Marcus Aurelius

italská, 121 - 180

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

Hovory k sobě
Hovory k sobě
O vlastním osudu
O vlastním osudu
Myšlenky císaře Marka Aurelia
Myšlenky císaře Marka Aurelia
Po Athénách: Výbor z Attických nocí a z listů Marku Frontonovi
Po Athénách: Výbor z Attických nocí a z listů Marku Frontonovi

Nové komentáře u autorových knih

Hovory k sobě Hovory k sobě

„Marcus Aurelius je rozhodně přístupnější nežli Seneca, který má potřebu rochnit se v omáčce, která kolikrát není úplně záživná. Hovory k sobě jsou tak spíše souborem citátů, úryvků a myšlenek, které si Aurelius ve svých volných chvílích sám pro sebe zapisoval. Ideje jsou tak podány daleko jednodušeji a úderněji, ale jak jsem psal u Senecy... lidé se bohužel nezměnili a moc si z podobných filosofů nevzali... to jen těch pár vyvolených, kteří to zase šířili dál.“... celý text
— ArkAngel

Hovory k sobě Hovory k sobě

„„Lidé si hledají místa, kam by se uchýlili: venkov, přímoří, hory. Však i ty nezřídka zatoužíš po něčem takovém. Ale to všechno je svrchovaně zpozdilé, neboť v kteroukoli chvíli se ti zachce, můžeš se uchýlit v sebe sama. Vždyť nikde nemá člověk klidnějšího ani nerušenějšího útulku než ve své vlastní duši, zejména ten, kdo má v sobě takové hodnoty, že stačí do nich nahlédnout, a ihned se ocitá v dokonalé pohodě; tato pohoda pak podle mého soudu není nic jiného než pocit mravní spořádanosti.“ Kdyby císař Marcus Aurelius nebyl spolehlivě doloženou historickou osobou, skoro bych se zdráhal věřit tomu, že skutečně existoval. Tak nepravděpodobnou postavou je. Před jeho vstupem na jeviště dějin se ideál vládce-filosofa oprávněně mohl zdát být pouhou platónskou idejí. Když jde navíc o filosofii tak pokornou, nenásilnou a vyrovnanou, tolik zaměřenou na službu a udržování smysluplného řádu, tak moc se vymezující vůči výstřelkům císařského ega, sebeoslavám a pocitům výjimečnosti. Není to samo sebou! Vždyť není snadné být skromný pro toho, kdo skromný být nemusí! A Aurelius byl nejmocnější muž známého světa, byl v pozici, ke které patřil v zásadě božský status a tomu odpovídající uctívání. A přitom byl tak pokorný a vděčný! Je to hodno velké úcty! A i dnes je to stále cenný podnět k zamyšlení a inspirace k sebezdokonalování. A ještě dodám, že jsem se neubránil spokojenému úsměvu, když jsem se teď dočetl, že zemřel tiše a pokojně, ve spánku. Ano, Marcus Aurelius byl prostě Markem Aureliem až do konce. Jako čtenáře-křesťana mě zvlášť bavilo porovnávání Markova stoicismu s biblickými tématy. A nemohl jsem si nepovšimnout podobnosti zvláště s knihou Kazatel. Konkrétně s tím v podstatě optimistickým závěrem, ke kterému Kazatel dochází. Tedy ne s Kazatelem ve fázi „vše je marnost“, ale ve zmoudřelém postoji, kdy dokáže věřit Bohu a nesoudit jeho dílo, které nedokáže cele pojmout ani změnit. To vede k autentické duchovní zkušenosti, která ústí do přijmutí omezenosti a konečnosti své role ve světě a taky k důvěře vůči vesmíru/Bohu. Nelze hodnotit jeho dílo, které dosud není dovršené, říká Kazatel a císař Marcus by nejspíš příliš neprotestoval. Třeba tady: „Stále si uvědomuj, jak všechno lidské je dočasné a nicotné: včera ještě zárodek, a už zítra mumie nebo popel! A proto prožij tuto píď času ve shodě s přírodou a s životem se rozluč v dobré vůli, jako když zralá oliva odpadávajíc blahořečí matce zemi a děkuje stromu, jenž ji zplodil.“ Pomyslný dialog mezi Markovou verzí stoicismu a křesťanstvím jsem nalézal na mnoha místech. Nedávno zahájenou postní dobu a důraz na neokázalost ctností třeba zde: „Moudrý člověk, jestliže vykonal dobrý čin, nerozkřikuje to, nýbrž přechází k novému, jako se chystá réva znovu vydávat hrozny ve svůj čas.“ Mudroslovné knihy bible připomene dokonce i obvyklou formou paralelismů: „Ctižádostivec pohledává své vlastní dobro v činnosti jiných, prostopášník ve vlastních náruživostech; ale kdo má rozum, ve vlastním jednání.“. A Ježíšovo dvojí přikázání lásky? Nešlo by trochu vidět ve větě „Boj se bohů a ujímej se lidí!“? Pro mě to byl přesvědčivý a půvabný doklad toho, jak byly myšlenkové systémy ve starověkém středozemním prostoru průchozí a vzájemně se k dobrému ovlivňující. Což je zjištění, které je povzbuzující nejen samo o sobě, ale i jako svého druhu poselství císaře Marka směrem k našim někdy dosti zkamenělým myslím a srdcím. „Ať si je leckdo lepší zápasník, jen když není k lidem laskavější, skromnější, v jakýkoli osud odevzdanější nebo k pokleskům svých bližních shovívavější nežli ty!““... celý text
— mirektrubak

Hovory k sobě Hovory k sobě

„Samotné myšlenky Marca Aurelia jsou zcela jednoznačně hodnotné a pod většinu z nich bych se sám podepsal. S čím jsem však problém měl byla jejich ubíjející repetitivnost. Aurelius si vytyčil pár stěžejních témat, které neustále omýlá dookola a variuje jejich sdělení v různých metaforách a analogiích. I přesto, že je vám jádro jeho filozofie jasné už po pár stránkách, vodí vás za ručičku a jako učitel neustále opakuje své zásady do zbláznění. Ze začátku vás uhrane, ale zhruba v půlce vám dojde, že všechny rány vystřílel a že k dalšímu prohloubení nedojde. Pokud je vám stoicismus alespoň z části známý, nemá cenu Hovory k sobě číst. A pokud vám známý není, nechte si o něm raději od někoho povyprávět.“... celý text
— ElvisJagger

Hovory k sobě Hovory k sobě

„Klasika na poli filosofie, navíc přístupná všech. Rozhodně víc než Wittgenstein nebo Heidegger. Je možná důvod ovšem, proč se o tom spíš učí, než aby se četlo, jelikož se text nejednou dost opakuje a dá se shrnout do stoické mantry, což je právě přesně dělá.“... celý text
— Kopta

Hovory k sobě Hovory k sobě

„Pozoruhodná sbírka myšlenek. Jen mám pocit, že jsem se ji snažil číst moc brzo a vrátím se k ní zas za pár let.“
— Instantniadam

Přejít na knížky autora