Lope De Vega

Přidat do oblíbených Koupit knihy

španělská, 1562 - 1635

Populární knihy

/ všech 10 knih
Ovčí pramen
Ovčí pramen
Zahradníkův pes
Zahradníkův pes
Zlatý vek španielskej drámy
Zlatý vek španielskej drámy
Proč unikáš mi
Proč unikáš mi

Nové komentáře u autorových knih

Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)

„Od autora jsem v minulosti nečetl žádnou knihu, a tak jsem se rozhodl, že si přečtu jeho nejznámější drama OVČÍ PRAMEN. Námět pro tuto hru byl čerpán z národních dějin. Drama má 3 scény. Hrdinou dramatu je španělská vesnice Fuente Ovejuna, která povstane proti tyranovi FERNANDOVI GOMEZOVI, který je místní komtur (hodnostář rytířského řádu). Zneužívá svou moc, znásilňuje dívky a ponižuje sedláky. Líbil se mi závěr dramatu. Zajímavé byly další postavy jako např. FRONDOSO, LAURENCIA aj. Drama se četlo dobře, bylo veršované. Lope de Vega zavedl tzv. španělskou komedii, což je drama, v němž se mísila komika s tragikou, které bylo veršované a rozdělené do tří aktů. V závěru knihy se nachází tyto kapitoly: LOPE DE VEGA, LOPEHO „NOVÁ KOMEDIE“, LOPE DE VEGA A JEHO FUENTE OVEJUNA, OTOKAR FISCHER, JIŘÍ FREJKA A FUENTE OVEJUNA.“... celý text
— Marekh

Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)

„Inu, souhlasím se vším, co tu bylo napsáno (až na ty právnické kecy, ale... co čekat od někoho, jehož povolání reálně spočívá hlavně v obhajování zm*dečků. Takže na německý národ, který si svobodně a demokraticky zvolli Hitlera se kolektivní vina svalovat nesmí, a přitom žijeme v době, kde všechno, co je ruské -včetně sportovců, pamatuješ?- je automaticky špatné a i za to, jak s námi naše vláda vyje*bává může stopro Putin, lol), a jen bych vyzdvihl podíl Otokara Fischera. To byl frajer. No nic. Od první chvíle skvělá knížečka. Fuentíčka Ovejuna!“... celý text
— Dopietzsche

Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) Fuente Ovejuna (Ovčí pramen)

„Španělská literatura (hlavně ta klasická) mne doteď dost míjela, ač klasickou literaturu jako takovou mám jinak obecně ráda. Tak nevím, proč jsem se zrovna Španělsku vyhýbala. Protože to byla očividně chyba. Od chvíle, co se učím španělsky, mám chuť španělskou literaturu vyhledávat víc. Jeden z prvních restů, co jsem rozhodně chtěla dohnat, byla hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen), a jsem naprosto nadšená, protože tahle hra má úplně všechno. Boje o moc, ale taky smrt, lásku, vášeň, mstu (dokonce ženskou mstu), hrdost. Silné téma ovcí měnících ve vlky, sjednocení lidí a jejich boj za sebe sama... to je tu skvěle popsané. Celé je to pak zabalené do velmi rytmických veršů, díky kterým se tohle čte úplně samo a snadno, výborně to plyne. Jo, pustit se to španělské klasiky prostě bylo dobré rozhodnuté, protože tohle mne fakt strašně bavilo - byl to pro mne skvělý vstup do nového světa. A já se teď těším, jaké poklady z této oblasti literatury objevím.“... celý text
— sgjoli

Ovčí pramen Ovčí pramen

„Oooo, tohle bylo dobré, to musím uznat. Tak nějak jsem od Lope de Vegy nečekal... nic. Netušil jsem jak a co on vlastně psal, Pramen jsem si četl jen proto, že se mi to jeví jako zajímavý podklad pro Návštěvu staré dámy. Ale sakra, to mě mile překvapilo. Zcela jistě a naprosto jistě přijde spoiler, tak pozor. Hned úvod mě trochu překvapil. Člověk čeká rozpravu "vesničanů", vzhledem ke všemu očekává burany. A hele, první, co vidíme, je rozprava o lásce. Je láska? Či je jen sebeláska? A není všechna láska v posledku jen sebeláskou? Tím nám autor zcela jednoznačně nastíní hlavní motiv hry. A ano, drží se ho. Mimochodem, když jeden z vesničanů vyslovil jméno Platón, byl jsem už vysloveně v šoku. Nu a hra pokračuje, podivuhodně naturálně. Dočkáme se znásilnění, hromadného znásilnění, bičování, lynče, vraždění, dočkáme se hanobení mrtvého těla. To jsem už ale opravdu nečekal. Neříkám, zrovna Titus Andronicus to není, ale překvapení to přeci jenom bylo. Nu a pak přichází vrchol, opravdový vrchol hry. Nu a já bych tu přeci jenom byl trošinku kritický. Jeden si řekne, hrdinný vzdor, odpor tyranovi, spravedlivá odplata. Ale v tom to je, je to odplata. Jsem právník, nemohu jinak. Laická spravedlnost málokdy bývá spravedlivá, bývá brutální a bývá zbytečně okázalá. Je to msta, je to očistný rituál krve. Není to spravedlnost, ať si retributivní spravedlnost definujeme, jak chceme. Ale i kdyby, vážení, i kdyby. Fuente Ovejuna to přepískla. Kdo hanobil? Kdo sekal hlavy? Kdo je napichoval na kůly a tančil kol nich jako banda divochů? I jestli to předtím byla spravedlnost, potom už to byl jenom obřad krve. Jako takový měl přivést na svět krvavou potopu. Ale nestalo se tak. Ovčí pramen se zachránil. Z dnešního pohledu opět poněkud paradoxním způsobem. Bojujeme dnes proti fenoménu kolektivní viny, přímo vidíme jak nebezpečný dovede být. Ale co zachránilo Fuente Ovejunu? Kolektivní vina. Je to temný pohled, je to děsivý pohled, ze kterému člověku vstávají chlupy v zátylku. Neodpustím si závěrem citovat: "Rodrigo: Kdo to byl, kdo na komtura spáchal násilnické ono povstalectví? Kdo je vinen? Všichni (temně): My, Fuente Ovejuna! Rodrigo: Onen jeden, jediný, kajícně zde klekni na zem! Všichni (poklekají): My, Fuente Ovejuna! Rodrigo (pokročí vpřed, naléhavě): Kdo ho zabil, kdo je vrah? Všichni (vstanou): My, Fuente Ovejuna!"“... celý text
— Set123

Proč unikáš mi Proč unikáš mi

„Podle hodnocení ostatních to špatná sbírka nebude. Mně ale bohužel nesedla. Nemám z ní pocit, že autor hovoří přímo ze srdce. Je hodně podřízený formě veršů, jako by na formě záleželo víc než na obsahu. To asi vychází z doby jejich vzniku. U některých básní mám dokonce dojem, jako by vznikly jen proto, aby prostě nějaká báseň vznikla, než že by autor měl potřebu něco vyjádřit. Jenže já jsem laik. Poezii mám ráda, ale nejsem žádný znalec. A navíc každému se samozřejmě líbí něco jiného. Takže to berte jen jako můj osobní dojem.“... celý text
— denib

Přejít na knížky autora