišlo trochu moc akční. Jenny mi byla docela nesympatická - stále omdlévající hysterka. Proto 3/6“... celý text
— IvcaIva

Stíny jezera

„Tato kniha mě přiměla vyhledat definici termínu thriller a jo, tohle byl thriller. Rozhodně to ve mně vyvolalo silné emoce, a možná bych se i bála o hrdiny, kdyby... Klady. Když jsem překonala počáteční dva silně matoucí odstavce první kapitoly (chybně nazvané prolog), příběh mě zaháčkoval a slupla jsem ho jako malinu. Čtivost skvělá. Potom mě dokázal naprosto vtáhnout do prostředí, cítila jsem vlezlé vlhko, studil mě mokrý sníh, slyšela jsem šplouchání vody, padala na mě dusivá atmosféra maloměsta sužovaného sériovým vrahem. Pak se mi líbila psychologie postav, každá byla dobře vykreslená, nepletly se mi, měly svou osobitost. Bohužel u tohoto bodu taky nastává první problém, související s tím strachem. Nebála jsem se o ně, protože všichni působil přespříliš tragicky. Snad kromě Willa to byl jeden sirotek vedle druhého (jako fakt?). Jak Maarten, tak Jenny se setrvale svíjeli v mukách trýznivých duševních pochodů, Jenny navíc působila vyloženě nepříčetně. Chyběl mi smysl pro humor, nadhled, pragmatismus. Z toho důvodu jsem se s nimi nedokázala ztotožnit. Ohledně dějové linky nemám vážné výhrady až na samotný konec. Bez souboje mezi pachatelem a vyšetřujícím by se zřejmě případ nedal uzavřít, protože závěrečná bitva přece rozhodne vše, vše vyřeší a následují už jenom zářné zítřky (blbost!). Přitom mi jako horší problém připadá, jak by se chování postav odvíjelo, kdyby se pachatel na místo činu nevrátil. Ale co už. A ovšem jeho motivace se mi skrývají v kotoučích mrazivé mlhy, obzvlášť důvod té poslední aktivity. Jenny kojí, svého synáčka miluje, ovšem zároveň se prolévá hektolitry kávy a vína. Nic moc, inu Británie. Nevím, jestli šlo o chybu překladu nebo samotné autorky, ale kniha obsahovala velmi obskurní metafory, přirovnání a obraty (kupříkladu bezedné dno). To mi docela vadilo. Na druhou stranu jsem nenarazila na žádné pravopisné chyby, toho si musí čtenář v dnešní době zatraceně považovat. Takže asi průměr. Celou dobu jsem to viděla na čtyři hvězdičky, ovšem křečovitý závěr hodně zkazil dojem.“... celý text
— SBH