Monika Czernin

rakouská, 1965

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 5 knih
Žila jsem příliš krátce
Žila jsem příliš krátce
Anna Sacher a její hotel
Anna Sacher a její hotel
Josef II.: Podivuhodné cesty habsburského císaře
Josef II.: Podivuhodné cesty habsburského císaře
Marie Terezie - Mějte mě stále ráda: Dopisy nejbližší přítelkyni
Marie Terezie - Mějte mě stále ráda: Dopisy nejbližší přítelkyni

Nové komentáře u autorových knih

Anna Sacher a její hotel Anna Sacher a její hotel

„Zajímavá biografie o známém hotelu, známém dortu a životu ve Vídni na přelomu 19. a 20. století.“
— astroweb

Žila jsem příliš krátce Žila jsem příliš krátce

„Moc pěkná a poučná kniha.Nora Kinská,ač vychovávaná jako šlechtična si jde za svým snem a cílem.I když se to rodině nelíbí.Dokázala nemnoho.Na cestě bylo plno překážek,ale ona šla dál,jako velká bojovnice.Bylo my líto její smrti.Tenkrát při porodu to tak asi bývalo.Smekám před její odvahou a bojovností.“... celý text
— Janča1532

Josef II.: Podivuhodné cesty habsburského císaře Josef II.: Podivuhodné cesty habsburského císaře

„Skvěle podaný životopis a pohled na císaře Josefa II.“
— astroweb

Josef II.: Podivuhodné cesty habsburského císaře Josef II.: Podivuhodné cesty habsburského císaře

„Vynikající: pokud si chcete užít nálož historických faktů, navíc pěkně v širším kontextu (nejen před Josefem, ale i po něm), cestování, královské etikety (i bez), osvícenských názorů a reforem a života běžných lidí i v naší malé kotlině, tohle je ta správná kniha. Není to žádný plytký román, takže se sice o něco hůře čte, ale o to více se jeden dozví o dobách (i zemích) dávno minulých. Autorka připojila jak chronologický seznam událostí Josefova života, tak obsáhlé poznámky (zdroje, odkazy). Rozhodně mi to rozšířilo obzory, o takové Haliči či Sedmihradsku jsem povědomí měla opravdu minimální, o (spíš nezávislých) habsburských zemích v Nizozemsku rovněž. Zejména však Josef v mých očích výrazně stoupl: panovník vskutku osvícenský, spousta rozhodnutí a reforem bylo z jeho hlavy a pera dávno před samostatnou vládou, jako spoluvládce Marie Terezie. Ale hlavně se chtěl neustále poučit jak v cizině, tak přesně vědět, jak to chodí až do nejzazších končin tehdejšího Rakouska - a tam při svých cestách řešil nepravosti či pomáhal okamžitě, nebo rychlou depeší do Vídně inicioval řešení komplexnějších problémů, často vyžadujících finanční příspěvek i z jeho osobních zdrojů (nikoli královské pokladny). Ohromující pro mne bylo jeho řešení smrtící bídy vyplývající z nevolnických povinností, povodní a následné neúrody v českých zemích v letech 1772/3. Jen jeho okamžitou finanční injekcí i dodávek potravin jsme tehdy nezhebli... cestování nebylo jednoduché, díky inkognitu a maximálnímu omezení požadavků etikety si Josef na dlouhých až několikaměsíčních cestách (necestách) rozhodně neužíval pohodlí - pokud možno cestoval koňmo, v kočáře spíš úřadoval, spal jak se dá, sám sestavoval itineráře a nabízel na všech místech audience naprosto pro všechny a na všechny podněty a stížnosti reagoval. Jeho agenda byla nekonečná, na cestách musel zvládnout i vše, co se dělo u vídeňského dvora - novinky, matčina rozhodnutí kontrasignovat nebo naopak - depeše po rychlých kurýrech běhaly oběma směry na každou další zastávku na cestě. Autorka zahrnula jen několik vybraných velkých cest, které Josef podnikl (čtvrtinu svého života strávil na cestách!): po rakouských zemích, ale také cesty jen napůl diplomatické, spíše zájmové do Francie (pobavilo mne, že zatímco na vídeňském dvoře byla povinnou řečí francouzština i v úzkém rodinném kruhu, ve Versailles Josef pro změnu se svou sestrou hovořil v soukromí výhradně německy), Itálie a do Ruska (už tehdy se imperiálně roztahovalo, s Kateřininým dosazeným milencem až do Polska). Škoda, že tento panovník nebyl za života (ani dlouho poté) plně doceněn a že jeho život byl v důsledku náročných cest také ukrácen (zemřel na malárii a tuberu).“... celý text
— soukroma

Žila jsem příliš krátce: Fascinující život hraběnky Nory Kinské Žila jsem příliš krátce: Fascinující život hraběnky Nory Kinské

„Někde jsem četla, či slyšela, že lidé skutečně zemřou až v momentě kdy už na ně nemá kdo vzpomínat. Myslím, že odvaha, nezlomná vůle, intelekt, její nesporné zásluhy a činy a také tato kniha zajistili hraběnce Noře Kinské nesmrtelnost. Jak samotná autorka zmiňuje v závěru knihy bylo a stále je čím se inspirovat. Paní Monice se podařilo skvěle zapracovat deníkové záznamy do historických událostí. Opravdu na mě dýchlo Rusko se vším co k němu od nepaměti patří. Styl i forma vyprávění dodávají knize naprostou celistvost. Uvítala bych fotografickou přílohu, proto jednu hvězdu ubírám.“... celý text
— cérka

Přejít na knížky autora