Karolina Hubková

Nová kniha

Už odmala se chtěla stát tramvajačkou nebo prezidentkou. A protože se jí dětský sen splnil ve velkém stylu, stala se Karolína Hubková rovnou hvězdou pražského d... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Deník tramvajačky

„Tohle mohl být jen deník pro osobní účely....jinak to výpovědnou hodnotu nemá žádnou, je to chaotické a špatně se to čte.“
— Vebinka

Deník tramvajačky

„Mně paní Hubková připomíná paní Pazderkovou coby “blbou blondýnu. Akorát s tím rozdílem, že ona slavná tramvajačka to nehraje. S tou samou prací, co má ona, mám zkušenost od rodičů. Proto mě děsí, že by si někdo mohl myslet, že tak, jak popisuje svoji práci ona, to má úplně každý řidič tramvaje, potažmo kteréhokoli dopravního prostředku. Čtenář si musí předem uvědomit, že ona jezdí se starými tramvajemi, ne běžné linky, takže se to hodně liší. Lidé vozící se na soukromých jízdách mají jiné nálady a emoce než lidé jedoucí ráno do práce, těm je úplně jedno, jestli řidička má pusu napatlanou červenou rtěnkou nebo nemá. I když Ono to je jedno asi úplně všem. Paní Hubková si stěžuje, že musí vstávat brzy. Běžní tramvajáci vstávají klidně mnohem dřív. Hubková mává vesele na děti a lidi, chlubí se, co kde dostala, jak zpomaluje cestujícím na místech, odkud je hezký výhled, aby se pokochali - no na to běžný řidič opravdu nemá čas. Ona sama vzletně říká, že se kochá s lidmi, co veze, zjišťuje si informace o místech kolem sebe (asi nejlepší část z celého plátku - zjistila si, že Národní divadlo vyhořelo). Prosím, věnujte pozornost hlavně své práci, totiž řízení tramvaje. Z vyprávění je znát, že by potřebovala nějakou psychologickou pomoc, pořád si jede svoje pozitivno (tak přehnané, že jí to nevěříte), citátky, každý, kdo ji potká, je šťastný díky ní Kam to jde, tam se nacpe. Přitom mně osobně přijde, že nemá moc co předat, nebo aspoň to, co mohla, tak už bylo mnohokrát řečeno. Čekala jsem, že se dozvím něco nového, zajímavého o starých tramvajích A ono ne. Vůbec. Nový panel, starý panel. Toť vše. To je strašná škoda, ale autorce nemám za zlé, že takové vědomosti nemá. Coupé opěvuje každou chvíli, ale ani tam neřekne nic technického (má pultík s pípou, no, super) nebo zajímavého. Kniha je docela odbytá, texty jsou rozdělené podle datumů, začátek je nahodilý, kolikrát mi to nešlo pochopit jako celek, klobouk dolů autorce malůvek, ty jsou hrozně hezké. Nejhezčí z celého Deníku. Rozhodně to nic nepřidá, neobohatí, nic nového se vlastně taky nedozvíte Vlastně je to úplně zbytečná kniha, taková, kterých jsou na světě tisíce. Ale autorka se vykoupala v rybníčku své slávy, účel to tedy zřejmě splnilo.“... celý text
— Pravdonoška

Deník tramvajačky

„O autorce jsem nic nevěděla, zato moc ráda jezdím tramvají, tudíž volba byla jasná. Deníkový záznam možná není nejšťastnější řešení, chápu, že autorka to možná má jako formu terapie, kterou určitě potřebuje. Je si nejistá, lítají jí nálady, valí na nás dobrocitáty a moudra, ale vlastně proč ne? Doba klade na lidi nároky, Je to autentické, je to napínavé. A mám chuť juknout do muzea do Střešovic.“... celý text
— martineden

Deník tramvajačky

„Kniha mi dala dlouho hledaný pohled do každodenního života tramvajáků a tramvajaček. Je opakem neosobních technických záznamů, naopak je velmi niterní a upřímná. Výzvy a boje, jaké autorka popisuje, se dají vztáhnout na prakticky jakoukoli profesní i životní pozici. Lze tak s autorkou sympatizovat ve snaze nedat na nenávistné reakce a celkově názory ostatních, jít si za svým snem, vytrvat i přes hnusy a být sama sebou, hrdá na svůj osobitý styl. Učit se žít. Kniha rozhodně není omezena na kabinu tramvaje. Cítila jsem z ní za mě velmi pozitivní a důstojný feministický podtext, ať už co se týče svědectví o společenském pomlouvačném přístupu k ženám majícím původně mužská povolání či ženám ve vysoké pracovní pozici, nebo odhalení silných ženských témat, jakým je bolestivá cesta za vytouženým miminkem. S přečtenými stránkami rostl můj obdiv a sympatie k paní Hubkové. Někde okolo pasáže, kde se dovídáme, že se zúčastnila i automobilových závodů, jsem si pomyslela: Tohleto je zatraceně hustá ženská.“... celý text
— Clumsy

Deník tramvajačky

„celkově se mi deník docela líbil, byť mi přijde škoda, že si autorka a nakladatelství nedaly s knihou víc práce. takto je to takový zničehonic začínající kus vyprávění, pahýl. a protože nevím, co autorka zažívala předtím, nemůžu ocenit / nahlédnout ani to, v čem se jí změnil život tak zásadně, jak na počátku knihy zmiňuje. plus by tomu celému slušelo víc plynulé převyprávění událostí namísto (zřejmě pouze) vybraných příspěvků z IG (pahýlků). ačkoli nejsem šotouš a tramvaje se mi líbí spíš platonicky, ocenila bych taky srozumitelný ilustrativní přehled, kde by byly jednotlivé typy tramvají hezky vedle sebe, s technickým označením. vzhledem k tomu, jak často o nich autorka mluví a porovnává je, by si to kniha zasloužila. hodně se mi líbí autorčina zapálenost pro věc, její upřímná láska k dopravním prostředkům. věřím, že pro dopravní podnik musí být takový zaměstnanec nesmírně cenný. a když jde navíc o mladou ženu s nadšenými sledujícími, je to win win. ačkoliv... na knize je dobře vidět, jak nebezpečně tenká je hranice mezi vášní pro věc, workoholismem a následujícím vyhořením. zajímavé bylo i sledovat autorčiny obranné mechanismy (nebo tedy jak z knihy působí). vše musí být pozitivní, radostné, krásné a nazdobené. úsměv je nutností. tento přístup je v mnohém praktický, bohužel ale vede k vytěsnění těžkých a nepříjemných věcí... které se pak ozývají formou panických záchvatů, nenálad, depresí apod. nejspornější stránkou knihy jsou autorčiny sebeoslavné komentáře. určitě je co oslavovat, její zacílení a pracovitost jsou obdivuhodné. to ale vyplývá z celého vyprávění samo o sobě. a komentáře typu "jsem krásná, sluší mi to, obdivují mě, to se mi zase povedlo" jsou příliš časté a otravné. navíc z nich často vychází autorka jako lepší než ostatní (tramvajáci, méně ambiciózní lidé, méně nadšení lidé). moc nerozumím, proč to redakce nakladatelství nevychytala a nevykostila, autorka by z knihy vyšla mnohem sympatičtěji.“... celý text
— SynD

Přejít na knížky autora